His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 53

„Dobře, dobře. Dáme jí prostor." Slyšela jsem doktora. Ryanův hlas se mi ozýval v hlavě, strašil každou mou myšlenku.

„Potřebuje o mluvit o čemkoliv, co tohle způsobuje nebo se nic nezmění," konstatoval doktor Armel.

„Ano, souhlasím. Ale ona o tom s vámi mluvit nebude, když ji budete obtěžovat," odpověděl.

„Neobtěžuju ji. Dělám svou práci," bránil se Armel.

Cítila jsem, jak mě chytil za paži a otočil ji.

„A je tady další věc, kterou jste vynechal. Neřekl jste mi, že se sebepoškozovala. Tohle jsou staré jizvy. Řekl bych tak možná pět let," řekl, znovu otočil mou paži a dotkl se jizvy na hřbetu mé ruky.

Pořád mě bolela hlava, asi ze všech těch otravných věcí.

„Nevíme, jestli si to udělala sama nebo ne," konstatoval doktor. „Dobře... No, řekl bych, že to je vysvětlení," řekl doktor Armel.

„No, to jsme si mysleli. Ale má je všude. Na místech, kam by si nedosáhla," odpověděl.

„Aha. No, nic není nemožné," konstatoval Armel.

„Poslouchejte. Nejste z tohohle podlaží a plně neznáte její případ. Vezmu ji zpátky na pokoj. Musíte trochu počkat, než se vrátíte," řekl doktor. Cítila jsem ruce na pažích a vytahoval mě do stoje. Točila se mi hlava.

Slyšela jsem běžící kroky.

„Co se stalo?" zeptal se Jeff a cítila jsem okolo sebe jeho paži, pomáhal doktorovi mě postavit na nohy. Cítila jsem se o hodně slabší a měla jsem zamlženou mysl...

„No, doktor Armel ji obtěžoval a udělal stejnou chybu jako vy a já, když jsme ji chytili za paži," vysvětlil.

„Dobře, ještě jednou. Neobtěžoval jsem ji. Dělal jsem svou práci," bránil se Armel.

„Jo, to je skvělé, běžte ji dělat někam jinam," konstatoval doktor. „Odvedeme ji na pokoj," řekl. On a Jeff mi museli pomoct chodbou. Věc byla ta, že když se to stalo, celé moje tělo reagovalo negativně. Ale tentokrát to bylo extrémnější než obvykle z nějakého důvodu. Jako by to byla kombinace nedostatku spánku, operace hlavy a všeho co se dělo.

„Je v pořádku?" zeptala se Anne. Byla někde poblíž, ale moje mysl nedokázala rozlišit, odkud její hlas přišel.

„Ano, je v pořádku," odpověděl Jeff. Cítila jsem, jak doktor zpomalil a pustil mě.

„Dobře. Vezměte jí batoh," řekl Jeff. Cítila jsem, jak mi ho sundali ze zad a Jeff mě stále přidržoval.

„Dobře. Brynn, teď si lehneš. A trochu si odpočineš," řekl. Přikývla jsem a pomalu mě pustil. Držel mě za ruku a pomáhal mi do postele. Povzdechla jsem si, lehla jsem si a otočila jsem se na bok.

Cítila jsem, jak mi palcem přejel přes jizvu a otočil mi ruku.

„Je to...," vybreptl.

„Ano... Armel si myslí, že si to všechno udělala sama. Ale nemyslí si, že by si to někdo dokázal sám udělat," vysvětlil doktor. Jeff přejel přes jizvu a zakňourala jsem, přitáhla jsem si volnou ruku k hrudi.

„Dobře. Nechme ji odpočívat," řekl doktor tiše a odešli.

Nesnášela jsem, jak jsem projevovala slabost. Nesnášela jsem, že mě jizvy a vzpomínky dělaly zranitelnou. Ale čím více lidí vědělo o mé slabosti, tím horší to bylo. Bylo těžké to vysvětlit. Nutilo mě to všechno odhalit navzdory tomu, jak dlouho jsem to blokovala...