Deal || Czech Harry Styles fanfiction

2. chapter ♦ Milk and two sugars

Položila jsem dvě velké papírové tašky plné jídla na kuchyňskou linku a pak si trochu oddychla, protože se mi naštěstí tašky neroztrhly cestou z obchodu, který byl naštěstí jen pár ulic od bytu. Potom, co jsem si odložila nákup, jsem dala vařit vodu na čaj, protože jsem byla promrzlá z venku, i přesto, že jsem si vzala nejteplejší kabát, který jsem měla ve skříni.

„Co tady děláš tak brzo?“ z ničeho nic jsem uslyšela hlas za sebou, otočila jsem se. Uviděla jsem Lucy, která stála ve dveřích s rukama založenýma na hrudi, přičemž se opírala bokem o futra. Měla na sobě tepláky a tílko, typické domácí oblečení a podle toho, jak měla rozcuchané vlasy, jsem poznala to, že nejspíš ještě před chvílí spala.

„Pan Styles musel jet na letiště, tudíž mě pustil domů dřív. Kdybych nešla do nemocnice a nakoupit, tak bych tu byla už tak kolem druhý.“ odpověděla jsem jí a pak se natáhla do jedné skříňky, pro můj oblíbený velký hrneček, do kterého jsem si dala sáček mého oblíbeného skořicového čaje. „Chceš taky?“ zeptala jsem se Lucille, ovšem ta zavrtěla hlavou v záporné odpovědi.

„Počkej, když letěl pryč, tak máš zítra volno? Protože jestli jo, mohli bychom zajít na nákupy nebo…“ i když chtěla pokračovat dál, tak jsem jí skočila do řeči, protože kdybych to neudělala teď, tak už by se mi to nepodařilo nikdy.

„Nemám volno.  Místo něho tam bude jeho syn, nebo tak.“ řekla jsem s pokrčením ramen a pak si zalila čaj, během čeho jsem si dávala pozor, abych se náhodou neopařila, protože na to jsem byla nešikovná dost.

„Jeho syn?“ zeptala se mě s přimhouřenýma očima, přičemž udělala pár kroků vpřed a posadila se na židli u jídelního stolu, kam jsem se také po chvíli posadila já s hrnkem horkého čaje v ruce. Beze slova jsem jí v odpovědi přikývla. „Ten, který skoro zdvojnásobil výnosy firmy během tří let? Ten, který je miláček bulváru a zároveň nejžádanější svobodný muž Manhattanu?“ po každém jejím slově rostlo nadšení v jejím hlase.

„Nejspíš.“ odpověděla jsme na rozdíl od ní naprosto nevzrušeně, a přitom lžičkou promíchala čaj, aby dřív vystydl. Ovšem nakonec jsem se koukla na Lucille a trochu se zamračila. „Jak to, že víš o něm tolik věcí?“ zeptala jsem se, když mi došlo, že by mi klidně bez problému řekla celý jeho životopis nejspíš i pozpátku.

„Za prvé, víš, že miluju čtení bulváru a za druhé jako budoucí známá modelka musím mít přehled, ne?“ mrkl na mě se smíchem a já jenom protočila oči. „Vlastně, když už jsme u toho. Dneska jsem byla na jednom castingu a vypadalo to docela slibně. Pokud by to vyšlo, tak by mi to odstartovalo kariéru.“ pověděla, díky čemu jsem se musela usmát. Vážně jsem jí přála, aby se jí podařilo prosadit, nejenom proto, že kvůli tomu tvrdě dřela, ale taky kvůli tomu, jak byla krásná. Vždycky jsem jí záviděla ty její velké krásně zelené oči, udělala bych snad všechno proto, abych je mohla vyměnit za ty své tmavě hnědé.

„Tak to je super! Pokud to vyjde, tak to rozhodně oslavíme!“ řekla jsem jí a přitom se mi na tváři objevil široký úsměv, načež jsem pak vstala a zamířila k lince, protože mi došlo, že musím vybalit ten nákup.

„Oslavíme! A ve velkém! Pokud to vyjde, tak půjdeme na nějakou večeři do nějaké nóbl restaurace na Manhattanu. Po tom toužím už roky.“ přiznala Lucy zasněně, na což jsem já jenom zavrtěla trochu pobaveně hlavou, pak jsem začala konečně vybalovat nákup.

♦

Další den ráno jsem vstávala dřív, než obvykle, protože jsem musela do práce dodělat nějaké papíry, když jsem včera končila skoro o tři hodiny dříve. Ranní vstávání mi nikdy nevadilo, tudíž jsem si nestěžovala, na rozdíl od Lucy, která byla nevrlá, pokud musela vstávat dřív než v poledne. Cestou do práce jsem si koupila noviny, jak už u mě bylo zvykem, ovšem tentokrát jsem také zavítala do kavárny a koupila si čokoládový muffin a kafe. Jakmile jsem vešla do kanceláře, položila jsem si svojí snídani na stůl, pověsila si kabát na věšák a pak se přezula. Nakonec jsem se posadila za svůj velký čistě bílý pracovní stůl a zapnula počítač, mezitím, když nabíhal, jsem začala třídit papíry, které se mi nakupily na stole. Ovšem ještě předtím jsem si nasadila brýle, které jsem nosila jenom při čtení nebo práci s počítačem. Sice jsem je nesnášela, protože jsem prostě typ osoby, které brýle nesluší, ale v optice jsem si vybrala takové, které byly pro mě nejmenší zlo. Tudíž jedny s černými tlustšími obroučkami.

Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem už tady seděla a pracovala, když se z ničeho nic náhle otevřely dveře a do nich vešla svižným a houpavým krokem vysoká osoba. Trvalo jen pár vteřin, než jsem si uvědomila, že je to ten muž, do kterého jsem včera narazila ve vstupní hale. Ty jeho hnědé kudrnaté vlasy a tmavě modrý oblek šitý na míru, který mu dokonale seděl, mi hned pomohly si bez problému vzpomenout.

„Jasmine, že?“ promluvil směrem ke mně, když se zastavil před mým stolem. Chvíli jsem na něho jen beze slova koukala, než jsem se vzpamatovala a přikývla. Netušila jsem, proč jsem byla taková rozhozená, nejspíš to bylo tím, že jsem nečekala, že se tady objeví zrovna teď a hlavně on. „Doneste mi papíry, co tu ráno ležely, do kanceláře. A pak se rovnou domluvíme, jak to bude fungovat.“ dodal, když si uvědomil, že nejspíš nepromluvím. Znovu jsem přikývla v odpovědi a pak sledovala jeho záda, jak mizí ve vedlejší místnosti.

Pár vteřin jsem jenom zírala před sebe a nadávala si v duchu za svojí neschopnost, ale nakonec jsem s povzdychem vstala a dala všechny papíry, co po mě chtěl na jednu hromádku, kterou jsem si vzala do rukou. Zamířila jsem ke dveřím, na které jsem pro jistotu krátce zaklepala, než jsem vešla do dovnitř do kanceláře. Seděl za stolem stejně majestátně, jako jeho otec.

„Tady jsou ty papíry.“ oznámila jsem mu a položila je před něho, okamžitě si je přitáhl k sobě blíž a pak pokynul rukou  vpřed směrem k židli, na které jsem seděla už i včera. Posadila jsem a přehodila si nohu přes nohu, přičemž jsem si stáhla nervózně lem sukně o něco níž.

„Takže, očekávám od vás plný pracovní výkon. Co řeknu, uděláte, bez jakýchkoliv připomínek a podobně, rozumíte?“ zeptal se, přičemž já si celou dobu nervózně pohrávala prsty. „Dále nebudu tolerovat žádné pozdní příchody. Nedělá mi problém vás nahradit kýmkoliv jiným.“ řekl a hned na to dodal. „Jinak víte, že můžete mluvit?“ položil otázku a přitom se mu na tváři objevil pobavený úšklebek.

„Jo, vím.“ odpověděla jsem mu, přičemž jsem potlačovala silné nutkání říct to nějakým hnusným tónem nebo u toho protočit oči. Naštěstí se mi to povedlo, tudíž to znělo normálně. „Musím dodělat ještě nějaké věci, takže můžu jít nebo ještě něco potřebujete?“ zeptala jsem se a trochu přitom tázavě povytáhla obočí.

„Doneste mi složku ohledně investicí Acom Industries a pak výpis všech výdajů za poslední tři měsíce.“ poručil si. Chvíli jsem čekala, jestli ještě něco nedodá, ovšem když to neudělala, tak jsem vstala a vydala se ke dveřím, když jsem byla asi tak v polovině, tak promluvil znovu. Zastavila jsem se. „Jo a dojděte mi někam koupit kafe, ovšem ne tu břečku, kterou prodávají tady dole v bufetu.“ řekl a já protočila oči, jelikož mi bylo jasné, že kvůli tomu budu muset jít ven do té zimy, protože on nemůže mít normální kafe odsud, jako my všichni ostatní. „A protentokrát budu dělat, že jsem to protočení očí neviděl.“ dodal a já se zamračila, jak mohl vědět, co jsem udělala?

„O čem to mluvíte?“ zeptala jsem se, jakmile jsem se otočila směrem zpátky k němu. Vzhlédl ke mně a tím odpoutal pohled od papíru, který si doteď pročítal.

„Příště aspoň nelžete.“ mrkl na mě a překvapeně nevypadal naštvaně, spíš se touhle celou situací bavil, což jsem nechápala. Když už jsem byla skoro venku z kanceláře, tak za mnou ještě křikl. „A to kafe se smetanou a dvěma cukry.“ 

---------------------------------------------

♦ Tak, je to tady! Tahle část se mi psala celkem dobře, ovšem musím ještě vymyslet, co do té další, abych došla do bodu, do kterého to potřebuju :D Pak se to rozjede a to bude vážně brzo, slibuju :)

♦ Jinak u minulé části tolik votes a komentářů, nestačila jsem zírat :) Moc vám děkuju, netušila jsem, že vás takhle povídka tolik zaujme už na začátku :)) Jinak mrkněte se na trailer, najdete ho vpravo :)