His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 92

„Pusť mě," řekla jsem a pokusila jsem se vytáhnout ruku z jeho sevření, když mě nutil jít po schodech.

„Promiň, to nemůžu," odpověděl. Mohla jsem slyšet, jak Harry vyběhnul z pokoje na chodbu.

Andrew vyšel z kuchyně, ale nedokázal Ryana chytit, když mě vystrčil z předních dveří. Klopýtla jsem o svou nohu, ale dokázala jsem to ustát. Zavřel dveře, které byly znovu otevřené, načež Andrew a Harry vyšli z domu.

Ryan mě znovu chytil za paži, ale byl ode mě rychle odtáhnutý, když ho Andrew chytil a strčil do něj co nejsilněji. Samozřejmě, Ryan jako psychopat, se zasmál...

„Nedotýkej se jí. Myslel jsem si, že jsem ti řekl, aby ses nikdy nevracel," konstatoval Andrew a šel k Ryanovi.

„No, buď budu u tebe doma vítaný nebo Brynn může zůstat se mnou," odpověděl.

„Fajn, to se nestane," řekl Andrew a postavil se mezi něj a mě.

Ohlédla jsem se, když Anne vyšla z domu.

„Může zůstat u mě," řekla. Ryan se zasmál.

„Vím, kde bydlíte," odpověděl a Anne se na něj podívala.

„Jak?" zeptala se.

„Vím všechno, co se o Brynn vědět dá, a taky skoro všechno o vašem synovi," odpověděl a pokusil se jít zpátky ke mně. Andrew se mu postavil do cesty.

„Kámo, oba víme, že jsem silnější, než ty. Radil bych ti, abys uhnul. Hned," konstatoval Ryan. Poznala jsem, že začínal být naštvaný a instinktivně jsem udělala krok zpátky. Harry se na mě podíval.

„Andrew," řekla jsem, sledovala jsem, jak se pohled v Ryanových očích změnil na ten, který jsem moc dobře znala. Andrew se podíval přes rameno.

„Je to v pohodě. Budu v pořádku," řekla jsem, přála jsem si, aby mě poslechl. „Prosím," zaprosila jsem, sledovala jsem, jak zaváhal, než uhnul z cesty.

Ryan ke mně přešel. Udělala jsem pár kroků zpátky, ale znovu mě hrubě chytil za ruku a táhl mě k autu na příjezdové cestě.

„Ty máš auto?" zeptala jsem se zmateně.

„Nastup," konstatoval, neodpověděl mi. Zaváhala jsem a on se ke mně rychle otočil, strčil mě proti boku auta, jeho paže byla pod mým krkem...

„Nastoupíš si a budeš dělat, co ti řeknu, jinak tady všechny zabiju," vyhrožoval mi tiše, jeho nálada se zhoršovala... Přikývla jsem a on mě pustil.

Podívala jsem se přes rameno, ale nastoupila jsem, než mohl někomu z nich ublížit. Zavřel dveře a nastoupil na druhé straně...

Rychle vyjel z příjezdové cesty.

„Začínám mít plné zuby tvého bratra," konstatoval, očividně byl pořád nasraný. Neodpověděla jsem. Po asi dvaceti minutách jízdy jsem nevěděla, kde jsme byli.

„Kam mě bereš?" zeptala jsem se, podívala jsem se z okýnka, když jsme zastavili na špinavé cestě.

„Tady bydlím. Bude se ti to líbit, je to ve vintage stylu, jaký máš ráda," odpověděl a podíval se na mě.

„Proč jsme si nemohli promluvit tam?" zeptala jsem se zmateně.

„Protože tam bylo moc lidí. Víš, že to nesnáším," odpověděla jsem, zastavili jsme před starým domem obklopeným polemi.

„Kromě toho, takhle tě mám pro sebe," řekl a vystoupil, když vypnul motor. Zaváhala jsem, než jsem otevřela dveře a následovala jsem ho...

Uvědomila jsem si, že jsem neměla mobil, což znamenalo, že nebylo možné, abych si zavolala pomoc, kdybych ji potřebovala. A měla jsem pocit, že bych ji potřebovala...

Nakonec jsem ho následovala do domu, kde šel do kuchyně.

„Tady," řekl, vyšel a podal mi hrnek. Shlédla jsem do něj a přičichla jsem si k obsahu.

Byl to ten stejný čaj, který mi koupil v kavárně. Zaváhala jsem.

„Nejsou v tom drogy," konstatoval. Kousla jsem se do rtu, ale nakonec jsem se napila. Koneckonců, začaly mi nevolnosti a divné chutě...

„Takže předpokládám, že jsi Harrymu řekla, že chci to dítě," řekl z gauče... Přikývla jsem.

„A co říkal?" zeptal se.

„Nechápal, proč bys ho chtěl," odpověděla jsem.

„Aha... No, nic se nezměnilo," řekl. Podívala jsem se na něj.

„Ryane... Nemůžeš ho mít," řekla jsem. Vstal a rychle přešel ke mně. Tentokrát jsem necouvla, bojovala se se svými instinkty, které mi říkaly, abych utekla...

„Chci ho," konstatoval a zastavil se přede mnou. Pokroutila jsem hlavou.

„Ne. Chceš mě," odpověděla jsem.

„Dobře. No, tak co? Chceš se dohodnout nebo něco?" zeptal se a zaváhala jsem. „Dobře. Fajn. To můžeme," odpověděl, bral mé váhání jako odpověď... „Ten zpívající muflon si může nechat to dítě. Výměnou za tebe," nabídl.

„Ryane... Nechci. Prosím. Nemůžu být s tebou...," vysvětlila jsem.

„Buď to nebo to, Brynn. Buď dítě, nebo ty," řekl a pokroutila jsem hlavou.

„Nemůžu... Nemůžeš mě k tomu nutit. Zavolám policii." Zkusila jsem, ihned jsem toho litovala, když mě strčil ke zdi.

„Jsi chytřejší. A víš, že mi nemáš vyhrožovat. Nebylo to tak dlouho, jsem si jistý, že si pamatuješ pravidla," vysvětlil, pevně mě chytil za zápěstí. Zatvářila jsem se.

„Ne. Prosím. Jen mě nech, Ryane. Nemůžu ti dát ani jedno," řekla jsem.

„Dobře teda," konstatoval, chytil mě za paži a jednoduše mě hodil na zem. Zaskuhrala jsem a chytila jsem se za hlavu.

„Dám ti nějaký čas na rozmyšlenou. Možná se ti vrátí smysly," řekl, chytil mě za paži a táhl mě ke dveřím. Klopýtla jsem a rychle jsem běžela ke dveřím. Ale už byl pryč z pokoje, zavřel a zamknul za sebou.

Rozhlédla jsem se, pořád se mi točila hlava, jak jsem se uhodila při pádu. Nebyla tady okna a ani jiná cesta ven. Povzdechla jsem si, třela jsem si hlavu a posadila jsem se na okraj postele... Bylo to jako bych znovu byla ve vztahu.

Nikdy bych mu nedokázala utéct...

_______________

Brynn si poradila s takovýma sračkama a s takovým sráčem si neví rady? Nechce se mi tomu věřit... Pár dílů a bude konec:)