His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 45

Vrátila jsem se do bytu a zavřela jsem za sebou dveře.

„To bylo rychlé," řekl Jeff. Přikývla jsem a šla jsem do kuchyně. Vzala jsem si sklenici a napustila jsem do ní vodu. Vytáhla jsem prášek a rychle jsem si ho vzala.

Odložila jsem sklenici do dřezu a otočila jsem se. Stál tam Jeff a vyděsil mě k smrti. Věnovala jsem mu pohled, snažila jsem se kolem něj projít.

„Co to bylo?" zeptal se.

„Co bylo co?" zeptala jsem se, hrála jsem pitomou.

„Ten prášek, co sis vzala. Pro to jsi šla? Aby sis koupila drogy?" zeptal se. Podívala jsem se na něj.

„Ale uklidni se, nic to nebylo. Někdy mě hrozně bolí hlava," zalhala jsem a prošla jsem kolem něj. Chytil mě za paži a zatáhl mě zpátky do kuchyně.

„Seš si tím jistá?" zeptal se mě.

„Nejsem si jistá, co chceš, abych řekla, Jeffe. Byla to jen tabletka. Není to tak, že bych tady dělala kokain nebo něco," řekla jsem a protlačila jsem se kolem něj do obýváku. Harry ležel na gauči a díval se na televizi. Posadila jsem se na gauč a Jeff se pomalu vrátil a sedl si do křesla.

Zíral na mě pár minut.

„Dobře, co se s tebou děje? Co chceš?" zeptala jsem se a zajela jsem si rukou do vlasů.

„Pár věcí. Nejdříve, dívala ses do zrcadla?" zeptal se. „A pak, chci vědět, co sis to vzala," konstatoval.

„Dobře, to není tvoje věc. A o čem to mluvíš?" zeptala jsem se. Harry byl ten, kdo mi odpověděl: „Máš cucfleky na krku," řekl. Na vteřinu jsem ztuhla, uvědomila jsem si, že jsem o tom ani nepřemýšlela.

Povzdechla jsem si, vstala jsem a šla jsem do koupelny. Na levé straně krku jsem měla dva menší cucfleky. Zakryla jsem je co nejlépe make upem a vyšla jsem ven.

„Takže... Co sis to vzala?" zeptal se Jeff.

„Ještě jednou, to není tvoje věc," řekla jsem, vzala jsem si mobil a posadila jsem se.

„Dobře. Dneska tady musíš zůstat přes noc, protože tady nebudu," řekl.

„Kam jdeš?" zeptala jsem se.

„Ven," konstatoval.

***

Jeff odešel asi ve tři čtvrtě na osm. Další hodina utíkala bolestivě pomalu. S Harrym jsme příležitostně prohodili pár slov. Ale bylo to docela trapné.

„Víš, co by tohle udělalo lepší?" zeptal se najednou.

„Co?" zeptala jsem se.

„Ta vodka, co máš v ledničce," odpověděl. Přetočila jsem oči.

„Nebudu tím, kdo ti neleje panáka. Kromě toho, je to hodně drahá lahev. Kvalitní alkohol," řekla jsem.

„Tak zaprvé, nejsem alkoholik. Truchlím. Zadruhé, nemusíš mi nalívat, naleju si sám," řekl, vstal a šel do kuchyně. Bylo mi to jedno. Jestli chtěl pít, ať.

Vyšel z kuchyně a podal skleničku. Udělal nějaký nápoj. Povzdechla jsem si a vzala jsem si skleničku. Pokud bych s ním měla přežít pár dalších hodin, alkohol byl nezbytný...

***

Během dvou hodin měl Harry za sebou šest drinků. Já jsem měla tři, věděla jsem, že moje hranice byla daleko nižší než jeho. Ačkoliv to nesnášel dobře...

Přinesl jinou skleničku a podal mi ji.

„Voda," řekl, než jsem se mohla zeptat.

„Ou, super. Dobrý nápad," odpověděla jsem a odložila jsem druhou sklenici. Pomalu se napil vody, sledoval mě skoro celou dobu. Ačkoliv já jsem se dívala na televizi. To, co dávali, jsem nikdy předtím neviděla...