Deal || Czech Harry Styles fanfiction

38. chapter ♦ And what about the kiss?

Nevěřícně jsem sledovala Sebastiana, který stál kousek ode mě. Odhodlaně jsem se na něho podívala, vzala si svou kabelku a vydala se ke dveřím, jelikož jsem neměla zapotřebí být s ním v jedné místnosti. Už jsem chtěla vzít do ruky klíč, abych odemkla, ale Sebastian se najednou ocitl naproti mě, čímž mi zabránil odejít pryč.

"Sebastiane, nech mě jít." řekla jsem, přičemž jsem dávala důraz na každé jednotlivé slovo. Zaklonila jsem nepatrně hlavu a koukla se mu do tváře, přičemž jsem se střetla s jeho pohledem, ze kterého mi naskočila husí kůže.

"Ne." odpověděl prostě, přičemž se mu na tváři objevil menší úšklebek. "Nejdřív si musíme promluvit." pronesl po chvíli, načež natáhl ruku vpřed, aby se dotkl mých vlasů, ovšem já udělala včas krok vzad. Polkla jsem, přičemž jsem cítila těžkost ve svém krku.

"Nemáme o čem mluvit." řekla jsem a snažila se znít, co nejvíc sebejistě, ovšem fakt, že jsem s ním zamknutá v koupelně, mi moc nepomáhá. "Pusť mě nebo o tom řeknu Harry." začala jsem vyhrožovat, přičemž jsem svá myslela naprosto vážně. Sebastian se tiše zasmál a přiblížil se ke mně, což mě donutilo odstoupit o něco dozadu, ovšem svůj únikový prostor jsem vyčerpala, když má záda narazila do kraje umyvadla.

"Tak o tom řekni Harrymu a uvidíme, co se stane." pronesl takovým hlasem, jako kdyby mě k tomu vyzýval. Zamračila jsem se a sledovala ho, přičemž jsem těžce dýchala. "Věř mi, že jenom neblafuju. Mám hodně věcí, které by mohly zničit Harryho." řekl a přistoupil o trochu blíž, že naše těla od sebe nebyla už moc vzdálená. Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale mé tělo bylo paralyzované. "I tebe." dodal s mrknutím, čím mi dosvědčil, že si užíval jeho nadvládu, kterou v tuhle chvíli měl.

"Proč to děláš?" položila jsem zoufale otázku, jelikož mi došlo, že na to musím jít z jiné stránky. "Co chceš?" zeptala jsem se po chvíli a nevědomky se chytila kraje umyvadla. "Peníze? Povýšení?" začala jsem vyjmenovávat určitě možnosti, které mě v ten moment napadly.

"O peníze ani povýšení mi nejde." odpověděl na mou otázku po několika vteřinách, které mi připadaly jako neuvěřitelná věčnost. "Chci tebe." řekl tichým hlasem, až mi přeběhl mráz po zádech. Jestli jsem byla předtím vyděšená, tak to bylo nic proti tomu, co jsem cítila v tuhle chvíli.

"Sebastiane." vydechla jsem tiše jeho jméno a instinktivně dala ruce před sebe pro případ, že by chtěl něco udělat. Mé gesto mu samozřejmě nemohlo ujít, zamračil se a naklonil hlavu na stranu. Zkoumavě si začal prohlížet mou tvář.

"Nemusíš se mě bát." ujišťoval mě, ale já přesto cítila, jak jsem se klepala. "Nechci ti ublížit, vlastně je to ta poslední věc, kterou chci." pokračoval dál tlumeným hlasem. "Mám tě rád, Jasmine." řekl mi a pohladil mě po tváři, což mě donutilo odvrátit tvář. "Opravdu moc." dodal neslyšným šeptem, který mě jako nějakým zázrakem probral z mého transu.

"Nech mě!" pronesla jsem a prudce do něho strčila, což jak se zdálo, nečekal. Zavrávoral a o krok odstoupil, díky čemu jsem měla opět osobní prostor. "A už nikdy na mě nešahej!" dodala jsem, a pak na něho ukázala prstem. "Nikdy." zopakovala jsem s výdechem a bez zaváhání se vydala ke dveřím, jelikož jsem tu nechtěla být ani o vteřinu déle.

"A od Harryho ti to nevadí?" řekl v moment, kdy jsem do ruky uchopila klíč. Kdybych stála u něho, tak bych mu dala bez váhání facku, ale teď jsem chtěla hlavně odsud co nejdříve vypadnout, proto jsem odemkla dveře a vyšla ven. Ráznou chůzí jsem mířila přímo za nosem, dokud jsem neucítila dotek na své ruce. Chtěla jsem instinktviě uškubnout, ale jakmile jsem si všimla, že je to Harry, tak jsem se trochu uvolnila, ovšem pořád jsem se cítila nejistě. Přišlo mi naprosto absurdní, co všechno Sebastian řekl.

"To mi budeš muset vysvětlit." zamumlal mi do ucha, a než jsem stačila cokoliv říct, tak dodal. "Ovšem ne tady." řekl stejně tiše jako předtím, načež se se mnou rozešel dlouhou chodbou. Netrvalo dlouho a došli jsme před dveře, které otevřel. Kývnutím hlavy mě pobídl, ať jdu dovnitř.

"Není to tak, jak to vypadá." řekla jsem tiše, když mi došlo, jak to muselo působit. Vešla jsem do místnosti, ve které jsem ještě nikdy předtím nebyla, ale se stoprocentní jistotou jsem mohla říct, že je to Harryho pracovna.

"Tomu věřím." odpověděl mi Harry, načež za sebou zavřel dveře a otočil se mým směrem.  Koukla jsem se na něho, během čeho jsem si nevědomky pohrávala s náramkem na své ruce. "Ale stejně chci slyšet vysvětlení, proč jsi byla s ním zamčená v koupelně, nemluvě o tom, proč jsi tak rozrušená." řekl, a pak čekal na mou odpověď.

"Ehm, my si povídali." řekla jsem, a hned na to mi došlo, co jsem řekla, jsem si v duchu nadávala za to, že jsem vymyslela tak hloupou věc. Tomu by neuvěřil ani ten nejnaivnější člověk na světě, nemluvě o tom, že Harry byl přesný opak.

"Tak ještě jednou." pronesl Harry s povzdechem a přestoupil ke mně blíž. Ucítila jsem, jak mě chytil za ruku, což mě donutilo z nějakého nevysvětlitelného důvodu sklopit pohled. "Co se stalo?" zeptal se a druhou rukou mě lehce chytil pod bradou, čímž mě donutil se na něho podívat. "Ublížil ti snad?" položil otázku a zamračil se, a potom si mě začal zkoumavě prohlížet.

"Ne." řekla jsem. Upřímně jsem chtěla o tom všem Harrymu povědět, ale jestli byla pravda to, co říkal Sebastiana, tak jsem nemohla riskovat. "My jsme ti plánovali překvapení." oznámila jsem spontánně po chvíli ticha. "Ale vzhledem k tomu, že jsem ti to řekla, už žádné překvapení není, protože by to pak nebylo překvapení." dodala jsem a tentokrát jsem už byla spokojená se svou lží. Teda v rámci možností, rozhodně jsem nebyla ráda, že jsem musela lhát.

"Překvapení?" zopakoval po mně a já přikývla. Jak se zdálo, tak tomu uvěřil.

"Jo." oznámila jsem, a potom se donutila zvednout koutky v nepatrném úsměvu. "Ale teď si budeš muset vystačit jenom s dárkem ode mě." dodala jsem, a potom vytáhla ze své kabelky dárek zabalený ve tmavě modrém balicím papíru, načež jsem se podívala na Harryho.

"Co na mě tak koukáš?" položil otázku a přimhouřil oči.

"Chci ti popřát." odpověděla jsem a nepatrně se usmála, tentokrát upřímně. Pořád jsem se necítila nejlépe ohledně toho, co se stalo, ale Harryho přítomnost mi dodávala pocit bezpečí. Netušila jsem proč, ale jednoduše to tak bylo.

"Ehm, jasně." řekl a upravil si límeček u své košile.

"Takže všechno nejlepší k narozeninám." popřála jsem mu potom, co jsem k němu natáhla ruku a on jí přijal. "Doufám, že se ti ten dárek bude líbit. Nevěděla jsem pořádně, co ti koupit, ale...no, to je jedno." pronesla jsem, a pak mu předala zabalený balíček.

"Děkuju." promluvil Harry s úsměvem a dárek si ode mě vzal, načež si ho zkoumavě prohlédl, ale pak se koukl na mě. "A pusu nedostanu?" zeptal se hravě a povytáhl obočí, což mě donutilo se pobaveně zašklebit.

"Možná." odpověděla jsem neurčitě a přešlápla z nohy na nohu. "Teď si rozbal ten dárek." dodala jsem. Sledovala jsem Harryho, jak opatrně rozbaluje dárek. Opravdu mě zajímalo, jestli se mu to bude líbit ne. Byla to sice jenom taková drobnost, ale já nebyla schopná nic lepšího vymyslet. "Tak co na to říkáš?" položila jsem otázku a tázavě se na něho koukla, když držel ruce rámeček s naší fotkou. "Napadlo mě, že by sis jí mohl dát třeba do kanceláře nebo tak…“ navrhla jsem a nejistě se usmála. Harry se pořád na mě nepodíval, takže jsem nedokázala říct, jestli se mu ten dárek líbí nebo ne.

"Děkuju moc. Určitě se jí tam dám." pronesl Harry po chvíli a koukl se na mě, přičemž se nepatrně ušklíbla. "A co ta pusa?"

----------------------------------------

♦ A máte tady část, která měla původně vypadat o dost jinak, ale vzhledem k začátku se mi tam děj, co jsem měla vymyšlený, nehodil, takže... :D No, nevím, co bych měla psát, snad jenom to, že je mi líto, že část nebyla delší, ale příště vám to vynahradím, slibuju :))

♦ A moc vám děkuju za komentáře a votes u minulé části, moc si toho vážím :)) Opravdu :) Jinak pokud byste chtěli, můžete mě sledovat na Instagramu :) Odkaz najdete na mém profilu :)