Deal || Czech Harry Styles fanfiction

64. chapter ♦ Don't lose hope

Nikdy by mě nenapadlo, že skončím právě takto. Seděla jsem ve výslechové místnosti, která mi byla už kvůli několika předchozím dnů hodně známá, ovšem tentokrát jsem měla pouta na rukách. Celou dobu jsem koukala na kov, který obepínal má zápěstí. Nevěděla jsem, jestli se mi chtělo víc brečet nebo křičet.

Přála jsem si, abych se mohla probudit a říct si, že vše co se stalo poslední týden je jenom zlý sen. Všechno se vymykalo kontrole. Ze začátku jsem si myslela, že Harryho zatčení se brzo vyřeší, jelikož o jeho nevinnosti jsem nepochybovala ani na vteřinu, ale pravděpodobně jsem se mýlila. Vše se zhoršovalo každou vteřinu a něco mi říkalo, že vše bude ještě horší.

Tiše jsem si povzdychla a čekala dál, jelikož nic jiného mi nezbývalo. Zavřeli mě tady s tím, že mám počkat. Zdálo se mi, že jsem tady už věčnost, i když to mohl být pouze můj pocit. Nervózně jsem poklepávala nohou a v hloubi duše doufala, že se brzo otevřou dveře a dovnitř vejde Steven, který vždycky všechno vyřešil lusknutím prstů.

Mé přání se vyplnilo, ale až po nějaké době. Otevřely se dveře a dovnitř vešel Steven po boku s policistou, který bez jakéhokoliv slova odemkl mé želízka. Pousmála jsem se pro sebe, když jsem měla konečně volné ruce. Promnula jsem si zápěstí, a pak se koukla na Stevena. Úsměv mi hned zmizel z tváře, poznala jsem na něm, že je něco špatně. 

"Jsi zproštěná všech obvinění." oznámil mi prostě, ovšem tušila jsem, že je v tom háček. Zatkli mě před několika hodinami a teď mě pouštěli bez jediného výslechu. Přimhouřila jsem oči a čekala, co poví Steven dál. "Přiznal se. Harry vzal všechnu vinu na sebe." doplnil, načež pevně semkl rty k sobě.

"Cože?" vykřikla jsem hlasitě, aniž bych si to pořádně uvědomila. Stoupla jsem si a sevřela ruce v pěst. "Vždyť..." chtěla jsem mluvit dál, ovšem můj hlas se vytratil. Němě jsem stála na místě a snažila se v hlavě zpracovat, co se vlastně děje. "Musíš ho z toho dostat. Neudělal to." zašeptala jsem po nějaké době. Nebyla jsem si jistá, jestli mě Steven vůbec slyšel.

"Přiznal se." řekl Steven rázně potom, co udělal několik kroků vpřed blíž ke mně. "Není nic, co bych s tím mohl udělat." dodal. Zavrtěla jsem rázně hlavou, protože takto to nemohlo celé skončit. Aniž bych si to pořádně uvědomila, do očí se mi hnaly slzy. Rychle jsem zamrkala, abych je zahnala, jelikož jsem si teď nemohla dovolit brečet.

"Ale jo. Musíme dokázat jeho nevinnu." pronesla jsem odhodlaně, jelikož jsem nemohla sledovat, jak se Harry přiznává k něčemu, co neudělal. "Na něco přijdeme." řekla jsem významně, jelikož jsem chtěla Stevena přesvědčit, ale také i sebe. Nesměla jsem ztrácet naději. 

"Jasmine." oslovil mě Steven tiše, a potom přistoupil ke mně ještě trochu blíž a položil mi ruku na rameni. "Snažil jsem se o to a ještě se o to budu snažit, ale nedávám tomu moc nadějí. Všechno je proti němu, teď se navíc přiznal a moc času nám nezbývá. Nanejvýš pár dní, návladní požene teď případ hned k soudu, aby vše bylo rychle uzavřené." vysvětloval mi a já se snažila pozorně vnímat každé jeho slovo. 

"Proč se přiznával?" zeptala jsem se ztraceně a zhluboka se nadechla, ale potom mi to došlo, i když jsem si přála, aby moje domněnka byla mylná. "Kvůli mě?" šeptla jsem a sklopila pohled k zemi.

"Dali mu možnost dohody, že když se přizná, nebudeš z ničeho obviněná." začal mluvit po chvíli ticha. Jenom jsem zavrtěla hlavou, jelikož tohle nemohla být pravda. "Přijal jí, jelikož oni ví, jak na to. Je pro ně velká ryba, všichni znají jeho jméno, tudíž jim jeho přiznání stojí za to, že tebe nechají jít." vysvětlil mi.

"Potřebuju s ním mluvit."

---

Stála jsem na chodbě a procházela si všechny zmeškané hovory, když mi vrátili mobil zpátky. Volali mi rodiče, Isaac, tak i Lucille. Dokonce se ozval Andy a nejvíc překvapená jsem byla z Wrena. Zprávy se pravděpodobně šíří rychle. Rychle jsem napsala Lucy, bráchovi a rodičům, že jsem v pořádku a nemusí se o mně bát.