His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 24

Docela jsem musela přemýšlet, co je dneska za den... Ale zjistila jsem, že je úterý. :) Tak je to v pohodě. A co vám musím říct, frťan opravdu vyřeší všechno. xD Psala jsem a najednou mě ale fakt neskutečně rozbolelo celé břicho, podbřišek, všechno. Myslela jsem si, že to přejde, nepřestalo. Ležela jsem pod otevřeným balkónem, dneska u nás leje jak by chcalo naposledy v životě... A je zima. Takže mi byla zima, ale bylo mi ještě hůř, když jsem si lehla. Bea chtěla ven, stres. Myslela jsem si, že se půjdu vyblít a bude mi fajn, jednak to nešlo a pak jsem si řekla, jak je jídlo kurva drahé, tak to radši nějak přežiju. Tak jsem si dala štamprlu a je mi fajně a máte díl. :) Najs:) Všechno přešlo, slepák to nebyl, jak jsem si nemyslela. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si nezavolám záchranku nebo radši zdechnu. Ale Bea potřebovala čůrat, takže všechno se muselo odložit. xD Nicméně je mi úplně skoro už faaaaaaajn, užijte si díl. <3

_______________

S Harrym jsme dlouho šli po pláži a pořád jsme mluvili. Slunce zapadlo, ale pořád bylo trochu světla... Šli jsme pár mil po pobřeží a teď jsme se vraceli k hotelu.

„Takže, ještě než jsi měla promoce, ti Jeff dal tuhle práci?" zeptal se. Přikývla jsem. Pár vteřin se na mě díval.

„Co?" zeptala jsem se se smíchem.

„Nic, dneska jsem se hodně bavil. Nebyl jsem si jistý, jak to půjde vzhledem k tomu, jak mě nesnášíš. Ale tohle byl dobrý den," řekl.

„Kdo říkal, že jsem tě přestala nesnášet?" zeptala jsem se žertovně. Usmál se a podíval se přes rameno, jako by to byl zvyk. Prošli jsme okolo pár lidí. Někteří se bavili, jiní postávali a hledali kraby nebo mušle nebo něco...

Vrátili jsme se na hotel, který byl u pláže.

„Tady, vezmu to," řekl a vzal hadici, kterou se smýval písek z nohou. Měla jsem plné ruce. V jedné ruce jsem měla tašku a sandálky a v druhé mobil. Omyl mi nohy, jednu ruku měl nepotřebně na mé noze. Pak si opláchl vlastní. Narovnal se a vypnul vodu a shlédl na mě. Stál opravdu blízko.

„Dobře, pojďme, mám hlad jako vlk," řekla jsem, obešla jsem ho a šla jsem k hotelu. Hodila jsem boty na zem a nazula jsem si je, uvolnila jsem si tak jednu ruku.

„Brynn, počkej," řekl, zastavila jsem se a otočila jsem se na něj... Pořád jsme stáli na chodníku a kolem nás nikdo nebyl.

„Um. Chci něco říct, než zítra odletím," zkonstatoval.

„Dobře. Co je to?" zeptala jsem se.

Udělal pár kroků ke mně a strčil si mobil do kapsy.

„No... Není to úplně tak, co bych chtěl říct, spíše bych to chtěl udělat," řekl a zastavil se přede mnou.

„Um..." Dala jsem si to v hlavě dohromady. „Jo, myslím, že bychom asi... měli jít jíst. To... udělám," řekla jsem, otočila jsem se a šla jsem k hotelu, abych se dostala z téhle situace.

Předstíral, jako by se to nastalo, a večeřeli jsme na hotelu. Museli jsme jíst tam, když jsem na sobě měla džínové kraťasy s přehozem. Nepřinesla jsem si triko, takže jsem na sobě pořád měla plavky...

„Dobře. No, zítra se neuvidíme. Tak si užij zbytek turné," řekla jsem, když jsme vystoupili z výtahu.

„Díky. Kde budeš? Říkala jsi, že tady nezůstaneš," zeptal se, podíval se na mě, přičemž jsme se zastavili před mým pokojem.

Pokrčila jsem rameny.

„Tam, kde budu mít chuť letět," odpověděla jsem.

„Takže budeš cestovat? Nemáš místo, kterému říkáš domov?" zeptal se.

„Ne. Nikdy jsem ho neměla," zkonstatovala jsem. Sledoval mě.

„A, um... Kde si myslíš, že skončíš?" zeptal se. Povzdechla jsem si.

„Harry, na tom nezáleží. Nemůžeš mě pronásledovat. To je moje práce. Ty musíš pokračovat v tom, co normálně děláš. A já budu dělat to, co dělám já," řekla jsem.

„Takže... Spojené Státy? Evropa? Asie?" vyjmenovával pár míst. Zasmála jsem se.

„Něco ti řeknu. Za dva dny pojedu na letiště. Podívám se na seznam letů a ten, který se mi zalíbí, si vyberu," řekla jsem.

Stál tam a pozoroval mě, jak to dělal obvykle, nic neříkal.

„Dobře... No, měl bys jít," řekla jsem a podívala jsem se chodbou. Když jsem zvedla oči k jeho obličeji, postoupil blíže.

„Víš, že mám problém s osobním prostorem, proč to pořád ignoruješ?" zeptala jsem se.

„Protože... Nevím, kdy tě zase uvidím. Asi nikdy," odpověděl.

„Takže okupování mého osobního prostoru ti s tím má pomoct?" otázala jsem se.

„Ne. Ale tohle ano," řekl. Než jsem vůbec věděla, co se děje, přitiskl rty na mé, jednou rukou mě lehce držel za čelist a druhou měl na straně mého krku. Otočila jsem hlavu, abych to přerušila.

„Neměl jsi to udělat," zkonstatovala jsem.

„Musel jsem," odpověděl, pořád stál blízko u mě. Jeho ruce klesly na má ramena a palci mi přejel po klíčních kostech.

„Ne, rozhodně jsi neměl. To bylo nevhodné. Měl by ses vrátit do svého pokoje," řekla jsem. Zasmál se.

„Nerozumím ti. Dnešek byl... úžasný. A myslel jsem si, že jsem se k tobě dostal, alespoň trochu-." Zastavila jsem ho.

„Harry, je mi jedno, co sis myslel. Nemůžeš jen tak líbat lidi," řekla jsem.

„Brynn, byla to jen jedna pusa," odpověděl.

„Nic o mně nevíš. Dneska jsme se hodně bavili, ale nemáš ponětí, proč jsi to neměl udělat," řekla jsem.

„Tak mi to řekni," vyzval mě.

„Ne. Prosím, vrať se na svůj pokoj," řekla jsem.

„Brynn-." Znovu jsem ho přerušila.

„Řekla jsem ne, Harry," řekla jsem pevně. Povzdechl si a podíval se přes rameno.

„Fajn," zamumlal a naposledy se mi podíval do očí, než ustoupil. Šel chodbou do svého pokoje.

Co se to, sakra, právě stalo?

_______________

A to se jako "viděli naposledy v životě" a ani se nerozloučili a ani nic? EXCUSE ME, OKAMŽITĚ SE TAM VRAŤ, HAROLDE! 

A! Nevím, jestli zítra nebo pozítří... VYJDE NOVÝ PŘÍBĚH, jupíí. <3