Deal || Czech Harry Styles fanfiction

9. chapter ♦ Why me?

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se mě mamka, když se na mě otočila, potom, co jsem vešla na pokoj Isaaca. Isaac ležel na posteli, přičemž mamka seděla vedle něho a držela ho za ruku. Táta seděl na židli postavené kousek vedle. Jakmile jsem je viděla, věděla jsem, že jsem udělala dobře. Štěstí celé rodiny za to stálo, nemluvě o zdraví mého brášky.

„Ehm, jo.“ odpověděla jsem jí, potom, co jsem zavřela dveře a přešla k nim trochu blíž. „Teda, vlastně moc ne. Budu muset za chvíli jít do práce. Je problém s nějakou smlouvou a musím jim jít pomoc to vyřešit.“ objasnila jsem a omluvně se přitom na všechny usmála. Samozřejmě, to co jsem řekla, byla lež, i když jenom částečně. Opravdu to mělo se smlouvou něco společného. Harry mi řekl, že pro mě hned pošle auto. Domluvili jsme se, že za půl hodiny mám čekat u jedné stanice metra poblíž nemocnice. Nechtěla jsem, aby věděl, kde jsem. Celkově jsem nechtěla, aby věděl, proč chci ty peníze. Jednoduše, čím větší si budeme držet odstup, tím to bude lepší pro všechny.

„Ale, zlatíčko, je neděle.“ řekla trochu znepokojeně. „Neměla bys pracovat.“ dodala hned na to a já jenom pokrčila rameny, čímž jsem naznačila, že s tím jednoduše nic neudělám. Už jsem o tom dál nechtěla mluvit, proto jsem udělala ještě pár kroků v před a koukla na Isaaca, usmála jsem se na něho.

„Tak co? Co ten komix, jak jsem ti donesla?“ položila jsem otázku a tázavě na něho koukla. Na jeho tváři se objevil úsměv. Miloval komixy, protože to byla jedna z mála věcí, kterou si mohl zkracovat volnou chvilku tady v nemocnici. Navíc pro mě byla maličkost mu vždycky nějaký koupit cestou nebo podobně.

„Byl úžasná, děkuju.“ odpověděl mi zrovna ve chvíli, kdy jsem si sedala na volný kousek postele. „Přečetl jsem si ho asi už stokrát dokola.“ dodal a já se krátce zasmála, načež jsem zalovila v černé kabelce, kterou jsem měla pořád přes rameno. Ani jsem si jí neodložila, stejně tak i kabát, protože jsem musela minimálně tak do deseti minut vyrazit. Vadilo mi to, protože jsem tu nebyla ani včera, kvůli té pitomé akci, a teď už jsem skoro taky musela jít.

„Fakt? To mě těší. Navíc v tom případě se ti bude líbit snad i tohle.“ pronesla jsem a hned na to vytáhla z tašky dva časopisy, ve kterých byly komixy o nějakých superhrdinech. Tázavě jsem se na něho koukla, čekala jsem na jeho reakci.

„Děkuju!“ řekl nadšeně, hned potom, co si je ode mě vzal a prohlédl. „Jsi skvělá.“ dodal a já se natáhla, abych ho mohla obejmout, což jsem tady udělala. Uviděla jsem periferně, jak se na nás mamka dívá s nepatrným úsměv na tváři. Z ničeho nic se místností ozvalo zapípání mého telefonu, proto jsem se od Isaaca odtáhla, abych si mohla přečíst zprávu, která mi teď přišla. Vytáhla jsem mobil z kapsy kabátu, odemkla displej a klikla prstem na obálku s malým červeným kolečkem.

Už tady na tebe čekám. Kde jsi? H.

Přečetla jsem si prostou zprávu a tiše si povzdychla. Ani jsem neodepisovala, místo toho jsem jen zamkla telefon a vrátila ho zpátky do kapsy. Pak jsem se otočila zpátky na Isaaca a naklonila nepatrně hlavu na stranu.

„Už budu muset jít. Promiň.“ oznámila jsem. „Ale zítra po práci určitě přijdu, dobře? A donesu ti další komixy, co ty na to?“ zeptala jsem se ho a spiklenecky na něho mrkla, on se na oplátku jenom usmál. Stiskla jsem mu naposledy zápěstí, a pak jsem vstala z postele. „Ahoj tati.“ rozloučila jsem se s tátou, načež jsem se k němu naklonila a krátce ho objala. Políbil mě lehce na čelo.

„Měj se, zlatíčko.“ řekl, a když jsem se od něho odtáhla, tak dodal. „Dávej na sebe pozor.“ pronesl a já jenom přikývla s nepatrným úsměvem na tváři. Pak jsem mávla rukou na mamku, která mi to oplatila kývnutím hlavy.