His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 50

Další den jsem se dívala na nové články a viděla jsem, že mě včera viděli. Když jsem se snažila odejít a Jeff mě chytil a přinutil mě vrátit se. Nebylo jasně vidět můj obličej, takže se jen domnívali, že jsem to byla já. Ale celá ta věc byla chaotická...

Moc jsem nespala. Nemocnice mě děsily, spala jsem možná hodinu a zbytek noci jsem se dívala na televizi...

Okolo deváté ráno přišla sestřička se snídaní. Vypnula jsem televizi a seděla jsem a koukala jsem se z okna.

Přitáhla přede mě malý stolík, než na něj položila tác. Ani jsem se na to nepodívala. Věděla jsem, že jsem nechtěla jíst. Jen z myšlenky, že bych něco snědla, se mi dělalo špatně. Nesnědla jsem žádné jídlo, které mi včera přinesli. Mluvila na mě francouzsky.

„Měla byste jíst," řekla. Pokroutila jsem hlavou a odstrčila jsem stolík od sebe.

„Nechám to tady. Dobře? Hned se vrátím s doktorem Armelem. Promluví si s vámi o pár věcech," vysvětlila. Věděla jsem, že to byl terapeut. Všichni kolem toho slova tancovali. Ale byl tím, kým byl. A nebyl by žádný rozdíl, kdybych s ním mluvila.

Jakmile vyšla ven na chodbu, vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny. Jeff mi přinesl nějaké oblečení, tak jsem se převlékla do šedé mikiny a nechala jsem si sportovní kraťasy...

Vyplížila jsem se z pokoje, na hlavě jsem měla kapuci a rychle jsem šla chodbou. Otevřela jsem dveře od Harryho pokoje, tiše jsem je za sebou zavřela. Jeho máma tady ještě nebyla.

Trvalo mi minutu nebo dvě, než jsem se pohnula z místa. Stála jsem u dveří, dívala jsem se na místo, kde ležel. Po stranách postele byly přístroje a v loketní jamce měl zavedenou kanylu. Jizva na jeho hrudi byla převázaná. Zaváhala jsem a šla jsem k jeho posteli. Pořád spal. Posadila jsem se na židli, přemýšlela jsem. Já jsem byla příčinou toho. Dovedla jsem ho k tomu, že chtěl tak moc pít... Byla moje chyba, že skoro zemřel. Bez ohledu na to, kolikrát by mi řekli, že to nebyla moje vina, nevěřila bych jim. Protože to tak bylo.

Neměl žádné napojené hadičky na straně a váhavě jsem se postavila. Primárně ležel na druhé straně postele. Podívala jsem se ke dveřím, než jsem si vlezla k němu do postele a lehla jsem si vedle něj. Otočila jsem se na bok a položila jsem si hlavu na polštář. Jeff zmínil, že se Harry ještě neprobudil. Byl to skoro týden. To včera říkal doktor.

Pravděpodobně jeho mozek přesměrovává nejvíce energie na uzdravení a to je přemoženo náhlou změnou v jeho zdraví. Něco takového. Jeff nerozuměl lékařské terminologii, takže mi to moc dobře nevysvětlil...

Natáhla jsem se, něžně jsem mu odrhnula vlasy z čela. Ležela jsem na jeho pravé straně a jemně jsem přejela přes tetování Mary na jeho paži. Strávil tolik času zíráním na mě, že mi nikdy nebylo příjemné dívat se na něj. Ale teď byl v bezvědomí. Tak o co šlo?

Povzdechla jsem si.

„Omlouvám se," zamumlala jsem a položila jsem si hlavu na jeho rameno.

Chvíli jsem tam tak ležela, věděla jsem, že kdybych se vrátila do svého pokoje, mohl by tam pořád být ten terapeut a nutil by mě mluvit... Po dvaceti minutách jsem cítila vyčerpání, když jsem nebyla zaneprázdněná. Sotva jsem dokázala zůstat vzhůru. Zavřela jsem oči a usnula jsem.

Jeffrey

Okolo půl desáté jsem se vrátil do nemocnice. Tisk stále obklopoval dveře a křičel na mě otázky. Povzdechl jsem si, ignoroval jsem je a šel jsem dovnitř, byl jsem rád, že mě nesledovali i tam...