His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 57

31. března 2021, o dva týdny později

Harry

Uběhly dva týdny a ještě se po operaci neprobudila. Byla na tom hůř než já. Museli ji zaintubovat a napojit na monitor. Měl za ni dýchat, když to sama nezvládala. Doktoři mi řekli, že jsem mohl odejít, ale nemohl jsem. Ne s ní tady...

Jeff tisku nic neřekl a před pár dny přestali čekat před nemocnicí. Očividně si někteří lidi mysleli, že jsme oba umřeli. Ale nebyli si jistí, proč tady Jeff a moje máma stále chodili tak často, takže pořád se šířily fámy.

Po pár hodinách dorazil Jeff a podal mi tašku se snídaní.

„Jak jí je? Nějaké problémy?" zeptal se. Přikývl jsem.

„Řekli mi, že včera v noci dvakrát vypadla a že bychom měli zvážit... odpojení od přístrojů," dokázal jsem říct. Povzdechl si a sledoval mě.

„Harry, neměl bys tady být. Měl bys jít domů," řekl.

Pokroutil jsem hlavou.

„Nemůžu... Nemůžu ji opustit. Ne takhle," odvětil jsem, stále jsem ji držel za ruku. „Přeju si, abych pro ni mohl udělat to, co ona udělala pro mě... Ale ani se nehne," řekl jsem. Přikývl a podíval se přes rameno na anglicky mluvícího doktora, jenž vešel do pokoje...

„Nechci na vás spěchat, ale přemýšleli jste o tom, co jsem řekl?" zeptal se. Pokroutil jsem hlavou.

„Nemůžu," zamumlal jsem a stále jsem ji pozoroval.

„To je v pořádku. Pane Azoffe, můžu s vámi mluvit soukromě?" zeptal se a Jeff přikývl. Vyšli na chodbu a po pár minutách se Jeff vrátil.

„Harry," řekl.

„Nebudu se dívat, jak zemře, Jeffe. Nemůžu," konstatoval jsem.

„Chápu to. Opravdu chápu. Dneska odpoledne udělají sken. Aby viděli, jestli zaznamenali nějakou mozkovou aktivitu," řekl. Podíval jsem se na něj.

„Myslí si, že jí zemřel mozek?" zeptal jsem se.

„No, neví to jistě. Ale řekl, že je to rozhodně možné. Zvláště s tím, co se stalo," vysvětlil. Podíval jsem se zpátky na ni.

Její kůže nebyla teplá. Ne jako moje nebo ostatních. Byla studená. Ale vždycky taková byla... Pomalu jsem ji hladil po prstech, věděl jsem, že by mě tohle nikdy nenechala udělat, kdyby byla vzhůru.

„Co jsem jí to udělal," řekl jsem. Potřásl hlavou.

„Ne, Harry. Tohle není chyba ani jednoho z vás, dobře? Nikdo nemohl vědět, že by znovu začala krvácet do mozku. Nevěděli to, až se to zhoršilo a zastavilo se jí srdce. To není ničí chyba. Prostě se to stalo," odpověděl.

Natáhl jsem se a lehce jsem přejel po jizvě na její paži. Ta jizva vypadala jako od hluboké rány. Byla širší než ostatní a sedm až deset centimetrů dlouhá.

„Přeju si, abych ho z toho mohl obvinit," zamumlal jsem.

„Koho?" zeptal se zmateně.

„Toho, kdo jí udělal ty jizvy," odpověděl jsem, neřekl jsem více detailů. Ona by to nechtěla.

***

To odpoledne jsem čekal v jejím pokoji, zatímco ji odvezli na vyšetření. Vytáhl jsem si mobil a četl jsem si zprávy, které mi přišly za poslední měsíc. Nikomu jsem neodpověděl za ty týdny, co jsme tady byli. Jeff mi řekl, abych to nedělal. Nebo alespoň ne teď...