Deal || Czech Harry Styles fanfiction

41. chapter ♦ You're changing me

Svižnou chůzí jsem si to mířila přímo k Harrymu do kanceláře, přičemž jsem v ruce držela kartón s dvěma kelímky kávy a sáček s čerstvými koblihami. Měla jsem dobrou náladu, kterou mi nemohlo nic zkazit. Zastavila jsem se před dveřmi a zaklepala. Chvíli jsem čekala, a když se nic neozývalo, tak jsem jednoduše vešla dovnitř. Za stolem sekretářky nikdo neseděl, proto jsem se vydala bez váhání hned do Harryho kanceláře. Neobtěžovala jsem se klepat, potichu jsem otevřela dveře a doufala, že Harry překvapím anebo trochu vyděsím.

"Vím, že je to narychlo, ale dřív to jednoduše nešlo." mluvil Harry do telefonu, přičemž stál u okna a díval se ven, díky čemu nepostřehl, že jsem vešla do místnosti. "Prostě dej do toho všechno." pronesl po chvíli, během čeho jsem mířila pomalu ke stolu, kam jsem nakonec odložila kelímky a sáček. "Kdybych nevěřil, že to zvládneš, tak tě o to neprosím." řekl, načež jsem k němu došla a objala ho kolem pasu. Přitiskla jsem svou hruď na jeho záda a opřela své čelo jeho rameno. Ucítila jsem, jak se jeho svaly na vteřinu napnuly, což mi ukázalo, že jsem ho překvapila.

"To jsem jenom já." zamumlala jsem tiše. Jeho tělo se opět uvolnilo. Zhluboka jsem se nadechla a nasála jeho vůni. Čím častěji jsem s ním byla, tím víc mi docházelo, že jeho přítomnost potřebuji a vyhledávám. Bylo mi příjemně v jeho blízkosti, jelikož mi navozoval takový pocit, který jsem jednoduše nedokázala popsat.

"Teď nemám čas." promluvil Harry, ovšem směrem k neznámé osobě na druhé straně telefonu. "Zkus to ještě jednou, a pak mi dej vědět. Dobře?" řekl po krátkém odmlčení. "Měj se." rozloučil se a zavěsil, potom vrátil telefon do kapsy. V místnosti náhle začalo panovat ticho, dokud ho Harry po nějakém době nepřerušil. "Za co vděčím za tvou návštěvu?" zeptal se a pohladil mě po dlaních, které jsem měla položené a spojené na jeho břiše.

"Přinesla jsem ti něco na svačinu." odpověděla jsem mu s menším úsměvem na tváře. "Tvoje oblíbené naprosto obyčejné černé kafe a kobliha s čokoládovou náplní." dodala jsem, a pak čekala na to, co Harry řekne.

"To je od tebe hezké, ale docela mě překvapuje, že nemáš nic důležitějšího na práci, než nošení koblih." pronesl pobaveně, načež se otočil, tudíž jsme stáli k sobě čelem. "Pokud se nepletu, tak jsi asistentka mého otce." dodal s významným pohledem a položil mi ruce na boky.

"Dneska toho na práci moc není, protože mám všechno důležité hotové a tvůj otec má pracovní oběd, kterého se naštěstí nemusím účastnit." vysvětlila jsem s pokrčením ramen, načež jsem hravě našpulila rty. "Ale to je jedno. Dáme si ty koblihy?" zeptala jsem se a povytáhla obočí, kdy Harryho ruka začala nebezpečně směřovat dolů. Lhala bych, kdybych řekla, že se mi to nelíbilo, ale proč Harryho nepoškádlit?

"Ehm, jasně. Koblihy." řekl, přičemž dělal zbytečně dlouhé mezery mezi jednotlivými slovy. Otočila jsem se na patě a posadila se na Harryho místo, přičemž jsem se pro sebe potutelně usmála. "To je moje místo!" pronesl Harry s povzdychem, jakmile se na mě podíval.

"Teď už ne." odpověděla jsem s pokrčením ramen a natáhla se pro sáček, abych si vzala jednu koblihu. Když si dlouho Harry nesedal do křesla naproti stolu, otočila jsem se na něho a povytáhla obočí. "Neposadíš se?" zeptala jsem se ho.

"Chováš se, jako kdyby to byla tvoje kancelář." pronesl Harry, který se nakonec posadil naproti mě do koženého křesílka. Upravil si rukávy u saka, a potom si vzal druhou koblihu a kelímek s jeho černou kávou. Popravdě jsem nechápala, jak jsem to mohla pít.

"Třeba to jednou bude moje kancelář." odvětila jsem částečně zasněně a zakousla se do koblihy, která byla výborná. Kdyby bylo na mě, tak bych je jedla od rána do večera, ale to bohužel nešlo, pokud jsem sama nechtěla vypadat jako kobliha.