His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 20

Ležela jsem na pláži a opalovala jsem se, zatímco jsem upíjela mraženou margaritu. Dneska byl jeden z nejteplejších dní, okolo 29°C. Měla jsem na sobě růžovočervené dvojdílné plavky.

Seděla jsem další hodinu, pila jsem vodu, abych byla hydratovaná. Koutkem oka jsem viděla někoho jít ke mně a posadit se vedle mě na můj ručník...

„Co tady děláš?" zeptala jsem se, hned jsem byla naštvaná.

„No, Jeff mi řekl, žes jela na dovolenou a že by tě na zbytek turné nepotřeboval," odpověděl, opřel se na rukách a podíval se na mě. Povzdechla jsem si, vytáhla jsem si sluneční brýle a podívala jsem se na něj. Nedíval se mi do očí. Studoval mé paže, břicho a nohy. Hádám, že hledal více jizev a taky se díval na ostatní tetování, co mu unikla.

Otočil se na bok, asi mu bylo jedno, že by měl všude písek. Natáhl se přese mě, palcem mi přejel přes jedno tetování. Bylo to první, které jsem si nechala udělat. Bylo to slovo Freedom kurzívou na mém boku. Odstrčila jsem jeho ruku, rozhlédla jsem se po někom, kdo by ho mohl fotit...

Lehce se zasmál.

„Co to s tebou je, proč nemáš ráda, když se tě někdo dotýká?" zeptal se, zpátky se ke mně natáhl a přejel palcem po dalším tetování, které jsem měla na levé straně žeber. Další založené na životě. Chytila jsem ho za ruku a odhodila jsem ji zpátky k němu.

„Přestaň se mě dotýkat. Vážně," konstatovala jsem. Sledoval mě, prohlížel si mé oči.

„Proč?" zeptal se.

„Protože jestli tě někdo vyfotí, může to zveřejnit a způsobit drama. A já nemám dovoleno dělat svou práci. Takže by to bylo špatné," vysvětlila jsem.

„Jo, dobře. Ale nikdo tady blízko není. Ani neví, že jsem tady," odpověděl, lehce přejel prsty po další jizvě, kterou jsem měla na vnitřní straně stehna. Znovu jsem odstrčila jeho ruku.

„Pořád mi neřekneš, od čeho je máš?" zeptal se mě.

„Ani náhodou. Teď bys měl jít. Jet do Brazílie a nechat mě na pokoji. Přijela jsem tady, abych byla od tebe," konstatovala jsem a vstala jsem.

Šla jsem po pláži k baru a objednala jsem si další drink. Harry šel vedle mě. Byl otočený čelem ke mně. Chlápek mi podal drink a kartu, šla jsem zpátky na své místo, slyšela jsem, že Harry si něco objednal.

Po pár minutách se zase posadil vedle mě. Měl vlastní pití. Napila jsem se svého pití a odložila jsem ho, ignorující Harryho přítomnost. Po dobrých deseti minutách tichá odložil prázdný kelímek do písku, aby ho neodfoukl vítr.

Znovu jsem ucítila jeho prst na břiše. Přejížděl po jizvě od kulky.

„Přestaň," řekla jsem, neposadila jsem se. Jeho ruka se přesunula k mé paži, přejel přes další jizvu, kterou jsem měla na horní části paže. Setřásla jsem jeho ruku ze sebe a odsunula jsem se od něj.

„Takže proč nemáš ráda, když se tě někdo dotýká?" zeptal se. „A taky, od čeho jsou všechny ty jizvy?" vyptával se.

Narovnala jsem se a napila jsem se svého pití. Podívala jsem se na něj.

„Znovu, není to tvoje věc," odpověděla jsem a přetočila jsem se na břicho, abych neměla nerovnoměrné opálení.

Netrvalo mu dlouho, než našel další tetování. Jedno na straně mé levé nohy, které předtím nemohl vidět. A další na pravé lopatce. Na noze jsem měla jedno slovo „dýchej" a další bylo z ptáčku.

Přejel mi prsty po zádech a okamžitě jsem se napnula, myslí mi prolétly všechny ty strašné vzpomínky. Zatvářila jsem se a odstrčila jsem jeho ruku.

„O můj bože," zamumlal, držel se mé ruky a přejel po jizvách na mých zádech. Nesnášela jsem je a nenáviděla jsem, jak cítil potřebu se jich dotýkat. Dvě jsem měla na levé lopatce, jednu na zádech a další přímo uprostřed tetování ptáčka...

„Přestaň," konstatovala jsem, otočila jsem se a odsunula jsem se od něj.

„Není možné, aby ses dotkla svých zad. Kdo ti je udělal?" zeptal se a sundal si brýle. Položil si je na vrch hlavy a podíval se na mě.

„Harry, běž pryč. Nebudu o tom s tebou mluvit. Tak odejdi," konstatovala jsem. Pokroutil hlavou.

„Řekni mi, od čeho ty jizvy jsou a nechám tě být," řekl.

„Nemůžeš mě uplácet," odpověděla jsem...

„Prosím. Jen mi to řekni. Nebudu tě soudit," řekl.

„Ano, budeš. Vždycky mě soudí," řekla jsem. Pokroutil hlavou, vzal mě za ruku a držel ji ve své. Uvolnila jsem si ruku.

Lehla jsem si na břicho poté, co jsem se napila pití.

„Nedotýkej se mě," konstatovala jsem a odvrátila jsem od něj hlavu.

Nic pár minut neřekl. Po půl hodině jsem se otočila na záda. Pořád vedle mě ležel. Svlékl si triko a dal si ruce pod hlavu, aby ve vlasech neměl písek...

Podíval se na mě.

„Neřekneš mi to?" zeptal se, jeho tón nebyl tak nátlakový. Zdálo se, jako by se upřímně zajímal. Povzdechla jsem si a podívala jsem se do moře. Váhala jsem další minutu nebo tak nějak...

„Můj bývalý přítel," řekla jsem neochotně. Cítila jsem na sobě jeho očí.

„On... On ti to udělal?" zeptal se. „To jsou řezné ranky?" zeptal se a posadil se.

Shlédla jsem na dlaň, vzpomínky se pomalu vracely.

„Proč?" pokračoval. Pokroutila jsem hlavou, nechtěla jsem mu to vysvětlovat.

„Můžu se na něco zeptat?" zeptal se a podívala jsem se na něj, pokrčila jsem rameny...

„Byl to ten přítel, od kterého máš tu mikinu v autě?" zeptal se. Přikývla jsem.

„Proč sis ji nechala?" zeptal se. Váhala jsem, ale rozhodla jsem se mu to taky říct.

„Nechala jsem si ji, připomíná mi, s kým jsem chodila. Připomíná mi, že i ten nejmilejší kluk může být nebezpečný a hrozný. Jen to skrývá," vysvětlila jsem a podívala jsem se na něj. Podíval se na vodu, která se k nám s přílivem přibližovala...

„Proč by ti takhle ublížil?" zeptal se. Pořád jsem se na něj dívala a snažila jsem se přijít na to, jestli bych mu to měla říct nebo ne...

Nevěřila jsem mu. Nevěřila jsem nikomu.

___________

Malý kousek Brynnina tajemství je poodhalený, doufám, že se v příštích kapitolách dozvíme více. Jak se Harryho otravnost a zvědavost teď hodí, co? xD