Deal || Czech Harry Styles fanfiction

34. chapter ♦ Neighbors will hear you

Chtěla jsem se převalit na druhý bok a spát spokojeně dál, ovšem místo toho jsem do něčeho narazila. Pomalu jsem otevřela oči a můj pohled padl na Harryho, který spal hned vedle mě. Málem jsem zapomněla, že jsme se včera dohodli, že přespí tady. Zhluboka jsem se nadechla, a pak se pomalu posadila. Protáhla jsem se, jelikož jsem byla rozlámaná. Nakonec jsem se znovu podívala přes rameno na Harryho, který se mračil snad i ve spánku. Pobaveně jsem se pro sebe ušklíbla a vylezla z postele.

Zamířila jsem do koupelny, jelikož jsem si chtěla dát rychlou ranní sprchu, abych se probrala. Po chvíli jsem byla vysprchovaná, oblékla jsem si bílý župan, který jsem měla na věšáku, a vyčistila si zuby. Mokré vlasy jsem si přehodila přes rameno a vrátila se zpátky do pokoje, kde jsem našla už probuzeného Harryho.

"Proč má tenhle barák tak tenké stěny?" zamumlal rozespale Harry, přičemž na mě upřel pohled. Pořád ležel na posteli na břiše, a jak se zdálo, tak jen tak nevyleze. Malinko jsem se pro sebe ušklíbla. "Právě jsem si vyslechl hádku a usmiřování sousedů." dodal, a pak se nadzvedl na loktech a promnul si obličej.

"To je ještě málo." odvětila jsem a vydala se ke skříni, jelikož jsem se chtěla převléct. "Většinou si do toho ještě někdo pustí televizi, tudíž máš ranní zprávy jako z rádia, pak chlap od vedle začne cvičit a..." chtěla jsem mluvit dál, ale zarazila jsem, když jsem ucítila, jak mi Harry položil ruce na boky a přitiskl svou nahou hruď na má záda.

"Nechápu, jak tady můžeš bydlet." zamumlal tiše. Jeho slova mě ani trochu nepřekvapila, vzhledem k tomu, že měl pořád narážky na to, jak je tenhle byt příšerný. Věděla jsem sama moc dobře, že je to nic moc, ale Harry musel pochopit, že ne každý byl tak bohatý jako právě on. Přimhouřila jsem oči a otočila se k němu čelem. Položila jsem mu ruce na ramena a natiskla své tělo na to jeho.

"Já zase nechápu, že jsem tě tady nechala přespat." odvětila jsem škádlivě a trochu zaklonila hlavu. Všimla jsem si, jak se Harrymu na tváři objevil pobavený úšklebek. Chvíli se na mě jenom díval, dokud se ke mně nezačal pomalu naklánět.

"Ale no tak." řekl a upřeně se mi podíval do očí, což způsobilo, že jsem najednou začala dýchat mělce a mé srdce začalo bít jako o závod. Nelíbilo se mi, že jenom pouhým pohledem dokázal způsobit tohle. "Ty víš moc dobře, proč jsi mě tu nechala přespat." dodal významně. Netušila jsem proč, ale nemohla jsem promluvit nebo lépe řečeno, věděla jsem, že by mě zradil hlas. "Chtěla si, abych udělal tohle." pronesl ve chvíli, kdy se naše rty skoro dotýkaly a pro mě se v ten moment zastavil čas. Přišlo mi, že trvalo věky, než jsme se dlouze políbili.

Položila jsem mu ruku na zátylek a přitáhla si ho k sobě blíž, ovšem zároveň jsem se nepatrně postavila i na špičky. Líbali jsme se a pro mě v tuhle chvíli neexistovalo nic jiného, než Harryho rty a dotyky. Neměla jsem sebemenší ponětí, jestli soused ve vedlejším bytě cvičí nebo jestli si někdo pustil nahlas televizi.

Tiše jsem zasténala, když mě Harry lehce kousl do spodního rtu. Viděla jsem, jaké mu pohrávaly jiskřičky v očích, když začal sjíždět rukama z mých boků postupně na zadek, za který mě potom chytil. Každý jeho dotyk způsobil, že mým tělem projelo nepatrné zachvění. Byly to pocity, které mi způsoboval jen on a nikdo jiný. Kdyby mi někdo před několika měsíci, že se stane něco takového, tak bych se mu nejspíš vysmála do obličeje.

Po nějaké době mě Harry z ničeho nic zvedl, ovšem stejně jsme se nepřestali líbat. Automaticky jsem jeho boky objala svýma nohama, i když jsem věděla, že by mě nepustil na zem, ale vzhledem k té jeho zraněné ruce jsem mu chtěla aspoň trochu pomoc. Zamířil zpátky k posteli, na kterou mě položil. Ležela jsem na zádech opřená na loktech a dívala se na něho, přičemž jsem věděla, že pokud je šance to zastavit, tak je to právě teď, ovšem já nechtěla. Sice tu byla drobná část mě, která mi říkala, že to není dobrý nápad, ale jinak jsem si myslela, že je to ta nejlepší věc, kterou můžu udělat.

Netrvalo dlouho a Harry najednou ležel nade mnou. Mlčky jsme se na sebe dívaly, přičemž jsme oba těžce oddychovali. Nakonec jsem to byla k mému překvapení já, kdo udělal první krok. Trochu jsem se nadzvedla a políbila Harryho dlouze na rty, načež jsem ho začala hladit po zádech. Harry nezahálel a polibky mi začal oplácet. Jednou rukou se opíral vedle mě, aby nebyl na mně celou váhou, a druhou postupně směřoval po mém stehně nahoru. Jeho tempo bylo ukrutně pomalé, čímž mě doháněl k šílenství. Věděla jsem, že to dělal na schvál, což mě štvalo ještě víc. Chtěla jsem mu to nějak oplatit, ovšem na rozdíl od Harryho jsem nevěděla, co přesně udělat, aby ten druhý prahnul po víc.

"Harry." zasténala jsem jeho jméno, když se přesunul s polibky na můj krk, kde mě lehce kousl. Byla jsem si jistá, že se rozhodně v tuhle chvíli ušklíbl, což jsem si dokázala v hlavě lehce představit. Náhle se zastavil a koukl se na mě.

"Potichu." řekl a olízl si přitom své rty. "Přeci nechceš, aby tě slyšeli sousedi." dodal, během čeho jeho tvář neopouštěl úšklebek. "Nebo snad jo?" zeptal se s významným pohledem, a potom se opět sklonil a políbil mě na klíční kost. Netušila jsem, kde se to ve mně najednou vzalo, ale položila jsem Harrymu ruce na hruď a převalila nás tak, že on ležel pode mnou. Vzhledem k jeho výrazu jsem si všimla, že byl překvapený, ovšem jen krátce, potom se mu na tváři objevil spokojený úsměv.

Olízla jsem si rty a naklonila si hlavu na stranu, během čeho jsem ho upřeně sledovala. Dávala jsem si na čas, stejně jako předtím on. Pomalu jsem se k němu skláněla a nakonec jsem ho letmo políbila pod ucho, postupně jsem postupovala po jeho krku dolu. Dlaněmi jsem přejížděla po celém jeho trupu nahoru a dolů.

"Nechtěla by sis sundat ten župan?" navrhl Harry potom, co si začal pohrávat se stuhou, se kterou jsem měla župan zavázaný. Byla to jediná věc, kterou jsem měla v tuhle chvíli na sobě. Už jsem chtěla přikývnout na souhlas, ale náhle se místností rozezněl hlas Lucille.

"Jasmine! Kde mám ty-" Lucy řekla naštvaně jen několik slov, než se zarazila. Podívala jsem se na ní stejně jako Harry, a potom rychle zamrkala. Jen jsme se na sebe koukali, protože nikdo nevěděl, co v tuhle chvíli udělat. Nakonec jako první zareagovala Lucille. "Ehm, omlouvám se. Já-já radši půjdu." pronesla koktavě a s dlouhými mezerami mezi jednotlivými slovy. Bylo to snad poprvé, co jsem viděla Lucy takhle rozhozenou a zametenou. Určitě nečekala, že by mohla vidět něco takové, zvlášť když mě tak dobře znala, navíc ani netušila, že je Harry tady.

"No super." zamumlal Harry, když jsem z něho sedla a stoupla si vedle postele. Instinktivně jsem si utáhla uzel na županu, a potom se nervózně rozhlédla po pokoji. Teprve teď mi začalo docházet, co se stalo. S Harrym jsem pokaždé jednala tak spontánně, což je zvláštní, vzhledem k tomu, že jsem nikdy taková nebyla. Vždycky jsem měla ráda všechny věci pod kontrolou.

"Ehm, dojdu nám udělat něco k snídani." pronesla jsem hlavně proto, abych měla nějakou výmluvu, jak se teď dostat z tohohle pokoje. Sice jsem neměla vůbec hlad, ale na tom mi teď nezáleželo. Nečekala jsem na to, než něco řekne, rovnou jsem se vydala pryč z pokoje, ale nakonec jsem se zastavila.

"Počkej." křikl a já se na něho otočila. Tázavě jsem povytáhla obočí a upřela na něho pohled. Seděl na posteli a zapínal si košili, která ještě před chvílí ležela přehozená přes židli. "Já musím jít stejně do práce, takže mi nemusíš dělat snídani. Koupím si něco cestou." řekl. Jen jsem kývla, protože jsem si nebyla jistá, co bych měla nejlépe říct. "Uvidíme se později?" zeptal se potom, co vstal a oblékl si sako. Znovu jsem přikývla. "Budeš pořád jenom mlčet nebo už něco konečně řekneš?" zeptal se, a než jsem vymyslela co říct, tak promluvil znova. "Pokud se rozhodneš pro tu první možnost, mohla bys mi dát aspoň pusu na rozloučenou." řekl hravě, k čemu se široce usmál. Protočila jsem oči, ale na tváři se mi objevil pobavený škleb.

"Radši jdi."

-----------------------------------

♦ Zdravím po dlouhé době! Vím, že trvalo, než jsem přidala, ale neměla jsem náladu na psaní a hlavně ani čas :/ Do Vánoc mě toho čeká plno, jak už ve škole, tak celkově. Pořád teď někde jsem, a když už se dostanu domů, tak jsem moc unavená na to, abych psala, což mě mrzí, ale je to tak :/

♦ No nic :D V příští části se to opět rozjede, mám něco vymyšleného, tak snad se vám to bude líbit :) Jinak moc děkuju za vaše votes a komentáře, nemluvě o počtu přečtení! Moc si toho vážím, jste nej :) Děkuju moc <3