His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 64

12. dubna 2021

9:25, další den

Probudila jsem se a netrvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že Harry stále ležel vedle mě. Ležel na zádech, ale ruku měl pořád okolo mé. Povzdechla jsem si a rozhlédla jsem se trochu. Hlava mě pořád bolela a na hrudi to nebylo tak hrozné, ale furt to bylo bolestivé...

Po dalších dvaceti minutách ležení a čekání, až se Harry probudí, jsem se natáhla a jemně jsem vytáhla prsty z jeho paže. Když jsem dosáhla k jeho lokty, cítila jsem, jak mě chytil rukou za zápěstí. Na okamžik mě pustil a podíval se na mě.

„Jsi vzhůru," řekl, jako by si myslel, že bych se už nikdy neprobudila. Odtáhla jsem ruku.

„Co se stalo?" zeptala jsem se tiše.

Trochu se posadil, pohnul se, takže neseděl tak blízko mě. Byla jsem ráda, že si hleděl alespoň svého vlastního prostoru.

„Znovu jsi krvácela do mozku. Takže tě operovali a našli zdroj, což bylo to samé místo, co krvácelo předtím. Říkali, že nejdříve to jenom zalepili, ale nepomohlo to. Takže udělali něco jiného, nepamatuju si, jak to nazvali," vysvětlil. „Mysleli si, že zase budeš v kómatu," řekl. Přikývla jsem, přemýšlela jsem o tom všem. Natáhla jsem se a dotkla jsem se místečka za uchem.

Protlačila jsem prsty skrze vlasy, čekala jsem, že budou nechutné a mastné. Ale připadaly mi čisté a jemné...

„Um... Někdo mě umýval?" zeptala jsem se tiše a podívala jsem se na něj.

„Jo, myslím, že jedna ze sestřiček. Má tě ráda," odpověděl. Přikývla jsem hlavou.

„Dobře. Jak se cítíš?" zeptal se.

„Žádná bolest hlavy. Jen trocha bolesti na jedné straně hlavy. A pořád mě bolí hruď," odpověděla jsem. Přikývl.

„Ale teď máme stejné jizvy," řekl. Přetočila jsem oči.

„Nejsem si jistá, jestli je to dobrá věc," odpověděla jsem s lehkým smíchem. Sledoval mě.

„Jeff říkal, že jsi se mnou takhle ležela, když jsem byl v kómatu. Tak jsem ti to chtěl vrátit, řekl. Přikývla jsem, ale nějak mi to bylo nepříjemné.

„Mám zajít pro doktora?" zeptal se.

„Jasně," odpověděla jsem, cítila jsem jeho jemný dotek na jizvě na mé ruce. Shlédla jsem na ni, vzpomínka mi prolétla hlavou, jak jsem k ní přišla. Odtáhla jsem ruku a on se na mě podíval.

„Promiň," zamumlal. Pokroutila jsem hlavou, nedívala jsem se na něj.

Vstal z postele a šel po pokoji... O pár minut později vešel doktor. Stále jsem neznala jeho jméno, i když jsem tady byla měsíc.

„Ah, jsi vzhůru. Jak se cítíš?" zeptal se a přešel ke mně. Jednoduše jsem pokrčila rameny... Pomohl mi se posadit a pak mi poslechl srdce a plíce.

„Bolest hlavy?" zeptal se. Pokroutila jsem hlavou, lehla jsem si a nechala jsem ho, aby mi zkontroloval oči.

„Dobře... No, všechno se zdá být v pořádku. Pokud by tě bolela nebo se ti motala hlava, okamžitě to někomu řekni," řekl a vyšel z pokoje. Harry ho následoval na chodbu a tiše se s bavili. Položila jsem si hlavu na polštář a otočila jsem se tak, že jsem se dívala do zdi.

Potřebovala jsem se odsud dostat. I když jsem byla po operaci, věděla jsem, že jsem tady nemohla zůstat. Nemocnice mě děsily...

O tři týdny později