Deal || Czech Harry Styles fanfiction

55. chapter ♦ Don't make me regret it

Kapitola zveřejněna ještě jednou, kvůli problémů Wattpadu

Zkontrolovala jsem čas na svých hodinkách, šla jsem dokonce s předstihem, což u mě nebylo nic neobvyklého. Nepatrně jsem se pro sebe usmála a pokračovala dál v chůzi, přičemž jsem se vyhýbala lidem jdoucím naproti mě. Měla jsem dobrou náladu, což mě vcelku překvapovalo vzhledem k tomu, že dneska byl můj první pracovní den. I když pracovní den se to téměř nazývat nedalo, měli jsme jen přijít v určitou dobu, abychom se se vším seznámili a dozvěděli se ještě nějaké doplňující informace.

Už uběhlo čtrnáct dní od toho večera, co jsem se viděla s Harrym. Lhala bych, kdybych řekla, že mě ani trochu neznepokojuje fakt, že bude mým nadřízeným. V hlavě jsem měla několik scénářů, jak by to celé mohlo dopadnout, doufala jsem, že to bude jeden z těch lepších a pod tím jsem si představovala, že ho téměř nebudu vídat a oba si budeme hledět svého vlastního.

Náhle jsem ze své kabelky uslyšela vyzvánění, proto jsem se na krátký moment zastavila a zašmátrala v tašce. Vytáhla jsem mobil a pousmála se, protože mi volala Lucy, určitě byla zvědavá a chtěla se mě zeptat, jak to zatím vypadá. Samozřejmě jsem jí řekla všechno, protože jsem to potřebovala někomu říct, a i když se to nezdálo, tak Lucille uměla opravdu dobře naslouchat a poradit.

"Ahoj." pozdravila jsem jí potom, co jsem hovor přijala a přiložila si mobil k uchu. "Není náhodou na tebe nějak brzo?" položila jsem jí pobaveně otázku, čím jsem narážela na časový posun a na to jak Lucy nesnáší brzké ranní vstávání.

"Ahoj." oplatila mi pozdrav rozespalým hlasem, což mě rozhodně nepřekvapovalo. "Je, ale za hodinu mám být v práci, tak už jsem na cestě a řekla jsem si, že ti zavolám." vysvětlila mi a hned mi to dávalo smysl. Opět jsem se rozešla, věděla jsem, že mi nechybí moc, abych byla už budovy, do které jsem mířila. "Takže?" položila mi otázku tázavě.

"Teprve jsem na cestě." odpověděla jsem jí, jelikož mi bylo hned jasné, co myslí. Nebylo těžké na to přijít. "Ale drž mi palce." dodala jsem s tichým povzdechem a hned na to se rychle vyhnula nějakému spěchajícímu muži.

"Budu, to se neboj." ujistila mě, během čeho jsem si v hlavě představila, jak na mě mrkla. "Ale očekávám, že se mi ještě dneska ozveš a dáš vědět, jak to všechno dopadlo." doplnila pár vteřin na to. Přikývla jsem, ovšem to ona nemohla vidět.

Ještě chvíli jsme si povídaly, zmínila mi, jak se má Isaac, sice jsem s ním byla v kontaktu, ale stejně jsem posílala Lucy, aby ho chodila pro jistotu kontrolovat. Probraly jsme také práci Lucille, což zabralo pár minut. Po nějaké době jsme se konečně dostaly k tomu, abychom zavěsily.

Než jsem se nadála, ocitla jsem se před vysokou téměř prosklenou budovou. Vešla jsem dovnitř otočnými dveřmi a ocitla se ve velké hale, ve které se to jen hemžilo muži v obleku a ženami v elegantních kostýmcích. Zapsala jsem se na recepci, což zabralo jen pár vteřin, a následně vyjela výtahem do určitého patra.

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem vystoupila z výtahu. Rozhlédla jsem se kolem sebe, stála jsem v neznámém prostředí s lidmi, které jsem nikdy v životě neviděla. Netušila jsem, co bych měla, tak jsem se vydala instinktivně dlouhou chodbou, a pořád se koukala kolem sebe.

Nakonec se mi nějakým zázrakem povedlo najít místo, kde se zapisovali stážisté. Po několika minutovém vyplňování všemožných papírů mi konečně ukázali, kde bude můj stůl. Usmála jsem se při pohledu na něj, sice to byla jen kóje a kolem jich bylo nejméně dvacet dalších, ovšem já byla stejně spokojená. Věděla jsem, že je to jen začátek, a pokud se budu snažit a dám do toho cokoliv, jednou budu mít třeba velkou kancelář s úžasným výhledem.