His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 37

February

Další dva dny jsem strávila ve Francii. Pracovala jsem pro stejnou společnost jako v New Yorku. Teď mi posílali dokumenty online, když mi je pochopitelně nemohli doručit. Taky jsem pracovala pro jinou společnost. Bylo to mimo a absolutně ilegální. Nebudu zacházet do detailů, ujistili se, že jsem věděla, že bych o tom nikdy nemluvila. Ale byly za to opravdu skvělé peníze. Kromě toho jsem dělala nějakou práci pro Jeffa, která technicky nebyla legální a i tak jsem to dělala.

Párkrát jsem se viděla s bráchou. Ukázalo se, že si taky změnil příjmení. Ale jen proto, že se oženil a vzal si její jméno. Nikdy bych si nemyslela, že se ožení. Ale ona je fajn a mají spolu tři děti. To jsem moc ráda slyšela. Víte, že se takhle nějak normálně vyvrbil...

Za ty dva měsíce jsem slyšela o Jeffovi hodně, hodně krát. Ukázalo se, že jsem měla pravdu. Harry měl problémy, jelikož nepřestával pít. Neřeknu toho moc, ale v podstatě byl hodně ožralý na letišti a lidi si toho všimli. Přišlo mi to vtipné, ale Jeff byl z toho naštvaný. Nemluvila jsem s ním, jenom jsem si četla jeho zprávy. Nikdy jsem neodpověděla.

Očividně mu nedocházelo to, že jsem skončila. Ale nakonec to asi pochopil, protože dva týdny se neozval...

Bylo opravdu fajn být zpátky ve Francii. Nezapomněla jsem jazyk a pořád jsem mluvila plynule. A i když jsem většinu života strávila mluvením anglicky, francouzština byla přirozenější.

Aktuálně jsem byla v malé rodinné kavárně, která byla dvě ulice od mého bytu. Četla jsem si francouzské noviny. Ucítila jsem poklepání na rameno a vzhlédla jsem. Byl to muž, asi okolo třiceti pěti let.

„Můžu si přisednout?" zeptal se anglicky. Ukázal na místo přede mnou. Zaváhala jsem, nebyla jsem si jistá, kdo to byl, ale nezáleželo na tom.

„Oui bien sur," odpověděla jsem. Ano, samozřejmě.

Na okamžik zaváhal, očividně nemluvil moc francouzsky, pokud vůbec. Nebyla jsem si jistá, jak se dostal tak daleko. Možná mi ani nerozuměl, ale i tak se posadil. Napila jsem se z hrnku.

„Mluvíte anglicky?" zeptal se, z jeho tónu bylo jasné, že mu bylo nepříjemně a byl nervózní.

Podívala jsem se na ženu za pultem. Zvědavě si ho prohlížela. Jakože měla. I když tohle místo bylo v Paříži, moc turistů tady nechodilo. Ona nemluvila moc anglicky a ani moc zákazníků.

Pokrčila jsem rameny a podívala jsem se na něj. Zdálo se, že nevěděl, co říct, přetočila jsem oči.

„Co chcete?" zeptala jsem se, viděla jsem v jeho očích nervozitu.

„Jste Brynn Matthewsová, že?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny.

„Záleží na tom, kdo se ptá," odpověděla jsem a odložila jsem noviny. Shlédl na ně.

„Dobře, takže jste?" zeptal se. Podívala jsem se na něj, nebyla jsem si jistá, co byl zač, ale nevěřila jsem nikomu, kdo znal mé jméno.

„Ne," řekla jsem. Vytáhl si mobil a minutu něco hledal, než ho položil na stůl přede mě.

Vteřinu jsem se na něj dívala, než jsem si přitáhla mobil k sobě a podívala jsem se na něj. Udržovala jsem si nečitelnou tvář, když jsem to uviděla... Byla to fotka mě a Harryho. Viděla jsem ji hodněkrát. Byla to ta, jak mě líbal venku před mým bytem v New Yorku.

„Super fotka," okomentovala jsem, chovala jsem se, jako bych neměla ponětí, co to je, a že mě to nudilo. Posunula jsem mobil zpátky k němu. Sledoval mě.

„Jste dobrá. Ale vím, že jste to vy. Jeffrey Azoff minulý týden oznámil vaše jméno tisku," konstatoval.

„Dobře... Jste tady, abyste mě stalkoval... Proč?" zeptala jsem se. Vypnul si mobil a schoval si ho do vnitřní kapsy blazeru.

„Pracuji pro online mediální stránku, E. Asi jste o ní slyšela," řekl.

„Uh huh. Tak proč mě stalkuejte?" zeptala jsem se.

„Je to moje práce. Trvalo nám dlouho, než jsme zjistili, kdo jste, i potom, co jsme se dozvěděli vaše jméno. Ale několik fanynek nám řeklo své příběhy, jak se s vámi setkaly. Řekly nám, že jste Harryho osobní trenérka, je to tak?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny.

Přikývl.

„A že jste vy dva byli venku, něco jste mezi sebou měli. A pak byly pořízené ty fotky a videa, utnula jste to. Proč?" otázal se.

Podívala jsem se na ženu, která zapisovala objednávky. Ale pořád se dívala na toho chlapa, za což jsem byla ráda. Dobře jsem se s ní pobavila a docela dobře jsem znala ji a její rodinu...

„Můžete mi odpovědět," řekl a podívala jsem se zpátky na něj. Nemluvila jsem s ním. Věděla jsem to. Vytáhla jsem si mobil a jednoduše jsem sundala kryt. Vytáhla jsem červenou kartu a posunula jsem ji po stole.

Zvedl ji a prohlédl si ji. Všichni ve zprávách a médiích ji znali. Museli. Podíval se na mě.

„Jste čím dál tím více zajímavější," řekl, zdálo se, že jsem ho zajímala.

Schovala jsem si kartu zpátky a vstala jsem.

„Neskončili jsme," konstatoval. Otočila jsem se a podívala jsem se na něj.

„Je pense que nous sommes," odpověděla jsem. Myslím, že skončili. Vyšla jsem ven, věděla jsem, že by mě sledoval. Takže dřív, než vyšel ven, rychle jsem vešla do obchodu přímo vedle kavárny, zavřela jsem za sebou dveře. Byla to malá lékárna.

Pohybovala jsem se za regály, sledovala jsem, jak vyšel ven a rozhlédl se.

Nebyla jsem si jistá, jestli věděl, kde jsem bydlela nebo ne. Nevěděla jsem, jak dlouho mě sledoval.

Cítila jsem, jak mi zavibroval mobil, pořád jsem se schovávala za regálem. Psal mi Jeff. Přelétla jsem to očima, než jsem si mobil schovala do zadní kapsy. Bylo to irelevalentní. V podstatě se mi omlouval a říkal, že bylo nemožné mě nahradit, takže mě chtěl zpátky. Což by se nikdy nestalo. Zvláště teď, když jsem věděla, že média jsou z celé té věci zvědavé.

Ohlédla jsem se, viděla jsem, že osoba za pokladnou mě sledovala. Podíval se na mě a pak do výlohy. Nevěděla jsem, jestli tam pořád byl ten chlap. Skrčená jsem se opírala o jednu z polic.

Francouzsky jsem se ho zeptala, jestli byl venku muž. Jednoduše přikývl a povzdechla jsem si, nevěděla jsem, co dělat...

Podívala jsem se zpátky na něj a on se rozhlédl po obchodě, který byl prázdný. Pak přešel k předním dveřím a slyšela jsem, jak přetočil ceduli z otevřeno na zavřeno a zamkl dveře.

Úlevou jsem si povzdechla a sklouzla jsem do sedu. Šel zpátky k pultu, počítal si peníze v pokladně a mě si nevšímal.

„Qui est-il?" zeptal se a podívala jsem se na něj. Nevzhlížel a předpokládala jsem, že ten chlap byl pořád venku.

Vysvětlila jsem mu, že ten muž mě sledoval, ale neřekl mi, proč. Podíval se na dveře a s pohybem ruky zakřičel.

„Nous sommes fermés!" zakřičel, řekl mu, že bylo zavřeno.

Po pár minutách mi řekl, že odešel, tak jsem vstala. Poděkovala jsem mu a pak jsem odešla, váhavě jsem se vrátila k bytu. Nebyla jsem si jistá, jestli věděl, kde jsem bydlela. Ale očividně mě sledoval. Tak jsem šla domů jinudy.

Když jsem tam došla, rychle jsem vešla dovnitř a zamkla jsem za sebou. Otočila jsem se a zastavila jsem se, viděla jsem, jak někdo stál u okna. Byl ale otočený jinudy, takže jsem nedokázala říct, kdo to byl...

____________

Jeff je takový idiot... Proč to udělal?!