His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 58

„Říkáš, že není možné, aby tohle přežila?" zeptal jsem se. Jeff přetočil oči.

„Harry, není doktor. Nemůže to vědět," řekl.

„Vlastně vím o jejím stavu hodně. Když jsme vyrůstali, já jsem byl ten, kdo se ujišťoval, že byla ve formě a zdravá," odpověděl.

„Dokud jsi ji tam nenechal," konstatoval jsem. Podíval se na mě.

„To ti řekla?" zeptal se.

„Ano," řekl jsem. Podíval se na ni.

„Nikdy jsem si nemyslel, že by došla tak daleko," řekl tiše.

„Co tím myslíš?" zeptal jsem se zmateně.

„No, když jsem odešel, její zdraví se začalo z ničeho nic zhoršovat, a to velmi rychle... Kvůli... no, podmínkách, ve kterých žila. A nechtěl jsem se dívat na to, jak umírala. Nikdy jsem si nemyslel, že by to zvládla," vysvětlil, jeho obličej se nezměnil.

Byl bezcitný, jako Brynn. Jeff bedlivě poslouchal, očividně se snažil všechno spojit.

„Víš, že trpěla potom, co jsi odešel, že?" zeptal jsem se. Povzdechl si a zajel si rukou do vlasů. Podíval se na mě.

„Nevíš ani půlku z toho všeho. Dobře? Nesuď mě za rozhodnutí, co jsem udělal. Nemohl jsem tady pro ni být, musel jsem se postarat sám o sebe. Klidně si mysli, že jsem sobecký, mně je to jedno. Nemáš ponětí, o čem mluvíš," konstatoval a v očích mu žhnul vztek.

„Pánové, tohle si nechte na jiné místo. Jsme v nemocnici," řekl hlas ode dveří. Podíval jsem se k nim. Byla to jedna ze sestřiček, která mluvila anglicky.

„Omlouvám se," řekl Andrew a pak řekl něco ve francouzštině, tomu jsem nerozuměl. Přikývla a odešla.

Jeffrey ho sledoval.

„Víš, nejdříve jsem podobu neviděl, protože jsi vypadal normální a docela pěkný. Ale teď to vidím," řekl. Andrew se zasmál a podíval se na něj.

„Jo... Někdy dokáže být až příliš. Ale je to součást jejího šarmu," řekl.

Sestra se vrátila do pokoje a položila židli vedle Andrewa.

„Merci," řekl a slabě se na ni usmál. Byla mladá a nesnažila se skrýt fakt, že se jí líbil. Něco řekla ve francouzštině, načež odpověděl a ona pak odešla.

„Myslel jsem si, že jsi říkal, že máš ženu," řekl jsem. Podíval se mým směrem.

„Mám," odvětil. Dokázal jsem říct, že chtěl říct ještě něco, ale neudělal to...

Přitáhl si k sobě židli a posadil se vedle ní. Natáhl se a chytil ji za ruku. Trvalo mu pár vteřin, než mu došlo, že to nebylo normální.

Otočil ji.

„Co je to?" zeptal se, podíval se na mě a pak na Jeffa.

„Ty nevíš?" zeptal se Jeff a Andrew pokroutil hlavou.

„Neviděl jsem ji roky, párkrát jsem s ní mluvil přes mobil. Je to od rodičů?" zeptal se a kývnul k jizvě na její ruce. Jeff se podíval na mě.

„Neřekla mi to. Nevím," řekl.

Povzdechl jsem si, nevěděl jsem, jestli by Brynn chtěla, aby to její bratr věděl. Viděl mé zaváhání.

„Má spoustu tajemství, já vím. Nebude vědět, že jsi mi to řekl, jsem stejný jako ona," řekl.

Podíval jsem se na Jeffa a povzdechl jsem si.

„Ona, um... Chodila pár let s jedním klukem. On to udělal," vysvětlil jsem.

„Cože? Ty jsi... on jí řezal?" zeptal se Andrew. Očividně to Jeff taky nečekal.

„Jo... Um. To samé na paži, nahoře. Podívej se nad její loket na vnitřní stranu," řekl jsem. Pár vteřin se na mě díval, než otočil její ruku.

„O můj bože," zamumlal a opřel se na židli, obě ruce si strčil do vlasů.

„Utekla od nich a potkala někoho takového...," řekl tiše, zdál se být rozrušený. Jeff si odkašlal a podíval jsem se jeho směrem. Kývnu, k Andrewovi. Povzdechl jsem si.

„On, um...," zaváhal jsem, viděla jsem, jak ho ty dvě jizvy ovlivnily.

„Co?" zeptal se.

„Je jich třináct. Každá za to, když se pokusila ho opustit," vysvětlil jsem. Zdálo se, že měl problém to přijmout a podíval se na ni.

„Jak se jmenuje? Řekla ti to? Zabiju ho," zamumlal poslední větu a naklonil se dopředu. Zaváhal jsem.

„Neznám celé jeho jméno," řekl jsem. Cítil jsem se provinile kvůli tomu, že jsem mluvil o něčem, co ona udržovala jako své tajemství.

„No? Vyklop to," řekl.

„Jmenuje se Ryan. To je všechno, co vím," odpověděl jsem. Tvářil se naštvaně, ale asi věděl, že s touhle informací nemohl dělat moc.

„Kde jsou?" zeptal se. Zmateně jsem se na něj podíval.

„Ty další jizvy. Kde jsou?" zeptal se.

„Ou. Um. Chci říct, nikdy jsem je neviděl všechny. Ale pár má na zádech. Asi tak čtyři? Další dvě má na břichu, myslím. Dvě na levé noze. A pak na jedné paži a ruce," vysvětlil jsem, snažil jsem se vzpomenout, kde jsem je viděl na Cozumelu...

„To je deset," řekl.

„Jak jsem řekl, neviděl jsem je všechny," odpověděl jsem. Povzdechl si a podíval se zpátky na ni.

„Už s ním nechodí, že?" zeptal se. Přikývl jsem.

„Jo, bylo to pár let. Možná čtyři nebo pět?" řekl jsem nejistě.

„Má dvacet tři. Říkáš, že byla pořád s mými rodiči, když se tohle dělo?" zeptal se.

„Já nevím. Neřekla mi toho moc," odpověděl jsem...

„Promiň, takže... Když ji tvoji rodiče nechtěli, proč ji nedali k adopci nebo něco?" zeptal se Jeff z ničeho nic. Andrew se na něj podíval.

„Nemohli, ne s jejím srdcem. Věř mi, zkoušeli se jí zbavit víckrát... prostě..." Povzdechl si a vstal.

„Přijel jsem se na ni podívat. Udělal jsem to. Tak půjdu," řekl a šel zpátky ke dveřím. Vstal jsem.

„Cože? Nemůžeš jen tak odejít. Vidíš ji? To je tvoje sestra," konstatoval jsem.

Otočil se.

„Nemyslíš si, že to nevím? Poslouchej, vím, že tohle není etická věc. Ale stav jejího srdce je špatný a vím to lépe než kdokoliv jiný. A fakt, že tady takhle leží... Nemyslím si, že to skončí dobře. Takže jo. Odcházím," odpověděl a odešel.

_______________________

Díkybohu, že Andrew není doktor...

Ale na druhou stranu, Harry ji v tom nenechá a udělá všechno pro její záchranu, i kdyby jí měl dát vlastní srdce. Bože, kdy už konečně potkám a poznám někoho takového jako je Harry? xD