His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 93

O dva dny později

Harry

„Měl by ses vyspat," řekl Andrew. Seděl jsem u kuchyňského stolu. Brynn byla pryč dva dny a neměli jsme o ní nebo Ryanovi nějaké zprávy. Máma tady zůstala a akorát spala nahoře.

„Nemůžu... Co když jí ublíží? Má hrozný temperament...," řekl jsem, snažil jsem se zahnat vzpomínky, jak jí řezal.

„Bude v pořádku. Vždycky je," odpověděl Andrew a poplácal mě po rameni, když kolem mě procházel... Přál jsem si, abych věděl, kde byla, nebo jestli byla zraněná...

Brynn

Probudila jsem se, ihned jsem musela jít do koupelny se vyzvracet. A tohle byl jeden důvod z mnoha, proč jsem chtěla potrat...

Když jsem skončila, napila jsem se vody a pak jsem si vyčistila zuby. Ryan mě tady držel dva dny zamčenou, neměla jsem co dělat. Tak jsem se vrátila k domácímu cvičení. Nosil mi jídlo, když jsem potřebovala, ale to bylo všechno...

Na cestě z koupelny se dveře od mého pokoje otevřely, až jsem nadskočila. Ryan vešel dovnitř, vypadal naštvaně.

„Co se děje?" zeptala jsem se ho a posadila jsem se na postel.

„Vstaň," řekl. Povzdechla jsem si.

„Nikam s tebou nejdu. Ne, když jsi takový," řekla jsem.

„Chováš se, jako bys měla a na výběr. Pojď," řekl, přešel ke mně a pevně mě chytil za zápěstí. Jemně jsem zakopla o vlastní nohu, ale dokázala jsem to ustát.

„Obleč si to," konstatoval a hodil na mě oblečení.

„Ne," odpověděla jsem a škaredě jsem se na něj podívala.

„Udělej, co říkám, jinak ti ublížím," vyhrožoval mi.

„Vážně? Protože to říkáš pořád, ale ještě se nic nestalo," odpověděla jsem, ihned jsem toho litovala, když se pohled v jeho očích změnil.

Přešel ke mně, rychle mě chytil za zápěstí a zkroutil mi ho co nejvíce. Vykřikla jsem a chytla jsem se za něj, když mě konečně pustil.

„Kurva. Proč jsi to udělal?" vstala jsem, pořád jsem si to držela.

„Uklidni se, jenom jsem ti ho pohmoždil... Běž se obléknout, hned," řekl, vzala jsem oblečení z podlahy a bez dalších otázek jsem šla do koupelny...

Poté, co jsem se oblékla, neochotně jsem ho následovala.

„Kam jedeme?" zeptala jsem se zmateně.

„Jen... na krátkou vyjížďku," odpověděl a vytáhl mě z domu. Zabořila jsem si ruku do vlasů a držela jsem si nově zraněnou ruku u hrudi...

Nezbytně mě strčil k autu a já jsem nastoupila, nic jiného jsem neřekla. Už tak byl ve špatné náladě, což znamenalo, že bych do něj neměla dál šťourat. Nastoupil a něco na mě hodil. Trhla jsem sebou nad tím pohybem a shlédla jsem na tu věc.

„Co... Věděl jsi, že-." Ani jsem nedokončila větu, když mě přerušil: „Prostě si to navleč," naléhal a já jsem přikývla, opatrně jsem si nasadila ortézu na zápěstí. Povzdechla jsem si, nadskočila jsem, když znovu pohnul rukou.

Pustil mi dvě pilulky do ruky.

„Co to je?" zeptala jsem se.

„Vezmi si je," řekl, nastartoval a vyjeli jsme po špinavé cestě...

***

O půl hodiny později zastavil před malou kavárnou, ve které jsem párkrát byla. Vystoupila jsem a poslušně jsem ho následovala dovnitř. Chytil mě za ruku a táhl mě k pultu... Povzdechla jsem si, poslouchala jsem, jak objednal zázvorový čaj. Podívala jsem se po rameno, cítila jsem na sobě oči. Ale jediní lidi tady byli jako rodina v malém boxu...