Deal || Czech Harry Styles fanfiction

33. chapter ♦ Just shut up!

 "Posloucháš mě vůbec?" zeptal se Harry, čímž si po dlouhé době získal mojí pozornost. Rychle jsem zamrkala a vzhlédla od talíře, na kterém jsem měla tvarohový zákusek. Místo toho, abych ho jedla, jsem se v něm spíš nípala. Nějak jsem neměla hlad, nebo mi spíš přišlo, že můj žaludek by to nezvládl.

"Ne, promiň." řekla jsem upřímně. Neměla cenu mu nalhávat, že jsem poslouchala, už jenom kvůli tomu, že jsem ani nevěděla, o čem přibližně mluvil. "Co jsi říkal?" položila jsem otázku a tázavě povytáhla obočí, přičemž jsem upírala pohled na Harryho, který seděl po mé pravici.

"To je jedno." pronesl, a pak se trochu napil vody, během čeho jsem se rozhlédla po kavárně, ve které jsme seděli. Byla malá, útulná a laděna do tmavých barev, což nepůsobilo ani nějak temně, vzhledem k tomu, že dovnitř vcházelo mnoho světla, díky velkým proskleným oknům. "Jsi v pohodě?" zeptal se Harry, a než jsem stačila odpovědět, tak mluvil dál. "Isaac je v pořádku, ale ty se pořád tváříš tak…“ nedokončil to, jelikož se mu nejspíš nepovedlo najít to vhodné slovo.

"Jo, je mi fajn já jenom…“ začala jsem mluvit, ale pak se krátce odmlčela, protože jsem přemýšlela nad tím, jak bych to měla správně říct. "Sice má Isaac nové srdce, ale to neznamená, že bude v pořádku. Pořád je riziko, že bude mít nějakou infekci nebo podobně, a já nechci si dávat falešnou naději, protože kdyby se potom něco stalo, tak bych to nezvládla." řekla jsem, načež jsem sklopila pohled a tiše si povzdychla. Až moc dlouho jsem žila ve strachu, proto jsem si teď nechtěla připustit, že by to mohlo být v pořádku a my všichni mohli být konečně šťastní. Z mého přemýšlení mě vytrhl dotek na mé ruce, proto jsem se podívala tím směrem. Spatřila jsem, jak Harryho ruka držela tou mou, přičemž mi přejížděl palcem po hřbetu ruky, což mě takový zvláštním způsobem uklidňovalo.

"A co když se nic nestane?" pronesl Harry tišším hlasem. "No tak, dovol si být jednou šťastná." dodal ještě víc potichu než předtím, přičemž jsem se mu dívala do očí, které mě snad hypnotizovaly. Na jeho slovech něco bylo, sama jsem věděla, že bych si měla konečně říct, že bude všechno dobrý, ale mysl mi to prostě nedovolovala. Pořád bylo až moc tíživých myšlenek.

"Sice se to snadno řekne, ale hůř dělá." řekla jsem a naklonila hlavu nepatrně na stranu. "Nemluvě o tom, že-" i když jsem chtěla mluvit dál, nemohla jsem. Z ničeho nic se ke mně Harry naklonil a dlouze mě políbil na rty, čímž způsobil, že všechny mé myšlenky se okamžitě vytratily. Jediné, na co jsem se v tuhle chvíli zvládla soustředit, byly Harryho horké a měkké rty na těch mých.

Odtáhli jsme se od sebe, ovšem jen o nepatrný kousek. Dívali jsme se vzájemně do očí, během čeho jsem věděla, že mi Harry dává možnost rozhodnout, co bude dál. Olízla jsem si spodní ret, a pak se naklonila trochu dopředu a políbila Harryho, díky čemu se po celém mém těle rozlil příjemný pocit. Začali jsme se líbat, jako kdybychom nebyli uprostřed kavárny, která byla plná lidí. Jediné, co pro mě v tuhle chvíli existovalo, jsem byla já a Harry.

Svou volnou ruku jsem mu položila jemně na tvář a druhou nechala pořád položenou na stole, protože mě za ní Harry držel. Netušila jsem po, jak dlouhé době jsme přestali a opřeli svá čela o sebe, během čeho jsme si dívali do očí. Ani jeden z nás nic neříkal, jelikož nebylo co. Naše gesta a celkově pocity mluvili za vše.

"Měli bychom se vrátit do nemocnice."

---

Hlavu jsem měla položenou na rukách, které jsem si opřela o kraj Isaacovo postele. Oči jsem měla zavřené, jelikož se mi je nedařilo udržet je otevřené. Připadalo mi, jako kdyby moje víčka vážila nejméně tunu. Byla jsem opravdu vyčerpaná, vzhledem k tomu, že minulou noc jsem se vůbec nevyspala a teď už bylo něco kolem půl desáté večer. Rodiče šli domů a Harry odešel odpoledne, vzhledem k tomu, že musel jít do firmy pracovat, protože uzávěrka rozpočtů se blížila. Taky ještě musel na kontrolu kvůli té jeho poraněné ruce.