Deal || Czech Harry Styles fanfiction

54. chapter ♦ Take it

Už bylo po půl osmé a Harry se stále neobjevil. Po očku jsem kontrolovala mobil, jestli mi náhodou nenapsal nějakou zprávu, ve které by vysvětloval jeho zpoždění. Pomalu jsem to začínala vzdávat, že se tady objeví. Abych zbytečně nepromarnila celý večer jenom posedáváním v mé oblíbené kavárně, zpracovávala jsem si poznámky a plánovala si věci v diáři na nadcházející týdny. I když se to nezdálo, tak jsem toho měla opravdu hodně, až mě to samotnou překvapovalo, netušila jsem jestli příjemně nebo naopak.

"Promiň, že jdu pozdě." uslyšela jsem náhle známý hlas, proto jsem vzhlédla a upřela pohled na Harryho. Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě, měl na sobě stejný oblek jako odpoledne, díky čemu vypadal perfektně jako obvykle. Napřímila jsem se a chystala se něco říct, ovšem mluvil dál. "Zdržel jsem se na jedné schůzce, navíc doprava v Londýně v tuhle dobu..." dodal. Jen jsem kývla, jelikož jsem si to dokázala představit.

"V pohodě." ujistila jsem ho s nepatrným chápavým úsměvem a sledovala ho, jak se posadil do křesílka naproti mně. Rozhlédl se kolem sebe, a pak se podíval zpátky na mě. Zajímalo mě, jestli se mu tohle místo líbilo. Vypadalo to tady typicky anglicky, tmavě, ovšem ne pochmurně. Všude byly stály malé květináče, rámečky s obrázky a na stěnách visely různé dekorace. Celá jedna stěna kavárna byla prosklená s překrásným výhledem na ulici, což mě zaujímalo asi nejvíc ze všeho.

"Chtěl jsem ti napsat zprávu, ale vybil se mi telefon." vysvětloval dál, a jakmile to dořekl objevila se u našeho stolu servírka. Harry si bez sebemenšího zaváhání objednal černou kávu jako obvykle, rozhodně mě to nepřekvapovalo. V hlavě se mi vybavila vzpomínka, jak jsem mu musela první den jít koupit kafe. Aniž bych si to pořádně uvědomila, tak jsem přitom zvedla koutky do menšího úsměvu.

"Tak..." začal Harry po chvíli, kdy jsme jenom na sebe koukali a nepříjemně mlčeli. Přiložila jsem si svůj hrnek k ústům a lokla si výborného čaje, který byl už téměř studený, ovšem to mi ani trochu nevadilo. "Myslím, že můžeme jít rovnou k věci." pronesl a mně nezbývalo nic jiného než souhlasit.

"Jo." odpověděla jsem, a potom se ohnula ke kabelce, kterou jsem měla položenou na zemi. Vytáhla jsem z ní obálku, kterou mi dal Harry dneska odpoledne. Posadila jsem se jako předtím a obálku položila na stůl, přičemž jsem na ní nechala ruku.

"Jak ses rozhodla?" zeptal se mě a zadíval se mi přitom do očí, věděla jsem, že mu záleží na odpovědi víc, než by mělo. Mně na ní také záleželo, ale rozhodně bych to nepřipustila, i sobě jsem si nalhávala.

"Nemůžu to přijmout." pronesla jsem rozhodně a pevným hlasem. Následně jsem natáhla ruku a posunula obálku směrem k Harrymu, během čeho jsem z něho nespouštěla pohled. Neušlo mi, jak se mu napnula čelist, a jak semkl rty pevně k sobě.

"Proč ne?" položil mi otázku a tázavě povytáhl obočí. Než jsem mu stačila odpovědět a vysvětlit důvody, začal je říkat sám. "Jestli je to kvůli tomu, že bych se vídali často nebo podobně, tak se nemusíš bát. Zůstanu tady nanejvýš dva měsíce." řekl. Zavrtěla jsem záporně hlavou, tímhle to rozhodně nebylo.

"O tohle nejde." namítla jsem a krátce se odmlčela, abych si promyslela, jak vše řeknu. "Jednoduše chci něčeho konečně dosáhnout sama. Od té doby, co jsme se potkali jsi mi všechno dával a pomáhal mi. Nechci ti být už nic dlužná, navíc..." zarazila jsem se náhle, jelikož jsem ucítila dotek na své ruce. Koukla jsem se tím směrem a na sucho polkla, když jsem si uvědomila, že položil svou ruku na tu mou.

"Nejsi mi nic dlužná." začal mě okamžitě ujišťovat, což mě donutilo vzhlédnout a podívat se na něho, jinak jsem nebyla schopná se pohnout. Stáhla jsem měla ruku pod tou jeho, během čeho jsem si uvědomila, jak dlouho jsem jeho dotek necítila. Nakonec jsem si uvědomila, co se děje, tak jsem s rukou ucukla. Harry se zatvářil na vteřinu ublíženě, ovšem poté se tvářil jakoby nic.