His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 84

Osprchovala jsem se, převlékla jsem se do šortek a černého tílka. Poté, co jsem si vyčistila pleť docela rychle, zabořila jsem ruku do vlasů, vyčistila jsem si zuby a vrátila jsem se do obýváku...

Harry spal v mé posteli. Povzdechla jsem si, šla jsem do kuchyně a zhasla jsem světlo. Váhala jsem, že bych spala na gauči. Ale věděla jsem, že by to bylo nepohodlné a nakonec jsem šla do ložnice.

Ve vteřině, kdy jsem zhasnula lampičku, otočil se ke mně čelem.

„Nedotýkej se mě," řekla jsem, přesunula jsem se na kraj postele a strčila jsem mezi nás polštář navíc...

Další ráno, 19.5.2021

Probudilo mě klepání na přední dveře a zaskuhrala jsem. Cítila jsem, jak se kolem mě stáhly něčí teplé paže, podívala jsem se přes rameno, vzpomněla jsem si, že tady byl Harry. Samozřejmě, nikdy mě neposlouchal. Polštář hodil na podlahu a držel mě u sebe, vyhýbal se dotýkání mých zranění.

Klepání pokračovalo, povzdechla jsem si a poklepala jsem mu na paži.

„Musím vstát," řekla jsem, nedostalo se mi odpovědi díky tomu, že tvrdě spal. Dokázala jsem se dostat z jeho sevření a vyklouzla jsem zpod peřiny. Zaskuhral a přetočil se na druhý bok a přetáhl si peřinu přes hlavu.

Rychle jsem šla do koupelny, vyčistila jsem si zuby a stáhla jsem si vlasy do rozcuchaného culíku. Trvalo mi další minutu, než jsem našla mikinu, kterou jsem si oblékla.

Vyšla jsem ze svého pokoje a šla jsem ke dveřím, otevřela jsem bez podívání.

„Oh, skvělé, osoba, kterou jsem chtěl vidět. Můžu jít dál?" zeptal se.

„Um. Ne?" řekla jsem, jako by to bylo očividné. Byl to reportér, se kterým jsem mluvila v kavárně ve Francii. Neměla jsem ponětí, jak sehnal mou adresu.

„Dobře, no, potřebuju se zeptat na pár věcí," řekl. Naštvaně jsem se na něj podívala.

„Jo, dobře. No, spala jsem a nechci odpovídat na vaše otázky," odpověděla jsem. Přikývl.

„Chápu. Ale jsme ochotní vám zaplatit," konstatoval. Přetočila jsem oči.

„Nepotřebuju vaše peníze," řekla jsem.

„Zabere to jen chvilku," konstatoval.

„Tak se ptejte na ty zatracené otázky. Nepustím vás dovnitř," řekla jsem a založila jsem si ruce na hrudi. Přikývl, vytáhl si malý bloček a rychle si procházel stránky.

Podívala jsem se napravo, viděla jsem Harryho spící postavu pod peřinou.

„Dobře. Nejdříve, chci se zeptat, jestli byste mohla mluvit o tom, co se stalo v Paříži? Se sanitkami a měsíc v nemocnici?" zeptal se. Zasmála jsem se.

„Vážně? S tím začínáte? Jsou vaše otázky všechny takové? Protože jestli ano, měl byste odejít," konstatovala jsem.

„Jenom chceme vědět, co to způsobilo," řekl. Přetočila jsem oči.

„Další otázka," odpověděla jsem. Povzdechl si.

„Dobře, fajn. Jak dlouho s Harrym chodíte?" zeptal se. Pár vteřin jsem se na něj dívala. Tyhle otázky byly směšné a naprosto plýtvaly mým časem.

„Nikdy jsme spolu nechodili," řekla jsem.

„Tak jak vysvětlíte spoustu fotek, které byly pořízeny, jak jste se líbali venku před touhle budovou?" zeptal se.

„Veřejné předstírání, očividně. Viděl jste ho někdy, že by otevřeně mluvil o svých vztazích, které měl na veřejnosti? Ne," vysvětlila jsem, docela jsem lhala. Přikývl a něco si zapsal... Věděla jsem, že taky naši konverzaci nahrával. Vždycky to dělali...