Deal || Czech Harry Styles fanfiction

31. chapter ♦ Phone call

Vzhledem k tomu, že se minulý týden skoro vůbec nepracovalo, měla jsem teď hromadu práce, abych to všechno dohnala, jelikož od zítřka začínal zase běžný režim. Dneska večer všichni od Walter and Co. odlétali zpátky do Paříže. Popravdě jsem doufala, že budu mít ještě šanci se rozloučit s Wrenem.

Už od rána jsem se pořádně nezastavila, ovšem nějak mi to nevadilo, protože jsem aspoň neměla čas přemýšlet. S Harrym jsem se už nebavila celý zbytek víkendu, protože jsem to nebyla rozhodně já, kdo by se měl omlouvat. Sice jsem uvažovala nad tím, že bych mu napsala, jestli se cítí lépe, ale nakonec jsem si to vždycky rozmyslela. Když jsem tak nad tím přemýšlela, tak jsem ani nevěděla, jestli šel dneska do práce, nebo zůstal doma. Najednou jsem uslyšela vyzvánění svého telefonu, který jsem měla v kabelce. Natáhla jsme se pro svůj mobil a podívala se, kdo mi volá. Byla to Lucy. Přijala jsem hovor a dala si telefon k uchu, přičemž jsem ho držela levou rukou, abych pravou mohla psát.

"Ahoj." pozdravila jsem jí, během čeho jsem opisovala informace z počítače na papír, který jsem měla před sebou. "Co potřebuješ?" zeptala jsem se jí hned na to a čekala, co mi moje nejlepší kamarádka odpoví.

"Ahoj." řekla, načež se trochu odmlčela. "Víš, jak jsem mluvila o tom castingu, co jsem byla v pátek?" položila otázku a já se musela pro sebe trochu zašklebit. Samozřejmě, že jsem o něm věděla, protože o něm mluvila celý víkend. Šlo o nějaké focení pro nějakou známou módní značku, jejíž jméno jsem si nezapamatovala, i když jsem ho slyšela asi dvě stě padesát krát.

"Jasně, že vím." odpověděla jsem jí s částečným pobavením, přičemž jsem protočila oči. Opisovala jsem dál údaje, během čeho jsem čekala, co mi řekne dál. Určitě měla dobré zprávy, jinak by mi nevolala a nezněla tak nadšeně.

"Právě mi volali a řekli, že mě berou!" pronesla do telefonu šťastně, načež jsem uslyšela, jak se zasmála. "Chápeš to?" mluvila hned dál, aniž by mě dala šanci cokoliv říct. "Pořád tomu nemůžu uvěřit." dodala.

"Vážně? Tak to je skvělý." řekla jsem, během čeho mi na tváři pohrával široký úsměv. "Budeme to muset oslavit." navrhla jsem, načež jsem vzhlédla, protože jsem slyšela, jak se otevřely dveře do kanceláře. "Domluvíme se později. Teď budu muset končit. Měj se." rozloučila jsem se s ní, a než stačila cokoliv říct, tak jsem zavěsila, jelikož do místnosti vešel Harry. Mobil jsem položila na stůl vedle mě.

"Jasmine." oslovil mě potom, co si stoupl před můj stůl. Krátce jsem se na něho podívala, ovšem pak jsem pokračovala dál v práci. Tvářila jsem se, jako kdyby tady nebyl. "Přinesl jsem ti oběd." řekl mi, a pak přede mě položil papírovou tašku s logem nějaké restaurace. Vzhledem k tomu, že mi to položil na papíry, do kterých jsem zrovna psala, musela jsem vzhlédnout.

"Myslím, že je nevhodné, aby šéf nosil své zaměstnankyni oběd." řekla jsem s úšklebkem na tváři a naklonila hlavu na stranu. Dívala jsem se na něho, během čeho jsem si všimla, že se mu rány na obličeji pomalu začaly hojit.

"Ty víš, že jsem to takhle nemyslel." pronesl Harry s povzdychem. Nic jsem mu na to neřekla, jen jsem vstala a natáhla se pro svoji kabelku, kterou jsem si přehodila přes rameno, a vydala se ke dveřím. "Kam jdeš?" zeptal se, načež položil další otázku. "Ty jsi naštvaná?" řekl. Zastavila jsem se, a pak se na něho otočila.

"Co myslíš?" odpověděla jsem se založenýma rukama na hrudi. "Jinak jdu na oběd." řekla jsem jakoby nic a pokrčila k tomu rameny, potom jsem otevřela dveře a vyšla ven. Ignorovala jsem, že za mnou volá. Vydala jsem se chodbou k výtahům, kde jsem se pak zastavila. Stiskla jsem jedno tlačítko a čekala na to, než nějaký přijede. Občas jsem se podívala přes rameno, jestli není za mnou náhodou Harry, ale nebyl. Chtěla jsem, aby za mnou šel, ale nedokázala jsem si to přiznat.

"Jasmine." uslyšela jsem náhle známý hlas vycházející z výtahu. Podívala jsem se tím směrem a spatřila Sebastiana, který se na mě usmíval. Mávla jsem na něho rukou a taky se trochu usmála, načež jsem udělala pár kroků vpřed do výtahu.

"Ahoj." pozdravila jsem ho. "Jak se máš?" zeptala jsem se ho po chvíli, jelikož jsem nechtěla, aby mezi námi panovalo ticho. Tázavě jsem povytáhla obočí a čekala na to, co mi řekne. Když jsem tak nad tím přemýšlela, tak mě to ani nezajímalo, ale byla to taková zdvořilá otázka.

"Nestěžuju si." odpověděl, a pak mi položil úplně stejnou otázku. "A jak se máš ty?" zeptal se. Nejistě jsem přešlápla z nohy na nohu, během čeho výtah jel dolů do přízemí.

"Fajn." řekla jsem prostě a znovu se donutila zvednout koutky do menšího úsměvu. Znovu nastalo ticho. Najednou jsem si s ním neměla co říct, což mi bylo nepříjemné, nemluvě o tom, že jsem cítila, jak se na mě kouká. Odpočítávala jsem každou vteřinu, než výtah dojede dolů a já budu moc vystoupit.

"Jdeš na oběd?" zeptal se mě přesně v moment, kdy se železné dveře od výtahu otevřeli a my vystoupili ven. Krátce jsem se na něho koukla a zavrtěla přitom hlavou, i když jsem původně chtěla jít na oběd.

"Ne. Jdu si jenom koupit kafe naproti do kavárny." odpověděla jsem, načež mi došlo, že jsem si sebou nevzala kabát, ale to mi teď bylo jedno. Bylo to jenom naproti přes ulici, takže jsem si byla jistá, že to zvládnu přeběhnout.

"Aha. Tak nic." řekl Sebastian, načež si poškrábal na zátylku. "Uvidíme se později." rozloučil se, a když jsem kývla na souhlas, tak se vydal do bufetu a já na opačnou stranu k východu. Po pár vteřinách jsem se ocitla venku na ulici, kde bylo několik stupňů pod nulou. Přitiskla jsem si sako, co jsem měla na sobě blíž k tělu a rychle přeběhla do kavárny, kde se to teď hemžilo lidmi.

Nějakým zázrakem se mi podařilo najít volné místo. Posadila jsem se k malému stolku, a když přišla servírka, objednala jsem si své oblíbené kafe a čokoládový dort, protože jsem měla chuť na něco sladkého a rozhodně jsem si ho zasloužila. Teprve v moment, kdy jsem měla před sebou zákusek, mi došlo, jaký jsem vlastně měla hlad. Od rána jsem pořádně nejedla a pořád pracovala, takže jsem ani neměla čas přemýšlet nad tím, jestli jsem hladová nebo ne.

Nakonec jsem zaplatila a vzala si kafe v kelímku sebou. Vyšla jsem z kavárny, přešla silnici a vrátila se zpátky do budovy, kde sídlela firma. Hned jak jsem vešla do haly, můj pohled padl na Harryho, který postával u recepce a vypadal nervózně. Všimla jsem si ho i přesto, že kolem byla hromada dalších lidí. Chvíli jsem se na něho dívala, ale nakonec jsem si tiše povzdychla a vydala se k výtahům, ovšem po chvíli jsem ucítila, jak mě někdo chytil za loket. Nemusela jsem hádat, kdo to je.

"Harry." řekla jsem, když jsem se na něho otočila, během čeho mě nepouštěl. "Co chc-" chtěla jsem mluvit dál, ovšem on mi skočil do řeči.

"Právě ti volali z nemocnice." oznámil mi a já se na něho podívala s přimhouřenýma očima, jelikož jsem si nebyla jistá, jak to myslí, ale přesto všechno mi srdce začalo bít jako splašené. "Nechala sis totiž nahoře mobil, ale to je jedno." mluvil dál, a pak se krátce odmlčel. "Našli Isaacovi vhodné srdce na transplantaci." řekl mi a v ten moment jsem měla pocit, že se celý okolní svět kolem mě zastavil. Rychle jsem zamrkala.

"Vážně?" zeptala jsem se nevěřícně, protože mi přišlo, že to nemůže být pravda potom, co jsem tak dlouho čekala na tuhle chvíli. Krátce jsem se podívala do země, a pak zase na Harryho. "Musím do nemocnice." řekla jsem, když jsem byla aspoň částečně schopná myslet racionálně.

"Auto už čeká venku." pronesl Harry, během čeho mi stiskl loket. "Pojď."

--------------------------

♦ Popravdě s touhle částí nejsem zrovna nejspokojenější, ale vzhledem k tomu, že jsem jí přepisovala nejméně třikrát už to radši nechám být :D Původně tahle kapitola měla několik scénářů a nakonec to dopadlo takhle :D  

♦ No nic, v dalších částích se chci zaměřit na vztah Jasmine a Harryho <3 A taky tam bude pár vysvětlení různých věcí, takže se máte na co těšit a doufám, že mi to půjde psát lépe než tahle část :D 

♦ Jinak shipovací jméno jsem vybrala (nebo spíš vy jste vybrali :D) Hasmine :)

♦ A jako vždycky vám nakonec poděkuju za vaše votes a komentáře :) Mimochodem Deal vyhrálo třetí místo ve Wattys v kategorii Captiving title :) Děkuju moc <3 Jinak co byste řekli na další část z Harryho pohledu? :)