Deal || Czech Harry Styles fanfiction

8. chapter ♦ I knew it

„Nabídku?“ zopakovala jsem po něm, přičemž jsem se snažila, aby můj hlas zněl co nejjistěji a ne vystrašeně. Neměla jsem z tohohle vůbec dobrý pocit a fakt, že jsem netušila, co mě čeká, to ještě zhoršoval. Nemluvě o tom, že věděl, že potřebuju peníze. Atmosféra v místnosti byla napjatá, ovšem nejspíš jen z mého úhlu pohledu, naopak on působil uvolněně a přirozeně.

„Nabídka, návrh, dohoda…“ pronesl po chvíli, načež se krátce odmlčel a odpil trochu whisky ze skleničky, kterou držel pořád v ruce, díky tomu působil ještě seriózněji. „Říkej tomu, jak chceš.“ dodal s upřeným pronikavým pohledem, čímž mě donutil nejistě se zavrtět na místě. Na tváři se mu díky tomu objevil úšklebek. Byla jsem si jistá, že dokáže v lidech číst jako v otevřené knížce a právě teď jsem byla jednou z těch knih já. Na sucho jsem polkla, a potom, až jsem si dodala odvahu, jsem promluvila.

„Je mi líto, ale já o žádnou nabídku nemám zájem.“ řekla jsem, co nejsebevědomějším tónem hlasu, jaký jsem v tenhle moment mohla zvládnout. „Můžu teď už jít?“ položila jsem hned na to otázku, přičemž jsem krátce koukla směrem ke dveřím, ale potom jsem už pohled nespouštěla z Harryho, který si s odpovědí dával načas.

„Ale no tak, Jasmine, vždyť jsi jí zatím ani neslyšela.“ promluvil naoko ublíženým tónem hlasu, během čeho ovšem neopouštěl úšklebek jeho tvář. Pak dopil zbytek obsahu, co měl ve skleničce, a hned na to se natáhl pro flašku s krásně broušeného skla, která ležela na stolku před ním. „Ani jsem ti nenabídl. Dáš si?“ zeptal se, během čeho si naléval pro sebe. Jen jsem zavrtěla hlavou, a pak se porozhlédla po místnosti, která byla krásně zařízená, což se vlastně dalo očekávat, když jsme byli v takovém luxusním hotelu. Když se Harry usadil jako předtím, otočila jsem se zpátky na něho a naše pohledy se střetly. Tiše jsem si povzdychla, než jsem promluvila.

„Dobře. Jaká je to teda nabídka?“ položila jsem otázku, abych mohla, co nejrychleji odsud zmizet, protože přiznejme si, nestává se každý den, aby vás syn vašeho šéfa zavolal bůh-ví-kam a nabízel vám něco, za co dostanete peníze. Potom, co jsem si o něm něco odpoledne na internetu zjistila, jsem se děsila toho, co to tak může být, ale kousek mě to chtěl vědět. Přeci jen zvědavost je zvědavost.

„Takže…“ začal, přičemž vstal z pohovky a popošel trochu k oknu, ze kterého byl krásný výhled na noční New York. Vysoké budovy a mrakodrapy svítily, jinak všude kolem panovala tma, což dávalo to smyslné kouzlo. „Poslední dobou jsem měl pár problémů a moje pověst není zrovna nejlepší.“ řekl, během čeho upíral pohled z okna, tudíž ke mně stál zády a já se dívala na jeho široká ramena. „Upřímně, je mi jedno co si o mě kdo myslí, ale vzhledem k okolnostem s tím musím něco udělat.“ vysvětloval dál, přičemž se pomalu, ale jistě dostával k pointě toho všeho.  „Je opravdu hodně možností, jak bych si mohl vylepšit pověst, ale jedna z nich je nejjednodušší.“ řekl a konečně se otočil směrem ke mně. „Najít si přítelkyni.“ pronesl na závěr a já trochu přimhouřila oči. „Sice falešnou, ale to nikdo nemusí vědět.“ dodal ještě, přičemž se vítězně zašklebil.

„Ehm, dobře.“ promluvila jsem trochu zmateně, protože jsem netušila, jak to celkově myslí. Teda někde uvnitř jsem to věděla, ale nechtěla jsem si to připustit. „Tak si najdi falešnou přítelkyni. Myslím, že to nebudeš mít tak složitý. Přeci jenom ty modelky, herečky…“ nechala jsem to volně vyplynout do ztracena. Zavrtěl hlavou a podíval se na mě.

„Ne, já chci tebe.“ řekl tišším tónem hlasu, po jeho slovech mi naskákala husí kůže po celém těle. Pomalým krokem se rozešel směrem ke mně a já ho sledovala, stejně tak jako on mě. „Jen a jen tebe.“ dodal v moment, kdy stál přede mnou a trochu se sehnul, aby mě mohl pohladit rukou po tváři, což taky udělal. Vzhlédla jsem k němu a nevědomky se začala kousat nervózně do rtu. Jenom se ušklíbl, a bez jakéhokoliv dalšího slova se posadil jako předtím na pohovku naproti mně.