Deal || Czech Harry Styles fanfiction

35. chapter ♦ I know everything

O několik dní později

"Zavolám vám hned, jak se o tom dozvím víc. Na shledanou." rozloučila jsem se mile, a potom zavěsila a povzdychla si. Od rána jsem se nezastavila vzhledem k tomu, že jsem pár dní nebyla v práci. Na stole jsem měla hromadu papírů, musela jsem obvolat hromadu lidí, a potom vyplnit nějaké formuláře. Při pomyšlení na to vše mi došlo, že jsem ta nejhorší asistentka, kterou si může člověk přát. Docela jsem se divila, že mám ještě tuhle práci. Poslední dobou jsem tady skoro vůbec nebyla, jelikož jsem navštěvovala Isaaca v nemocnici, kterému se drželo každým dnem líp a líp.

"Dále!" křikla jsem, jakmile jsem uslyšela zaklepání na dveře. Byla jsem domluvená s Leilou, že mi donese papíry s archivu, proto jsem se ani nepodívala ke dveřím a pokračovala v listování v jedné složce. "Polož mi to prosím na stůl." pronesla jsem částečně nepřítomně, jelikož jsem zběžně pročítala, co stálo na papírech.

"To kafe je moje, ale jestli chceš, klidně se s tebou podělím." uslyšela jsem hlas, který nepatřil Leile. Přimhouřila jsem oči a vzhlédla, přičemž můj pohled padl na Harryho, který postával naproti stolu. Na sobě měl pracovní oblek a v ruce držel kelímek kafe, o kterém před chvílí nejspíš mluvil.

"Ehm, myslela jsem, že jsi Leila." řekla jsem na vysvětlenou trochu nejistě, načež jsem pokrčila rameny a zavřela složku přede mnou. V místnosti začalo panovat ticho, které jsem se rozhodla přerušit, neměla jsem čas na to se jen mlčky dívat na Harryho a něco mi říkalo, že i on na to nemá čas. "Co tady děláš?" zeptala jsem se ho, a po krátkém odmlčení jsem mluvila dál. "Potřebuješ něco?" dodala jsem, jelikož mi bylo jasné, že něco chce. Jen tak by rozhodně nepřišel, tím jsem si byla jistá a taky jsem ho na to znala moc dobře.

"Jo." odpověděl mi s kývnutím hlavy. "Přišel jsem ti oznámit, že tě ve tři vyzvednu." dodal a já přimhouřila oči, protože jsem nesnášela, když něco oznámil jako naprostou samozřejmost. "Chci ti něco ukázat." pronesl po několika vteřinách ticha, během kterého jsem ho pečlivě sledovala.

"To je hezký, že mi chceš něco ukázat, ale já musím dneska pracovat přes čas." oznámila jsem mu, a potom si stoupla. "Neodejdu odsud, dokud to nebudu mít všechno hotový." dodala jsem, přičemž jsem to myslela naprosto vážně. Musela jsem to všechno udělat dneska, jinak by mi svědomí nedalo.

"Já bych taky měl pracovat přes čas, ale nebudu. Počká to do zítřka, věř mi." začal mě přesvědčovat Harry a já protočila oči, jelikož mi už bylo jasné, jak to dopadne. "A říkám to i přesto, že mám teď rozdělaných hodně důležitých věcí." dodal a já se už chystala něco namítnout, ovšem on mi skočil do řeči. "No nic. Ve tři se potkáme dole." řekl, a potom odešel z místnosti, aniž by mi dal šanci cokoliv říct. Koukla jsem se za ní a povzdychla si. Nejspíš budu dneska končit ve tři.

---

"No tak!" řekla jsem zoufale, během čeho jsem se držela, abych nekopla do té pitomé tiskárny, která se opět rozhodla nespolupracovat. "To snad není možný!" dodala jsem po chvíli a zhluboka se nadechla, čímž jsem se snažila uklidnit, ale moc se mi to nedařilo. Vlastně vůbec ne.

"Chceš pomoc?" ozval se najednou někdo za mnou. Koukla jsem se přes rameno a můj pohled padl na Sebastiana, který mířil směrem ke mně. "Ta tiskárna občas zlobí." oznámil mi věc, která pro mě rozhodně nebyla novinkou. "Ovšem já vím, jak na ní." dodal a trochu se ušklíbl.

"Vážně?" zeptala jsem se ho a tázavě povytáhla obočí. On přikývl, a potom se zastavil, jelikož byl už skoro přede mnou. "Tak se ukaž." pobídla jsem ho, a pak trochu odstoupila od tiskárny, abych mu dala prostor. Významně se na mě koukl a přešel k tiskárně, do které ze strany praštil, díky čemu začala znova tisknout.