Deal || Czech Harry Styles fanfiction

20. chapter ♦ Do you jealous?

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a upravila si lem saka, které jsem měla na sobě. Bylo pondělí ráno a já měla jít do práce. Sice mi Harry nabízel, že můžu zůstat doma, ale já se potřebovala rozptýlit, nemluvě o tom, že dneska měl přijet významný klient, takže každá pomoc byla potřeba.

"Ty to zvládneš." zamumlala jsem si pro sebe, a pak přejela rukama po sukni, abych jí uhladila. Necítila jsem se ve své kůži, ale rozhodně mi bylo lépe než v sobotu, i když jen o kousek. Harry mě v sobotu odvezl domů, navrhoval, že klidně zůstane, ale já mu řekla, že už je to v pořádku. Celý den jsem potom prospala, jelikož jsem byla opravdu vyčerpaná. Neděli jsem celou strávila s rodiči v nemocnici. Žádná změna stavu Isaaca nenastala. Nevěděla jsem, jestli je to dobře nebo špatně.

Potom, co jsem zjistila kolik je hodiny, rozhodla jsem se vyrazit, protože jsem chtěla přijít včas. Oblékla jsem si kabát, nazula kozačky a nakonec popadla svojí kabelku. Vydala jsem se z bytu a zamkla, jelikož se Lucy ještě nevrátila od příbuzných. Byl nezvyk, že nebyla doma. Najednou tady bylo takové ticho, což mi vadilo. Chyběly mi například její připomínky, které mě sice vytáčely, ale nedokázala jsem si bez nich naše společné soužití představit. Byla jsem ráda, že Lucille měla přijet dneska večer. Potřebovala jsem si s ní promluvit, protože se poslední dobou stalo tolik věcí a já to musela někomu říct, jelikož jsem cítila, že by mě to jinak stáhlo samotnou ke dnu.

Sešla jsem schody, jako každé ráno, a pak vyšla vchodovými dveřmi na ulici. Venku byla zima, což mě ani trochu nepřekvapovalo. Povzdychla jsem si a už se chtěla vydat ke stanici metra, ale zastavila jsem se v moment, kdy jsem postřehla černé luxusní auto, které do téhle čtvrti ani trochu nepasovalo. Trochu jsem přimhouřila oči, a než jsem se nadála, tak se dveře otevřely a nevystoupil nikdy jiný, než Harry.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se ho překvapeně, načež jsem zastrčila ruce do kapes, protože mi byla zima na prsty. Opravdu jsem se těšila, až přijde jaro a bude větší teplo. Udělala jsem pár kroků směrem k němu a čekala na jeho odpověď.

"Taky ti přeju dobrý ráno." pozdravil mě Harry, načež se na jeho tváři objevil menší úšklebek. Taky si zastrčil ruce do kapsy u svého kabátu a zkoumavě si mě prohlédl. "Přišel jsem tě odvést do práce." oznámil a já se na něho překvapeně podívala. Nevěděla jsem co říct, protože mě to popravdě zaskočila.

"Ehm, to je od tebe hezký." řekla jsem s delšími mezerami mezi slovy, než by se správně mělo. "A ty jsi tady s řidičem?" položila jsem hned otázku a tázavě povytáhla obočí. Všimla jsem si, že Harryho má otázka trochu zarazila, ovšem snažil se nedat to na sobě znát.

"Proč?" položil otázku s menším pobavením. "Už jdeš po mých penězích?" řekl po pár vteřinách. Donutilo mě to protočit oči. "To bych do tebe neřekl, Jasmine." dodal Harry hravým tónem hlasu, načež ke mně udělal krok.

"Ne, jenom nemám sebevražedné sklony." vysvětlila jsem jednoduše a pokrčila rameny. "Řídíš totiž naprosto příšerně." objasnila jsem, a pak si vzpomněla, jak mě Harry vezl do nemocnice. Byl vážně úděsný řidič. "Koho jsi podplatil, že ti dali řidičák?" zeptala jsem se ho s významným pohledem.

"Jak koukám, tak máš lepší náladu." řekl Harry naprosto mimo téma, načež se mu na tváři objevil menší úsměv. Přikývla jsem na souhlas, a pak se rozhlédla kolem sebe. Nakonec můj pohled opět na něho. "Pojedeme? Začíná mi být docela zima." pronesl po chvíli Harry.

"Klidně." odpověděla jsem. Musela bych být hloupá, kdybych dala přednost metru, před pohodlným vyhřátým autem, které mě doveze přímo před hlavní vchod budovy. "A řekneš mi, koho jsi teda musel podplatit?" otočila jsem se na Harryho, během toho, kdy jsem mířila k autu.