His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 26

„Kde to jsme?" zeptal se znovu.

„Záleží na tom?" odpověděla jsem a šla jsem nahoru po schodech do svého bytu... Zavřela jsem za sebou dveře, měla jsem nějaké problémy se zamykáním. Hodila jsem klíče na kuchyňskou linku. Harry se rozhlížel kolem. Z větší části tady bylo čisto. Malý kuchyňský stůl byl pokrytý papíry a hromadami dokumentů... Všechny boty jsem měla na hromadě u jedné stěny. A na kuchyňském stole byl napůl prázdný šálek kávy.

„Bydlíš tady... Myslel jsem si, že jsi říkala, že nikde nebydlíš?" zeptal se, zvedl papíry a četl si je. Hned vypadal zmateně.

„Mluvíš francouzsky?" zeptal se. Zasmála jsem se, uvědomila jsem si, že se díval na věci z mé druhé práce. Byla spousta cizích klientů a já jsem všechno překládala. Používali google překladač, ale brzy si uvědomili, že zprávy jejich klientů se nepřekládaly tak, jak by měly. Tak si najali mě, abych četla každý dokument, který jim přišel, přeložila jsem ho a poslala jsem jim důležité informace.

„Trochu," odpověděla jsem, vzala jsem kávu a vylila jsem ji do dřezu, než jsem hrnek strčila do myčky.

„Co je tohle všechno?" zeptal se a já jsem se mu podívala přes rameno.

„Pracovní věci," řekla jsem, přešla jsem k němu a vzala jsem mu to z rukou. Prolétla jsem to očima. Tohle jsem už četla. Odložila jsem to na jednu hromadu.

„Ale ne pro mě... Jakou druhou práci máš?" zeptal se.

Pokrčila jsem rameny.

„Prostě... práci. Můžu ti... zavolat taxíka nebo něco?" zeptala jsem se, sundala jsem si boty a odkopla jsem je k ostatním.

„Ne, viděla jsi ty holky dole," odpověděl a posadil se na gauč. Můj byt byl docela slušně veliký. Malá kuchyň, docela dobrý obývák a koupelna. Naproti za gaučem byla stěna oken. Cihlové zdi a moje ložnice byla na druhém konci. Dost veliký byt pro jednoho.

Měla jsem malou šatnu a okna za postelí, z nichž byl výhled na ulici. Nebyla to hlavní část města. Většina budov byla stará. Ale tahle byla dobrá. Dodávalo to estetiku navzdory všem místům, na kterých jsem byla...

Chtěla jsem, aby odešel. Ale věděla jsem, že by neodešel. Povzdechla jsem si a hodila jsem sluneční brýle na kuchyňskou linku. Přešel k mé ložnici, šel po schodech a zvedl zarámovanou fotku, kterou jsem měla na nočním stolku. Byla jsem na ní já a brácha a pod ní byla fotka mě a mého bývalého přítele Ryana. Vím, proč bych si ji nechávala? Už tady byla nějakou dobu, jen já jsem tady nebyla dost dlouho, abych ji vyhodila.

„Kdo je to?" zeptal se a přešel ke mně, aby mi ukázal fotku.

Ukazoval na mého bratra. Povzdechla jsem si.

„Andrew, můj brácha," odpověděla jsem. „A ten druhý?" zeptal se. Zaváhala jsem, přemýšlela jsem, možná bych mu měla říct, že to byl další brácha, i když jsem měla jen jednoho...

„Můj ex," řekla jsem a šla jsem se posadit ke stolu, vzala jsem nějaké papíry a pročítala jsem si je.

„Ten ex?" zeptal se. Přikývla jsem, nevěnovala jsem mu pozornost. Skoro všechny dokumenty byly ve francouzštině, kterou jsem mluvila plynule. Lépe se mi četlo, než mluvilo po všech těch letech v Americe. Ale i tak to bylo plynulé...

Pořád se díval na ty fotky. Položil ji na linku a posadil se naproti mně. Ignorovala jsem ho, pročítala jsem papíry a překládala jsem je do počítače.

Zvedl jeden z papírů.

„Jak je můžeš procházet tak rychle? Chci říct, trochu francouzsky mluvím, takže pár slov znám. Ale angličtina je očividně tvůj první jazyk. Jak dlouho ti trvalo, než ses naučila plynně francouzsky?" zeptal se. Zasmála jsem se a odložila jsem papír na hromadu a vzala jsem další.

„Proč si myslíš, že je angličtina můj první jazyk?" zeptala jsem se, pustila jsem se do dalšího dokumentu.

„No... Řekla jsi, že jsi z Atlanty... Takže... Angličtina," řekl. Začala jsem psát a sem tam jsem to uložila.

„Řekla jsem, že jsem z Atlanty. Neřekla jsem, kde jsem vyrostla nebo kde jsem se narodila," odpověděla jsem.

„Takže teda...," vybreptnul, sledoval mě, jak jsem četla dokument. Bylo to jednoduché. Dokončila jsem více než pět dokumentů poměrně rychle a pořád jsem na sobě cítila jeho oči.

„Mohl bys přestat?" zeptala jsem se, neobtěžovala jsem se na něj vzhlédnout.

„Ne... Myslel jsem si, že tě znám. Nebo alespoň, že jsem o tobě něco věděl. Ale teď si nejsem jistý. Kde jsi vyrostla?" zeptal se. Odložila jsem dokument a pak jsem je zvedla, založila jsem je všechny do složky a dala jsem je k ostatním.

„Na tom nezáleží, bylo to před dlouhou dobou," odpověděla jsem a čekala jsem, že to nechá být.

„No, mně na tom záleží. Tobě na tom možná nezáleží a to je v pohodě. Ale mně ano," konstatoval. Povzdechla jsem si a vzhlédla jsem na něj.

„Opravdu to chceš vědět?" zeptala jsem se, věděla jsem, že by neměl ponětí, kde to bylo. Přikývl.

„Fajn. Narodila jsem se a vyrostla jsem v Beauvais," řekla jsem. Zmateně se na mě díval a zasmála jsem se.

„Kousek severně od Paříže," řekla jsem.

„Ou," odpověděl a přemýšlel o tom. „Takže počkat... Nemáš přízvuk," řekl. Přikývla jsem.

„Odjela jsem, když mi bylo sedm. Skončila jsem v Atlantě," odpověděla jsem a hodně jsem vynechala. Dva roky nejméně. Nebyli jsme v Atlantě dřív, než mi bylo devět. Tátova chyba, samozřejmě...

„Uh... Takže mluvíš anglicky a francouzsky," řekl. Přikývla jsem.

„Zajímavé. Nikdy bych to nehádal," řekl. Začala jsem číst další list.

Zdálo se, že o něčem opravdu usilovně přemýšlel.

„Co teď?" zeptala jsem se netrpělivě.

„Tvoje příjmení," konstatoval. Nemusel vyzvídat. Matthews očividně nebylo francouzsky...

„Změnila jsem si ho, když jsem opustila rodinu," vysvětlila jsem a on přikývl. Otevřel pusu, aby řekl něco dalšího, ale přerušila jsem ho.

„Zaprvé, neřeknu ti, jaké příjmení jsem měla. A zadruhé, řekl jsi, že nebudeš otravný. A teď mě otravuješ. Tak sklapni. Snažím se pracovat," konstatovala jsem a vrátila jsem se k tomu, co jsem dělala...

______________

A Brynn má Harryho doma, muhaha. Já se tak na několik následujících dílů TĚŠÍM. Jak se ho chtěla Brynn zbavit, teď ho má doma. xD A ještě ji otravuje, to bude sranda. :3

No, dneska jsem skoro nic nepřeložila... Ale napsala jsem tři kapitoly nového příběhu, který se bude jmenovat Protect and survive.<3 Bude to můj vlastní příběh, žádný překlad a bude to úžasné, bude to s Harrym a já moc, moc, moc doufám a přeju si, abyste ho milovali stejně moc, jako já :3 Vůbec netuším, jak mě to zavede, ale velmi se na tu cestu s vámi a s nimi těším. <3