His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 44

„Byla jsi vážná," řekl a podíval se na mě. Rozhodně jsem nečekala, že by byl tak klidný.

„Samozřejmě. Vždycky jsem vážná," odpověděla jsem...

„Jaký má smysl s někým spát, když s tím člověkem necítíš propojení?" zeptal se zmateně.

Podívala jsem se Jeffovým směrem, ale bylo mi to jedno. Slyšel tolik, že nezáleželo na tom, jestli by slyšel více.

„Pamatuješ si, jak jsi řekl, že ty jsi někdo, kdo potřebuje cítit fyzický kontakt, aby se cítil lidsky? A já jsem řekla, že ta potřeba zmizela?" zeptala jsem se. Přikývl.

„Je to takhle, ale ne úplně. Nic k němu jinému necítím, takže je špatné, když někdy předstírám, že cítím?" zeptala jsem se.

„Cítíš se více jako člověk," řekl a sledoval mě.

Přikývla jsem, uvědomila jsem si, že mi bylo trochu nepříjemné o tom mluvit před Jeffem.

„Takže k němu nic necítíš? Vůbec?" zeptal se.

„Jak jsem řekla, nic necítím. Takže ne," odpověděla jsem. Povzdechl si a sedl si vedle mě, načež si zajel rukou do vlasů. Vrátil mi mobil.

„To je všechno?" zeptal se Jeff. S Harrym jsme se na něj podívali.

„Chci říct, byl jsi na ni naštvaný, když jsi zjistil, že spí s tím klukem. A teď je ti to jedno?" zeptal se.

Harry pokrčil rameny. Cítila jsem, jak jeho levá noha narazila do mé, seděla jsem na gauči v tureckém sedu.

„Byla to myšlenka, jak s tím chlapem měla sex a že by k němu něco cítila. Ale pokud je to jen bezvýznamný sex, nesejde na tom," vysvětlil. „Je to bezvýznamné, že?" zeptal se a podíval se na mě.

„Naprosto," odpověděla jsem.

„Cože..." Povzdechl si Jeff. „Nikdy ani jednomu z vás nebudu rozumět," řekl. Pokrčila jsem rameny.

***

Zbytek odpoledne uběhl rychle. Opláchla jsem se ve sprše a převlékla jsem se do trika a tepláků.

Vrátila jsem se a rozhlédla jsem se. Jeff spal na gauči, blížilo se k půlnoci. Neviděla jsem Harryho a hned jsem věděla, kde byl. Nakoukla jsem do své ložnice a viděla jsem ho ležet na jedné straně postele...

Nebyla jsem si jistá, co dělat. Nechtěla jsem tam s ním spát. Věděla jsem, že by skončil na mé straně postele. Vzala jsem mobil a šla jsem na balkón zavolat Danielovi. Zvedl to po pár zazvoněních.

„Ahoj, co se děje? Jsi v pořádku?" zeptal se.

„Jo, jo, jsem v pohodě. Vzbudila jsem tě?" zeptala jsem se.

„Jo, ale to je v pohodě," odpověděl, zněl unaveně. Podívala jsem se přes rameno, viděla jsem, že Jeff pořád spal.

„Mohla bych jít k tobě, nemůžu u sebe spát," řekla jsem.

„Ou. Dobře, jasně. Nechám pro tebe odemčené dveře," řekl.

„Super, uvidíme se brzy," řekla jsem a zavěsila jsem. Šla jsem zpátky dovnitř, tiše jsem za sebou zavřela dveře. Šla jsem do své ložnice a tiše jsem si vzala nabíječku. Otočila jsem se k odchodu a šla jsem ke dveřím.

„Brynn?" řekl Harry, povzdechla jsem si a zastavila jsem se. Skoro jsem to zvládla.

Otočila jsem se.

„Jo?" zeptala jsem se.

„Co děláš?" otázal se a posadil se. V pokoji byla docela tma. Matné světlo z ulice trochu pomáhalo.