Deal || Czech Harry Styles fanfiction

44. chapter ♦ Family dinner and subway trouble

"Mami! Tati!" vydechla jsem udiveně, když jsem vešla do Isaacova nemocničního pokoje. Překvapilo mě, že zde byli rodiče. Dlouho jsem je neviděla, což mě mrzelo, ovšem poslední dobou jsem měla plno práce a všechno bylo jednoduše komplikované.

"Jasmine." oslovila mě mamka, během čeho ke mně pomalu šla. Všimla jsem si, že působila mnohem lépe, než když jsem jí viděla naposledy. Nevypadala vyčerpaně, čemu hodně pomáhal fakt, že Isaac byl v pořádku. Pevně mě objala a dala mi pusu do vlasů. "Kde jste byli?" položila otázku s úsměvem, když se ode mě odtáhla a objala Isaaca.

"Zašli jsme si na procházku." odpověděla jsem a nejistě přešlápla z nohy na nohu. "Tati." pronesla jsem, když se přede mnou objevil táta. Jako vždycky jsem se k němu natáhla, dala mu pusu na tvář a krátce ho objala.

"Ahoj." řekl taťka, když si mě k sobě přitiskl. "Jak se máš?" zeptal se, a pak se na mě tázavě podíval. Táta byl jeden z mála lidí, kterého opravdu zajímala odpověď, proto jsem věděla, že obyčejná jednoslovná odpověď mu nebude stačit.

"Mám se skvěle." začala jsem a následně se na pár vteřin odmlčela. Zastrčila jsem si ruce do zadních kapes u svých kalhot a otočila se na mamku. "Je toho tolik, co vám musím říct a..." chtěla jsem mluvit dál, ale dveře od pokoje se najednou otevřely a dovnitř vešel Harry, který ještě před chvílí telefonoval na chodbě. Upoutal pozornost všech. Mamka se pousmála, táta se zatvářil překvapivě a Isaac se na něj jen podíval.

"Zdravím." pozdravil a udělal několik kroků vpřed. Podal si s rodiči ruce, během čeho s nimi prohodil pár zdvořilostních frází. Musela jsem se pro sebe malinko usmát, jelikož právě bylo vidět, jak dobře uměl Harry zacházet s lidmi. Vždycky věděl, co má říct, jak se zachovat, což jsem na něm obdivovala. Když jsem nad tím přemýšlela, dostala jsem se opět k myšlence, jak vyřešil celou situaci se Sebastianem. Ještě chvíli jsem ho sledovala, než jsem se otočila na Isaaca.

"Neměl bys zalézt zpátky do postele?" zeptala jsem se ho, jelikož mi připadalo, že by měl hodně odpočívat. "No?" dodala jsem chvíli na to, protože Isaac vůbec nezareagoval. Věděla jsem, že mě slyšel, i když se tvářil opačně.

"Fajn." zamumlal otráveně s povzdechem. Sledovala jsem, jak se zul a posadil na postel, které měl už nejspíš plné zuby, protože teoreticky nedělal nic jiného než ležel.

"Už jenom chvíli a budeš doma." snažila jsem se ho podpořit s úsměvem. Jak se zdálo, tak mu má slova udělaly radost. "A pak bude chodit do školy, kde se vrátíme k tomu, že budeš prosit, abys mohl ležet v posteli." dodala jsem a mrkla.

"Na tom něco bude." souhlasil a krátce se zasmál, což mě donutilo se usmát. Dělalo mi radost, když jsem viděla, že je šťastný, zdravý a směje se.

"Samozřejmě, že bude." řekla jsem a krátce se podívala přes rameno směrem k rodičům a Harrymu. Povídali si, nedokázala jsem říct o čem, protože slova mi nezapadala do kontextu. "Říká to přeci tvoje starší sestra." pronesla jsem, když už jsem se opět dívala do Isaaca.

"A ta se nikdy neplete." dodal a potutelně se uculil. Neměla jsem jinou šanci, než přikývnout, protože jeho odpověď se mi líbila. Už jsem se chystala něco říct, ovšem ucítila jsem dotek na svém boku. Netrvalo mi ani ne vteřinu, než jsem si uvědomila, kdo to je.

"Chceš tady ještě být nebo půjdeme?" zeptal se mě Harry tiše potom, co mě objal kolem pasu a přitiskl ke svému tělu. Krátce jsem se na něho podívala, než jsem se po očku koukla na Isaaca, který si radši vzal časopis a tvářil se, že je do něho zatčený.

"Ještě chvilku bychom tu mohli být."

--

"Nemůžu uvěřit, že jsi pozval moje rodiče k sobě na večeři." řekla jsem Harrymu potom, co jsme vyšli ven z nemocničního pokoje. Nakonec se návštěva protáhla. Původně jsem si myslela, že zůstaneme jenom pár minut, ale nakonec jsme pobyli něco přes hodinu.