Deal || Czech Harry Styles fanfiction

60. chapter ♦ Locked Away

Nepamatuji si, kdy jsem naposledy vstávala v neděli v šest hodin. Potřebovala jsem dopsat seminární práci, tak jsem si přivstala, abych jí stihla dodělat. Teď bylo něco kolem půl osmé, Isaac pořád spal, čemu jsem se ani nedivila, protože jsme se včera vrátili domů opravdu pozdě.

Celou sobotu jsme strávili chozením po londýnských památkách, které musí každý navštívit, když je ve městě. Dneska nás čekalo pokračování, těšila jsem se, akorát mi bylo jasné, že budu potřebovat hodně kafe, abych zůstala aspoň trochu při smyslech. Spala jsem stěží kolem čtyř hodin, jelikož jsem dodělávala pozdě do noci věci do školy a stávala brzo.

Nadšeně jsem dopsala poslední větu, měla jsem to konečně hotové, i když jsem večer jsem si to chtěla ještě jednou pro jistotu zkontrolovat. Vstala jsem od kuchyňského stolu a zaklapla tiše notebook, jelikož téměř všechno bylo slyšet vedle v ložnici, kde Isaac spal.

I když jsem se snažila být sebevíc potichu, tak to bylo zbytečné, jelikož se bytem ozvalo hlasité cinkání zvonku. Byla neděle, půl osmé ráno, kdo mohl sakra zvonit? Asi po třech vteřinách mi byla odpověď jasná, povzdychla jsem se a vydala se ke vstupním dveřím. Jakmile jsem je otevřela, ujistila jsem se, že jsem myslela správně. 

"Dobré ráno." popřál mi s úsměvem na tváři jako kdyby se nic nedělo. "Přinesl jsem snídani." doplnil, načež zvedl do vzduchu sáček, který byl pravděpodobně plný pečiva. V druhé ruce držel malý karton s dvěma kelímky kafe.

"To je od tebe opravdu hezké, ale nemyslíš, že je trochu brzo na návštěvu?" zeptala jsem se ho a významně povytáhla obočí. Jen zavrtěl hlavou jako kdyby bylo naprosto normální se neočekávaně objevit u něčích dveří kolem osmé ráno.

"Není brzo, dneska nás toho čeká opravdu hodně." oznámil potom, co jsem ho pustila, aby mohl vejít do bytu, i když jsem mu měla pravděpodobně zavřít dveře před nosem. Jo, to byl skvělý nápad, ovšem teď už na tom bylo moc pozdě.

"Nás čeká?" zopakovala jsem po něm, protože mluvil v množném čísle, což mě uvádělo do rozpaků. Zavřela jsem dveře a šla za Harrym do obývacího pokoje. Překvapilo mě, že Isaac tady nebyl, pravděpodobně spal dál.

"Ano, nás." ujistil mě, když položil snídani na kuchyňskou linku, zatímco já stále u dveří s rukama založenýma na hrudi. Jen jsem se na něj koukala a snažila si ujasnit, co vlastně v tuhle chvíli cítím. Měla jsem smíšené pocity, což nevěštilo nic dobrého. "Mimochodem hezké pyžamo." pochválil mě, čím mě vrátil myšlenkami zpátky.

"Ehm, díky." zamumlala jsem, protože jsem nevěděla co jiného říct. Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu a po chvíli promluvila. "Myslím, že se dojdu radši převléct." oznámila jsem a ukázala směrem ke dveřím ložnice, kam jsem se následně vydala.

"Kvůli mě nemusíš." řekl mi Harry ještě předtím, než jsem vešla do místnosti. Hned jsem se podívala na postel, Isaac nespal jak jsem čekala, jen ležel a díval se na strop. Nejspíš se mu jenom nechtělo z postele, což jsem mu nezazlívala.

"Dobré ráno." popřála jsem mu a usmála se na něho, načež on se koukl na mě a na tváři se mu také objevil menší úsměv.

"Dobré ráno." řekl mi na oplátku a pomalu se posadil, a potom se protáhl. "Harry je tady?" zeptal se mě, a než jsem mu stačila odpovědět, tak povídal dál. "Zdálo se mi, že ho totiž slyším." doplnil na vysvětlenou. Přikývla jsem na souhlas.

"Slyšel jsi správně, opravdu je tady." odpověděla jsem, a potom než jsem se nadála, tak Isaac vylezl z postele a šel do obývacího pokoje za Harrym. Chvíli jsem stála na místě a zpracovávala to, co se právně stalo. Nakonec jsem se převlékla. Vzala jsem si na sebe jen džíny, tričko a lehký svetřík jako obvykle.