Deal || Czech Harry Styles fanfiction

45. chapter ♦ I want something more

"Už nikdy nepojedu metrem." zamumlal naštvaně Harry, když jsme vešli do mého bytu a zavřeli za sebou dveře. Byla jsem ráda, že už jsem konečně byla doma. Po náročném dni jsem se cítila unaveně a hlavně jsem chtěla zapomenout na všechno, co se dneska stalo. Doufala jsem, že už o Sebastianovi nikdy neuslyším, protože jenom při vzpomínce na něho mi naskočila husí kůže a sevřela jsem ruce v pěst. Nesnášela jsem ho, i když to možná bylo ještě slabé slovo, jak bych vyjádřila svoje emoce vůči němu.

"No tak, nebylo to zase tak hrozný." opáčila jsem potom, co jsem se na něho krátce podívala přes rameno. Následně jsem si sundala kabát a pověsila ho na věšák kousek ode mě. "Měl bys takhle cestovat častěji. Je to mnohem rychlejší." dodala jsem, zula si boty a vydala se do kuchyně. Chtěla jsem si uvařit čaj, protože to byla věc, kterou jsem právě v tuhle chvíli potřebovala.

"Možná je to rychlejší, ale stokrát horší." povídal podmračeně Harry, během čeho mě následoval do kuchyně. "Každou chvíli do mě někdo vrážel, strašně to tam smrdělo. Nemluvě o tom, že jsme všichni byli na sobě namačkaní jako sardinky." řekl a opřel se o linku, zatím co já napouštěla konvici vodou.

"Buď rád, že jsme byli namačkaní, jinak bys spadl hned na zem." řekla jsem nevinně a uculila si při vzpomínce na to, jak Harry málem spadl na zem, když metro poprvé s cuknutím zastavilo. Všichni to samozřejmě čekali, jelikož na to byli na to zvyklí, samozřejmě kromě Harryho, který se ničeho nedržel.

"Hej!" ohradil se nespokojeně a zamračil se. "Kdybych spadl, tak jsem si mohl něco udělat. Další důvod, proč nechci jezdit metrem." pronesl, načež se posadil na barovou židličku. Protočila jsem oči a dala vařit vodu na čaj pro mě a Harryho.

"Víš, rovnou by sis měl udělat i podobný seznam, proč bys neměl řídit." oznámila jsem jakoby nic, čím jsem narážela na to, jak příšerně řídil. Musela jsem se zasmát, když jsem si všimla jaký nevrlý pohled šlehl mým směrem.

"Nesměj se mi." řekl, kvůli čemu vypadal každou chvíli jako ještě menší dítě. "Chtěl bych vidět řídit tebe." namítl a významně se na mě podíval.

"Já jsem náhodou výborná řidička." ujistila jsem a koukla se na něho. Zvedla jsem koutky v zářivém úsměvu, zapřela se rukama o linku a naklonil se trochu dopředu, díky čemu jsem se k němu přiblížila. Seděl přímo naproti mě. Na tváři se mu objevil menší úšklebek, načež se také trochu předklonil.

"O tom nepochybuju." řekl, ale jeho tón značil přesný opak. Dotčeně jsem se na něho podívala, ale nakonec jsem se jenom pro sebe tiše zasmála a pobaveně zavrtěla hlavou. "No co?" zeptal se. Jen jsem pokrčila rameny, otočila se na patě a vytáhla z jedné poličky hrnečky. Pořád jsem se v kuchyni moc neorientovala, tudíž než jsem něco našla, otevřela jsem minimálně tři jiné skříňky.

"Jaký budeš chtít čaj?" položila jsem mu otázku a tím změnila téma, naše řidičské schopnosti jsem brala jako uzavřené, protože bychom se nikam nedostali. Harry byl moc tvrdohlavý na to a já taky, což neznačilo nic dobrého.

"No, to je jedno." odpověděl mi. Než jsem stačila cokoliv říct, tak v místnosti se rozeznělo Harryho vyzvánění. Otočila jsem se na něho a koukla se na něho. Vytáhl z kapsy telefon, podíval se na displej a trochu přimhouřil oči. Vypadal jakože přemýšlí nad tím jestli má hovor přijmout nebo ne. "Musím to vzít. Bude to jenom na pár minut. Hned jsem zpátky." pronesl, a než jsem se nadála, tak byl už ve vedlejší místnosti.

---

Seděla jsem na pohovce zabalená do deky, v rukách jsem držela hrneček s mým oblíbeným čajem a dívala se ven z okna na noční město. Měla jsem překrásný výhled, což byla jedna z věcí, kterou jsem na tomhle bytu milovala. Postupně jsem se tady začínala cítit jako doma, protože všechno už bylo pomalu dodělané. Všechen nábytek stál na svém místě, většinu věcí jsem měla přestěhovanou a všude kolem byly samé rámečky s fotografiemi a jiné doplňky.