Deal || Czech Harry Styles fanfiction

36. chapter ♦ It's not how I expected

Opět jsem namočila štětec do bílé barvy, načež jsem se narovnala a pokračovala v natírání stěny v mém budoucím obývacím pokoji. Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem už malovala, ani mi vlastně na tom nezáleželo, ovšem byla jsem už celkem unavená, ale přestat se mi nechtělo. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a taky se pokusit zapomenout na Sebastiana a jeho slova, které se mi v hlavě přehrávaly dokola snad každou minutu.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Na jednu stranu jsem věděla, že bych to měla Harrymu říct, ale zase na druhou stranu byla šance, že Sebastian neblafoval a nemuselo by to dopadnout dobře. Čím víc jsem přemýšlela, tak mi docházelo, že mi na Harrym opravdu záleží. Chtěla jsem, aby byl šťastný, což podle mě obnášelo, že získá svůj podíl v rodinné firmě.

Povzdychla jsem a znovu se sklonila, abych si namočila štětec do barvy. Natírala jsem dál a uvažovala nad tím, co by se stalo, kdybych nikdy nesouhlasila s Harryho nabídkou. Jaké by to teď bylo? Byl by Isaac v pořádku? Měla bych pořád stejný život? Zvládla bych problémy s penězi? To byl jen zlomek otázek, které mi probíhaly v hlavě. Najednou jsem uslyšela, jak bouchly dveře. Trochu jsem se zamračila a koukla se tím směrem, načež jsem spatřila Harryho, který držel v ruce tmavě hnědou krabici.

"Tady jsi. Všude jsem tě hledal." pronesl Harry, který hned zamířil ke mně. Než jsem se stačila trochu zorientovat a něco říct, tak promluvil znova. "Nezvedala jsi telefon." dodal, přičemž se trochu zamračil. Mobil jsem zvedat ani nemohla, protože jsem si ho vypnula, jelikož jsem potřebovala chvíli pro sebe, aby mě nikdo nerušil.

"Mám ho vypnutý." odvětila jsem a pokrčila rameny, načež jsem odložila štětec na zem. "Navíc jsi mě stejně našel." dodala jsem s menším úsměvem a zastrčila si ruce do kapes do svých starých vytahaných džínů, které jsem si vzala jenom kvůli tomu, že jsem malovala a mohla si je ušpinit.

"Našel jsem tě, ale až po dlouhé době. Byl jsem ve firmě, a pak u tebe doma a ty nikde." oznámil k mému překvapení, jelikož jsem opravdu nečekala, že by mě hledal tak dlouho. "Jediná pozitivní věc je, že jsem koupil po cestě tyhle úžasný sušenky." řekl, a pak ukázal na hnědou krabičku, kterou držel v pravé ruce.

"O které se se mnou určitě podělíš, viď?" zeptala jsem se ho s nevinným výrazem, a potom se rozešla do části místnosti, kde byla kuchyň, abych si uměla ruce, které jsem měla ušpiněné od bílé barvy. Doufala jsem, že půjde snadno dolů.

"Možná." odpověděl mi tajemně Harry s úšklebkem, a pak se rozešel za mnou. "Jinak nemusela jsi malovat sama. Říkal jsem ti přeci, že na to někoho seženu." oznámil po chvíli ticha a já pro sebe protočila oči, než jsem se na něho otočila od dřezu.

"To je jenom maličkost, navíc jsi toho pro mě udělal už víc než dost." řekla jsem s tichým povzdychem, a pak otočila kohoutkem, čímž jsem zastavila vodu. Vzhledem k tomu, že jsem tady neměla utěrku ani nic podobného, čím bych si mohla utřít ruce, jednoduše jsem si je otřela o kalhoty, jelikož mě nic lepšího nenapadlo.

"Zase nepřeháněj." namítl Harry, který se teď opíral zády o linky kousek vedle mě. Založila jsem si ruce na hrudi a upřela na něho pohled, přičemž jsem naklonila hlavu nepatrně na stranu. Zamyslela jsem se.

"Nemám přehánět?" pronesla jsem po chvíli nevěřícně. "Koupil jsi mi byt, dal mi hromadu věcí a mohla bych ještě dlouho pokračovat." dodala jsem, a když chtěl Harry něco říct, tak jsem dala ruku před sebe, abych ho umlčela. "Chápu, že máš peněz, že nevíš co s nima, což je na jednu stranu dobře, protože pak si můžeš dovolit řidiče, díky čemu není přejeta hromada lidí a ty nejsi ve vězení, ale teď zpátky k pointě…“ chtěla jsem mluvit dál, ale Harry mi skočil do řeči.

"Máš snad něco proti mému řízení?" zeptal se mě Harry s významným pohledem. Přikývla jsem a přešlápla z nohy na nohu. "Teď se s tebou nepodělím o sušenky." řekl jako nějaké malé dítě, což mě donutilo protočit oči, ale zároveň se usmát. "I když jsem je vlastně koupil kvůli tobě, takže už nic neříkej a radši si sedni a jez." pronesl, a pak si sedl na kuchyňskou linku, jelikož jsem nábytek ještě neměla.

"Fajn." rezignovala jsem nakonec a posadila se vedle něho. Vzala jsem si čokoládovou sušenku z krabice a začala jíst, musela jsem uznat, že byla opravdu dobrá. "Někdy se k tomu tématu, ale někdy vrátíme." pronesla jsem po chvíli a myslela to naprosto vážně.

"Dobře, někdy to probereme." kývl Harry na souhlas, a pak si vzal sušenku pro sebe. "Teď bychom spíš měli řešit nábytek. Už ho máš vybraný?" zeptal se a tázavě se na mě podíval, přičemž čekal až mu odpovím.

"Ještě ne." řekla jsem popravdě a koukla na něho, během čeho jsem si kousla znovu do sušenky. "Ale našla jsem jeden obchod kousek odsud, kam bych se chtěla zítra podívat." dodala jsem s pokrčením ramen.

"Půjdu s tebou." pronesl Harry, a pak dojedl svojí sušenku. Nechápala jsem, jak mohl tak rychle jíst, zvlášť když já zatím snědla sotva polovinu. "No co? Kdo jiný by ti měl pomáhat při výběru postele?" zeptal se s mrknutím. Pobaveně jsem se zašklebila.

"Víš, co bude lepší?" položila jsem řečnickou otázku a natočila se směrem k němu. "Když budeš spokojeně jíst sušenky a mlčet." odpověděla jsem si, a pak se natáhla do krabice pro sušenku, kterou jsem přiložila Harrymu k ústům. Dobře, pojem, že jsem mu jí málem nacpala do pusy, by byl přesnější.

"Myslel jsem, že když mě budeš krmit, tak to bude romantický a tak nějak sexy, ale jak se zdá, pletl jsem se." řekl Harry potom, co si kousl do sušenky. "Je to spíš divný a drobky mám naprosto všude." dodal a já nevinně zamrkala.

"Všechno není holt podle našich představ." pronesla jsem hravě a seskočila z kuchyňské linky, protože jsem potřebovala domalovat kus stěny, který mi ještě zbýval. "Na to si zvykni." dodala jsem, když už jsem stála na zemi před Harrym a koukala se na něho.

"Ale já si nechci zvykat." namítl opět jako malé dítě, a potom zavřel krabici se sušenkami a slezl z kuchyňské linky jako já před chvílí. "Máš dneska ještě něco na práci?" zeptal se mě s tázavým pohledem, načež jsem ucítila jeho dlaně na svých bocích.

"No, chci tady domalovat ty stěny." odpověděla jsem a položila mu ruce na ramena, přičemž jsem trochu zaklonila hlavu, abych mu viděla do tváře. "Klidně mi můžeš pomoc." navrhla jsem hravě a čekala na to, co mi řekne.

"Pomohl bych ti, ale musím ještě něco důležitého dodělat." řekl mi a já kývla na souhlas. "Práce. Znáš to." dodal po chvíli ticha, během kterého jsem nad něčím přemýšlela. Nevěděla jsem, jestli je dobrý nápad se zeptat nebo ne. "Děje se něco?" zeptal se Harry, když si nejspíš všiml mého výrazu.

"Ehm, ne. Jenom je tu jedna věc, která mě zajímá." začala jsem nejistě mluvit, během čeho jsem se dívala do země. "Je to ohledně firmy." pronesla jsem, a pak se koukla do tváře Harrymu, který čekal na to, co řeknu. "Někoho jsem slyšela, jak říká, že jí musíš získat a nějak to nechápu…“ řekla jsem a nechala to vyznít do ztracena.

"No, jak bych ti to jednoduše vysvětlil." pronesl Harry a krátce se zamyslel. "Celá firma není jenom naší rodiny, také jsou zde investoři, kteří musí souhlasit s tím, že plně převezmu firmu, což se bude řešit za pár měsíců." oznámil mi a já kývla, jelikož mi to začalo dávat smysl. "Proto se teď snažím pracovat ještě víc a dát do pořádku svůj osobní život." dodal. Popravdě jsem nevěděla co říct, jelikož jsem byla ještě víc v rozpacích ohledně Sebastiana. Měla bych to Harrymu říct. "Chceš vědět ještě něco?" zeptal se mě Harry a položil mi ruce na tváře.

"Ne, to je všechno." odvětila jsem a donutila se nepatrně usmát.

"Skvěle." promluvil Harry, který se potom z ničeho nic ke mně natáhl a dlouze mě políbil na rty, přičemž jsem přivřela oči, abych si plně vychutnala ten příjemný pocit. "Uvidíme se později."

-----------------------

♦ A máte tady část! Překonala jsem se a zveřejnila jí už dneska, jelikož jinak by musela být až někdy bůh ví kdy, jelikož na zítra mám už jiné plány :) No nic, doufám, že se vám část líbila a opravdu by mě potěšilo, kdybyste napsali svůj názor :) Děkuju moc :)

♦ Šťastné a veselé :)