Deal || Czech Harry Styles fanfiction

47. chapter ♦ Just deal, don't worry

Snažila jsem se brát celou situaci s chladnou hlavou, jak mi doporučila Lucille. Říkala mi, ať nedělám ukvapené závěry do té doby, dokud si pořádně nepromluvím s Harrym. Snadno se to poslouchalo, ovšem hůř dělalo, nemluvě o tom, že ona viděla jenom část celé věci. Nevěděla, jak to mezi námi s Harrym doopravdy je. 

Tiše jsem si povzdychla a v duchu si nadávala, že jsem to celé nenechala jen na 'obchodní' úrovni. Nikdy se do téhle celé situace neměly zaplést city, jelikož to celé zkomplikovaly. Byla jsem opravdu naivní, pokud jsem si na začátku myslela, že všechno půjde hladce. Na druhou stranu jsem musela uznat, že tohle stálo za to, Isaac byl v pořádku a to byla jediná věc, na které záleželo.

"Určitě to vyřešíte." ujišťovala mě Lucy, se kterou jsem si právě volala. Jednou rukou jsem si držela mobil u ucha, zatímco jsem se připravovala do práce. "Věřím tomu." dodala hlasem, který byl naprosto vážný, což se u ní moc často nestávalo.

"Snad." zamumlala jsem nejistě, a pak otevřela volnou rukou šatník, abych si vybrala oblečení na dnešek. "Ale moc tomu nevěřím." přiznala jsem. Harrymu jsem se snažila večer ještě jednou zavolat, ovšem opět bez úspěchu. Netušila jsem, jestli ho dneska potkám v práci, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tak vysvětlení mi teď dlužil on, ne já jemu.

"Ale já tomu věřím." pronesla Lucille, zatímco já se prohrabovala šatníkem. Měla jsem náladu si vzít svůj nejoblíbenější a nejvytahanější svetr, ovšem do práce se k mé smůle nehodil.

"Aspoň někdo." odvětila jsem a a zhluboka se nadechla, a pak se koukla přes rameno na hodiny. Bylo o dost víc, než jsem čekala. Za deset minut bych měla vyrazit a to jsem ještě nesnídala. "Lucy, budu muset končit. Za chvíli potřebuju vyrazit a to si ještě musím zakrýt příšerné kruhy pod očima." řekla jsem. V noci jsem toho moc nenaspala, pořád jsem se jenom převalovala a zamhouřila jsem oči snad jenom na dvě hodiny. Podle toho jsem taky bohužel vypadala.

"Dobře. Pak dej vědět, jak to dopadlo." pověděla mi Lucy, zatím co já rychle došla do koupelny. "Měj se." rozloučila se se mnou, a pak zavěsila. Odložila jsem mobil a rychle se nalíčila, hlavně jsem si dala záležet, abych zakryla kruhy pod očima. Učesala jsem se a rychle se vrátila do ložnice.

Neměla jsem náladu na nic složitého, ostatně jako vždycky, tak jsem si vzala na sebe jednoduché černé šaty, natáhla si silonky ve stejné barvě a nazula si kozačky. Vypadala jsem jako kdybych šla na pohřeb, proto jsem si vzala červený kabát, abych nevypadala tak tragicky. Popadla jsem kabelku a dala do ní všechny své věci. Ještě chvíli jsem hledala mobil, načež mi došlo, že jsem ho nechala v koupelně. 

Konečně jsem byla připravená vyrazit, dokonce jenom s pětiminutovým zpožděním, ovšem nejedla jsem. Spoléhala jsem na to, že si koupím něco cestou. Zamkla jsem za sebou byt a seběhla ze schodů, vyšla jsem vchodovými dveřmi. Už jsem chtěla jít na metro, ale zarazila jsem se, když jsem uviděla stát povědomé černé luxusní auto u kraje chodníku.

Všimla jsem si, jak se dveře otevřely, proto jsem se rychle dala do kroku a tvářila se, že jsem si ničeho nevšimla. Zastrčila jsem si ruce do kapes, sklopila pohled a mířila ulicí, i když jsem dost jasně slyšela, jak křičel mé jméno.

"Jasmine!" pronesl opět hlasitě mé jméno. "Zastav se, prosím!" slyšela jsem jeho hlas o něco hlasitěji, musel být opět o něco blíž. Ani vteřinu na to jsem ucítila, jak mě Harry chytil lehce za zápěstí, čím mě donutil se zastavit. Prudce jsem se nadechla a teprve po chvíli se odvážila na něho podívat.

"Harry." oslovila jsem a přešlápla z nohy na nohu. Koukla jsem se mu do očí, stejně jako on mě. Několik vteřin jsme si jen opláceli pohled a já cítila, jak mi srdce najednou začínalo bít o něco rychleji. Věděla jsem, že je něco špatně. Vyčetla jsem to z jeho tváře, koukal se na mě jiným způsobem. Myslím, že bych to mohla nazvat lítost a provinění, což mě děsilo. "Musím do práce." vydechla jsem tiše.