Deal || Czech Harry Styles fanfiction

24. chapter ♦ Like a nun

Cítila jsem jeho horké rty, jak mě líbali na krku. Tiše jsem zasténala a pootevřela rty, když mě lehce kousl do mé jemné kůže. Zaklonila jsem nepatrně hlavu a prohnula se v zádech, načež jsem zatáhla za jeho vlasy. Ani jsem nepřemýšlena nad tím, jestli mu tím způsobuju bolest. Bylo mi to jedno, stejně jako všechno ostatní. Byli jsme tu jenom já a on. Nikdo jiný.

"Jasmine." vyslovil tiše mé jméno, které znělo díky jeho hlasu neuvěřitelně smyslně. Silně jsem se kousla do svého rtu a dále si vychutnávala jeho polibky, kterými mě zasypával na straně krku, přičemž směroval dolů ke klíčním kostem.

"Jasmine." uslyšela jsem znovu, ale tentokrát to bylo jiné. Otevřela jsem oči a podívala se na strop svého pokoje. Netrvalo dlouho a došlo mi, že to byl jenom sen. Všechno to byl jen sen. Okamžitě jsem vystřelila do sedu a zhluboka se nadechla. Co se mi to sakra zdálo?

"Jasmine."

"Panebože!" vykřikla jsem a hned se koukla přes rameno. Můj pohled padl na Harryho, který ležel vedle mě v posteli. Na tváři mu pohrával menší úšklebek. "Co tady sakra děláš?" zeptala jsem se okamžitě, přičemž jsem pořád nevěřila svým očím.

"Taky ti přeju dobré ráno." odvětil naprosto mimo téma. Podívala jsem se na chvíli před sebe, a pak se otočila zase na něho. Ležel na boku a hlavu si podpíral rukou. Přimhouřila jsem trochu oči, a pak promluvila.

"Jak ses sem dostal?" položila jsem další otázku, a pak si přitiskla deku blíže ke svému tělu. Byla jsem opravdu ráda, že jsem nešla spát jenom ve spodním prádle, jak jsem plánovala. Teď jsem měla na sobě aspoň tílko a kraťasy.

"Tvoje spolubydlící mě pustila dovnitř. Zrovna odcházela." odpověděl jednoduše a já už se chystala říct něco ve stylu, že Lucille zabiju, ovšem pak mi došlo, že ona si myslí, že s Harrym něco mám, a že mi tímhle nejspíš udělá radost. Včera se Lucy odpoledne vrátila, dokonce šla se mnou po mé práci do nemocnice podívat na Isaaca. Jeho stav se pořád nezlepšil, ovšem ani nezhoršil. Pořád nezbývalo nic jiného, než čekat a doufat.

"Aha. Tak to je hezký." řekla jsem si spíše pro sebe se silným podtónem ironie. "Opravdu hezký." zamrmlala jsem, a pak vylezla z postele. Rozešla jsem se do kuchyně. Překvapovalo mě, že jsem byla tak klidná a nebouchla Harryho po hlavě nejbližším předmětem, ovšem možná to bylo tím snem. Byla jsem z něho zmatená.

"Víš, že jsi ze spánku říkala mé jméno?" zeptal se mě Harry, který mířil za mnou. Jakmile vyslovil otázku, tak jsem se na krátký moment zadrhla, ovšem pak mi došlo, že nesmím panikařit. Třeba si to jenom vymyslel.

"To by se mi o tobě muselo ještě zdát." odpověděla jsem nepravdivě. Zdálo se mi o něm a z toho jsem byla tak nesvá. Včera ten incident v kanceláři, dneska tohle. Co bude příště? Radši jsem to nechtěla vědět, teda, k ničemu dalšímu už rozhodně nedojde. "Jinak, co tady děláš?" zeptala jsem se nejenom proto, abych změnila téma. Chtěla jsem vědět, proč je tady. Práce mi dneska začínala později, nemluvě o tom, že večer byl večírek.

"Přišel jsem tě vyzvednout." odpověděl a já se zastavila u kuchyňské linky. Vzala jsem si hrneček a nalila si kafe, které ráno uvařila Lucy. Dneska vstávala brzo, protože měla casting. "Půjdeme někam na snídani, a pak ti na večer vybrat šaty." dodal a já se zakuckala, protože jsem zrovna pila kafe. Trvalo chvíli, než jsem mohla mluvit.

"Harry, to, co se stalo včera, nic neznamenalo." řekla jsem, přičemž jsem na něho upírala svůj pohled. Stál na protější straně kuchyňského ostrůvku. "Náš vztah je pořád na obchodní úrovni, takže žádné snídaně a podobně. Navíc, jak sis jistě všiml, tak v mém pokoji je skříň a je plná šatů." dodala jsem, a pak se znovu napila kávy, která byla tak akorát.