Deal || Czech Harry Styles fanfiction

14. chapter ♦ You're creepy

Převalila jsem se z pravého boku na ten levý, přičemž jsem něco tiše zamrmlala a instinktivně si přitáhla deku blíž k sobě, ovšem zarazila jsem se v moment, kdy místo mého povlečení jsem ucítila nějaké mnohem hebčí na dotek, navíc mělo jinou vůni, ne jako to moje po levné aviváži ze supermarketu na rohu. Chvíli mi trvalo, než jsem se přemohla a otevřela oči, přičemž jsem měla pocit, že moje oční víčka váží nejméně tunu, což akorát dokazovalo, jak moc jsem byla v ten moment unavená. Ani jsem se nepohnula, když jsem se rozhlížela po místnosti, ve které panovalo přítmí, ovšem to jen díky záclonám, které byly zatažené a bránily tak světlu se dostat do pokoje přes velké okno.

„Ty mě sleduješ, jak spím?“ zamumlala jsem tiše, když se můj pohled zastavil na Harrym, který seděl v křesle nedaleko postele, přičemž koukal na mě. „To je děsivý.“ dodala jsem hned na to, a pak zavřela oči, protože bylo moc namáhavé je držet otevřené při takové příšerné bolesti hlavy. Pomalu se mi v hlavě rýsovaly vzpomínky na včerejší noc. Kdybych měla dost síly, tak bych nejradši zabořila obličej do polštáře vedle mě, ale přišlo mi i moc namáhavé se znovu převalit.

„Taky ti přeju dobré ráno.“ pronesla Harry, během čeho v jeho hlase pohrávalo pobavení, které by nikdo nemohl nepostřehnout. Otevřela jsem oči v moment, kdy jsem slyšela kroky mířící směrem k posteli. Okamžitě jsem upřela pohled na Harryho, který se teď nakláněl ke mně, přičemž držel v ruce skleničku a v druhé nejspíš nějaké prášky. „Tady máš. Je to na bolest hlavy.“ oznámil hned a já sebrala všechny své síly, abych se posadila, což se mi i povedlo. Natáhla jsem ruce před sebe. Do jedné jsem vzala skleničku s vodou a do druhé dva drobné prášky.

„Tebe nebolí hlava?“ položila jsem otázku, přičemž jsem nepatrně tázavě povytáhla obočí. Nečekala jsem na jeho odpověď, místo toho jsem si dala prášky do pusy a zapila je pořádným hltem vody, protože jsem měla z ničeho nic strašnou žízeň. Potom, co jsem vypila ještě kousek vody, jsem se natáhla a položila skleničku na noční stolek vedle postele.

„Časem si zvykneš.“ odpověděl mi prostě, jako kdyby to byla ta nejběžnější věc, načež pokrčil ledabyle rameny. Ani mě to nepřekvapovalo, vzhledem k těm článkům na internetu, nejspíš už jeho tělo bylo zvyklé na ten alkohol a podobně.

„Já si na nic takového zvykat nebudu.“ řekla jsem rázně, během čeho jsem ho sledovala, jak si sedá na kraj postele. Z ničeho nic jsem se zarazila, protože mi došla jedna věc. „Sakra! Kolik je hodin?“ vykřikla jsem, když mi došlo, že dneska musím do práce. Rozhlédla jsem se po místnosti, netrvalo dlouho a zjistila jsem, díky hodinám na stěně, že je něco po desáté. Okamžitě jsem ze sebe zkopala deku a vylezla z postele, přičemž jsem se musela vyhnout Harrymu, který mi seděl přímo v cestě. Dokonce jsem ignorovala i jeho pohled, podle kterého jsem určila, že se rozhodně baví. Když jsem stála vedle postele, moje nohy zabořené v koberci, uvědomila jsem si další věc. „Proč jsem jenom ve spodním prádle?“

„Neboj se, všechno je zařízené. Nemusíš dneska do práce.“ pronesl Harry naprosto mimo téma, během čeho já se natahovala na postel pro deku, abych se do ní mohla zabalit a nebýt tak jenom ve svém tmavě modrém krajkovém spodním prádle. Ovšem to by nebyl Harry, aby nechytl druhý konec deky a nezatáhl za něj. Vzhledem k tomu, že měl větší sílu a já byla totálně vyčerpaná, tak mi tu deku vytrhl z ruky.

„Kde je moje oblečení?“ zeptala jsem se a upřímně, možná jsem trochu vyšilovala, ale měla jsem k tomu důvod. „Že se nic mezi námi nestalo? Že jo?“ pokračovala jsem hned, protože jsem se potřebovala ujistit. Poslední věc, kterou jsem si pamatovala, byla to, jak jsme nasedali do auta a já pak usnula. O tom, co se stalo dál, jsem neměla sebemenší ponětí.