Deal || Czech Harry Styles fanfiction

28. chapter ♦ Take care of me

"Tady jsou peníze." řekla jsem, načež jsem začala zběsile hrabat ve své kapse u riflí. Seděla jsem v taxíku s Wrenem před nemocnicí, kde měl být Harry. Bála jsem se, jelikož jsem neměla sebemenší ponětí, jak na tom je a vzhledem k situaci jsem si představovala jenom ty nejhorší scénáře.

"Nemusíš nic platit. Jdi prosím tě." pronesl Wren, přičemž se maličkost usmál. "Já zaplatím, až mě odveze k hotelu." ujistil mě a já se na něho váhavě podívala. Chvíli jsem přemýšlela, ale nakonec jsem přikývla. Nechtěla jsem zbytečně marnit čas.

"Děkuju moc. Opravdu." promluvila jsem popravdě, a pak otevřela od taxíku a vystoupila. Aniž bych se otočila, zabouchla jsem dveře a spěchala ke vchodu nemocnice, teda vlastně to byla soukromá klinika, podle čeho to taky vypadalo. "Dobrý den. Jsem Jasmine Stephens, před chvíli jsem se dozvěděla, že je tady Harry Styles." řekla jsem okamžitě ženě, která seděla za recepčním pultem v přízemí. Koukala jsem na ní a čekala na odpověď. Nervózně jsem poklepávala nohou.

"Dobrý večer." pozdravila, načež přestala psát na počítači a podívala se na mě. "Harry Styles?" zeptala se pro jistotu a já okamžitě přikývla hlavou. "Moment, hned to zjistím." řekla mi s úsměvem, a pak začala hledat na počítači. Trvalo jen pár vteřin, než to našlo, ovšem mě to připadalo jako neuvěřitelná věčnost. "Třetí patro, pokoj 312." oznámila mi.

"Dobře. Děkuju." řekla jsem, a pak se bez váhání rozešla k výtahu. Zmáčkla jsem tlačítko, vlastně jsem do něho několikrát bouchla, jelikož mi přišlo, že výtah dlouho nepřijíždí. Když se dveře od výtahu konečně otevřeli, nastoupila jsem, a pak vyhledala na panelu třetí patro. Stiskla jsem čudlík, díky čemu se zavřely dveře. Během chvíli jsem už šla dlouhou chodbou ve třetím patře.

Hledala jsem pokoj 312, který jsem skoro hned našla. Dveře byly zavřené, tudíž jsem nevěděla, co mě čeká. Zhluboka jsem se nadechla, a pak zaklepala na dveře. Nečekala jsem na žádnou odpověď, rovnou jsem otevřela a vešla dovnitř. Oddychla jsem si, když jsem uviděla Harryho sedícího na kraji postele. Vypadal relativně v pořádku, pokud jsem nepočítala škrábance na tváři. Měl zraněnou pravou ruku, kterou měl v ortéze, přičemž jí měl zavěšenou kolem krku na třícípém šátku.

"Jasmine." vyslovil mé jméno, když si mě všiml. Neváhala jsem a rozešla se k němu, přičemž jsem ho pevně objala. Ignorovala jsem, že sykl bolestí. Potřebovala jsem cítit jeho blízkost, protože jsem se o něho opravdu bála. Teprve až teď mi docházelo, jak moc velký jsem měla strach. Objal mě svou zdravou rukou a já si položila hlavu na jeho rameno. Zavřela jsem oči, přičemž jsem cítila, jak se mi začal pomalu zpomalovat tep i dech. "Jasmine." řekl Harry mé jméno po nějaké době, nedivila bych se, kdyby to bylo i několik minut. "Sice jsem strašně rád, že mě objímáš, ale celkem to bolí." dodal a já od něho okamžitě odskočila.

"Ehm, promiň." řekla jsem tišším tónem hlasu, přičemž jsem se na něho koukla. Ve tváři měl hodně drobných odřenin, nejspíš od rozbitého skla, jinak jsem si to nedokázala vysvětlit. Také jsem si všimla, že měl i několik větších škrábanců, ovšem to stejně nebylo nic vážného. Mohl skončit o dost hůř, třeba i v kómatu, což mě donutilo se zamračit. "Vyděsil si mě!" pronesla jsem částečně naštvaným hlasem. "Ta žena v telefonu zněla, jako že umíráš!" mluvila jsem dál. "Tohle už mi nikdy nedělej!" dodala jsem, a pak ho trochu praštila do ramene, což bylo automatické. Jakmile jsem si všimla, že ho to bolelo, tak jsem nejistě přešlápla z nohy na nohu. "Promiň." vyhrkla jsem okamžitě.

"To je dobrý." odvětil Harry, přičemž se mu na tváři objevil menší úšklebek. "Ta bolest stála za ten tvůj ustaraný pohled." dodal a já protočila oči. Vzhledem k tomu, že takhle žertoval, mi došlo, že je rozhodně v pořádku. Rozhodla jsem se na jeho narážku neodpovídat a raději jsem se zeptala.