Deal || Czech Harry Styles fanfiction

3. chapter ♦ Rob a bank

Nervózně jsem podupávala nohou, a přitom se porozhlížela po přeplněné kavárně, ve které jsem stála frontu. To si vážně každý musel jít v tuhle dobu jít koupit kafe? Povzdychla jsem si, když můj pohled padl na minimálně pět lidí, kteří stáli ještě přede mnou. Jelikož jsem věděla, že to bude ještě chvíli trvat, vytáhla jsem telefon z kabelky, abych odpověděla na zprávu, která mi přišla od Luciile, ovšem než jsem stačila začít psát, postřehla jsem periferním viděním, jak si vedle mě někdo stoupl.

„Ahoj.“ pozdravil mě Sebastian s úsměvem, který jsem mu hned oplatila. „Co ty tady? Myslel jsem, že ty jsi z těch, která pořád ještě pije ten hnus, co je dole v kantýně. Změna?“ zeptal se trochu pobaveně. Sebastian taky pracoval pro pana Stylese, ovšem jako matematický analytik a upřímně jeho hlava byla jako kalkulačka, což jsem nechápala, ale zároveň samozřejmě obdivovala.

„Ne.“ odpověděla jsem mu a záporně k tomu trochu zavrtěla hlavou. „Jenom náš nový a naštěstí dočasný šéf chce kafe.“ dodala jsem na vysvětlenou, a pak udělala krok vpřed, jelikož se fronta přede mnou konečně trochu pohnula.

„Aha, tak to jo.“ přikývl a zůstal stát na místě, tudíž mezi námi se vytvořila menší mezera. „Musím jít, dneska je ta porada a ještě nemám doděláno pár věcí. Měj se.“ rozloučil se a já mu mávla na pozdrav, potom zmizel mezi lidmi v kavárně.

Asi po deseti minutách jsem konečně vycházela ven s kelímkem kafe, přeběhla jsem silnici, když na semaforu pro chodce naskočila zelená a pak vešla zpátky do velké budovy. Ještě nějakou chvíli trvalo, než jsem přeplněným výtahem dojela do patra, kam jsem potřebovala. Hned jsem zamířila do kanceláře, kde jsem kelímek s kafem položila na stůl, abych si mohla sundat kabát, který jsem si vzala předtím na sebe, protože venku byla taková zima, že se to nedalo ani jen tak přeběhnout bez něho.

„Co vám tak dlouho sakra trvalo?“ křikl Styles ze své kanceláře, do které jsem během chvilky vstoupila. Krátce se na mě podíval, než sklopil pohled zpátky k papírům, ovšem ještě předtím kývl směrem ke stolu, čímž chtěl naznačit, ať položím to kafe na stůl.

„Bylo tam hodně lidí.“ odpověděla jsem jednoduše, přičemž jsem pokrčila rameno a položila ten kelímek přímo před něj na papíry, co četl, což ho donutilo zvednout pohled. „Potřebujete ještě něco?“ zeptala jsem se s hraným úsměvem na tváři a naklonila trochu hlavu na stranu.

„Jo, tu složku. A pak ještě mi sežeňte program dnešní porady.“ pronesl chladně, a pak se na mě podíval s pobaveným úšklebkem, když jsem položila ten kelímek přímo před něho. „Jinak, doufám, že máte odpoledne volno, protože tady zůstáváte přesčas.“ oznámil po chvíli ticha, které panovalo mezi námi. Už jsem se chystala otevřít pusu, abych řekla, že nemám volno, ale než jsem stačila promluvit, začal mluvit on. „Jsem rád, že nic nemáte. A teď mi doneste ty věci.“ jakmile to řekl, sklopil pohled zpátky k papírům a já vyšla z jeho kanceláře s tichým povzdychem. „Já to slyšel.“ křikl za mnou opět tónem hlasu, který byl podbarvený pobavením.

Když jsem uslyšela vyzvánění svého telefonu, trochu jsem sebou cukla, protože jsem byla zažraná do práce a okolní svět jsem vnímala jenom minimálně. Položila jsem propisku a natáhla se pro telefon, který ležel jenom o kousek vedle. Přečetla jsem si, kdo volá, Lucy. Došlo mi, že jsem jí vlastně neodpověděla na zprávu, kterou mi poslala ráno. Zmáčkla jsem zelené tlačítko a přiložila si mobil k uchu.

„No konečně! Proč nikdy neodpovídáš na moje zprávy?“ zeptala se Lucille hned na začátku, aniž by pozdravila, což u ní bylo běžné, tudíž jsem se u toho ani nepozastavovala, po těch pár letech jsem si už zvykla.

„Zapomněla jsem. Navíc nevím, co dřív. Což mi připomíná, že dneska tu musím zůstat přes čas a pak jdu ještě za Isaacem, takže nevím, kdy se vrátím.“ řekla jsem do telefonu tlumenějším tónem hlasu, ovšem dost nahlas, aby mě Lucy slyšela na druhé straně.

„Přesčas? To je hnus, ale na jednu stranu je to dobře, protože má přijít Rick a…“ nedokončila to a já byla ráda, protože jsem moc dobře věděla, co mají ti dva v plánu a nemusela jsem to slyšet ještě od ní, takhle jsem si mohla vytvořit naivní představu, že si třeba pustí jenom film.

„Dobře, přijdu, co nejpozději, protože jestli sis nevšimla, stěny v našem bytě jsou vážně tenké, tudíž až přijdu, tak bude pryč. Ok?“ řekla jsem svoje požadavky, na které jsem věděla, že přistoupí, protože Rick u nás stejně nikdy nezůstával, což bylo na jednu stranu dobře, protože mi nebyl zrovna moc sympatický.

„ Neboj se, víš, že bych ho tam nenechala přespat.“ řekla se smíchem, který jsem zaslechla. „Jinak dneska tu byl pošťák a přinesl další účty.“ pověděla mi tentokrát vážným tónem hlasu, ve kterém nebylo znatelné žádné pobavení.

„Fakt?“ řekla jsem, přičemž jsem zhluboka vydechla. „Jestli to takhle půjde dál, tak budu muset nějakým zázrakem vyhrát v loterii anebo vykrást banku.“

„Nějak to vyřešíme, neboj.“ uklidnila mě Lucille, přes telefon. „Kdybych dostala to focení, tak…“ chtěla mluvit dál, ale já jí skočila do řeči, protože jsem její pomoc nechtěla, i když jsem si jí samozřejmě cenila. Ovšem byla jsem tvrdohlavá na to, abych jí přijala, protože už odmalička jsem si musela všechno udělat sama.

„Ne, já to nějak zvládnu.“ řekla jsem sebejistě, i když jsem se tak rozhodně necítila, spíš naopak. „A budu muset končit.“ dodala jsem, když jsem si všimla, jak se dveře otvírají. „Měj se.“ špitla jsem tiše předtím, než jsem rychle zavěsila a položila telefon vedle sebe na stůl.

„Nejsem si jistý, ale myslím, že vás neplatím, proto, abyste v pracovní době vykecávala s někým na telefonu.“ pronesl Styles chladným hlasem, přičemž na mě upřel pronikavý pohled, ze kterého by snad každému přeběhl mráz po zádech.

„Ehm, už se to nebude opakovat.“ zamumlala jsem, a pak vstala, přičemž jsem vzala do ruky papír, který jsem mu chtěla podat. „Tady jsou ty papíry na tu schůzi.“ oznámila jsem mu, díky čemu jsem si vysloužila jeho nechápavý pohled.

„Tak mi je vezměte, nebo snad nejdete se mnou?“ 

----------------------------------------------------------------------

♦ Včera ani dneska mi nešlo psát a podle toho to taky vypadá, tudíž to proto omluvte :D Zatím se tam nic moc neděje, ale pomalu a jistě se dostáváme tam, kam já chci a pak se to rozjede, slibuju :)

♦ Jinak moc děkuju za krásné komentáře u minulé části :))