His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 27

Pár následujících hodin jsem pokračovala v procházení spousty a spousty dokumentů... Harry byl na gauči a díval se na televizi. Podívala jsem se na něj. Měl kolem sebe omotanou deku.

Byla tady docela zima, jedno z oken nebylo pořádně zatěsněné, takže přes něj proudil studený vzduch. Odmítala jsem plýtvat penězi za teplo. Potřebovala jsem vrstvy a nějaké deky...

„Proč ti Jeff nezavolal?" zeptala jsem se a on se podíval mým směrem.

„Vypnul jsem si mobil," odpověděl a dál se díval na to, co sledoval...

Vytáhla jsem si mobil. Měla jsem ztišené zvuky a měla jsem šest zmeškaných hovorů od Jeffa a čtrnáct zpráv. Zajímalo ho, jestli jsem věděla, kde byl Harry. Odložila jsem mobil na stůl.

Pokračovala jsem v práci další dvě hodiny, bylo skoro tři čtvrtě na sedm. Letmo jsem se na něj podívala. Spal, naprosto ho vypnulo na gauči. Dneska snědl polovinu mého jídla a teď se rozhodl, že si dá na mém gauči šlofíka... Nějak mě dokázal štvát ještě více, když nemluvil.

**22:30**

Konečně jsem dodělala všechnu práci a měla jsem rozjezenou misku ramenu. Harry pořád spal. Povzdechla jsem si a dopsala jsem odstavec. Poslala jsem to a pak jsem vstala... Sundala jsem si džínovou bundu a hodila jsem ji na Harryho. Vzbudil se, ten pohyb ho vyděsil. Podíval se na bundu a zvedl ji.

Zmateně se rozhlédl a pak se podíval na mě.

„Bylo to nezbytné?" zeptal se ospale.

„Ano. Je pozdě a myslím, že bys měl odejít," odpověděla jsem. Povzdechl si a přetočil se na gauči směrem ode mě, pořád držel mou bundu.

„Harry, myslím to vážně. Nemůžeš tady zůstat," řekla jsem. Šla jsem a vzala jsem svůj mobil ze stolu. Jeff mi volal ještě osmkrát, pořád chtěl vědět, jestli jsem viděla nebo slyšela o Harrym.

„Volám Jeffovi," řekla jsem a odtočila jsem se od něj.

Klikla jsem na aplikaci a sjela jsem v kontaktech dolů, kde jsem klikla na Jeffovo jméno. Najednou mi zmizel mobil z ruky a otočila jsem se, sledovala jsem, jak Harry ukončil hovor a vypnul mi mobil. Zaskuhrala jsem.

„Děláš si srandu?" zeptala jsem se.

„Ne. Zůstávám tady. Nechci s ním mluvit, ani ho vidět," odpověděl a šel se posadit na gauč, strčil si můj mobil do kapsy.

„Proč ne?" zeptala jsem se.

„Brynn, lhal mi. Nevím, možná ti to nepřipadá důležité. Ale mně jo," konstatoval a zajel si rukou do vlasů.

„Harry... Lezeš mi na nervy. Nechci tě tady," řekla jsem. Zasmál se, přetáhl si přes sebe deku a lehnul si.

„Spím. Tady. A... ty můžeš dělat, co chceš, neodejdu," řekl a otočil se ode mě. Povzdechla jsem si, šla jsem do koupelny a pustila jsem sprchu.

Dala jsem si normální sprchu a umyla jsem si vlasy. Potom jsem kolem sebe omotala ručník, namazala jsem si obličej a nohy krémem a rozčesala jsem si vlasy.

Vyšla jsem z koupelny, Harry zase usnul. Šla jsem do ložnice, vzala jsem si oblečení ze šatníku, to se skládalo z trika s dlouhým rukávem a kalhot od pyžama... Potom jsem si vyčistila zuby, zhasla jsem a šla jsem do postele.

Netrvalo mi moc dlouho, než jsem usnula, zvláště po tomhle dni...

** 7. prosince 2020 **

Probudila jsem se a sluníčko svítilo skrze okna, jako obvykle. Pokusila jsem se přetočit na záda, ale někdo mě držel na místě. Zaskuhrala jsem.