Deal || Czech Harry Styles fanfiction

46. chapter ♦ It can't be true

Během noc jsem se moc nevyspala. Celou dobu jsem se převalovala jenom ze strany na stranu. Usnout se mi podařilo snad až někdy ránu, tudíž jsem si dopřála snad jenom tři hodiny spánku, než mi zazvonil budík s tím, že musím do práce. Vůbec se mi nechtělo jít, ale nic jiného mi samozřejmě nezbývalo. V hlavě jsem měla samozřejmě jenom včerejší večer a Harryho. Nejspíš jsem měla s ním souhlasit, protože jak jsem o tom čím dál tím víc přemýšlela, tak jsem chtěla náš vztah posunout o ještě o jednu laťku výš.

"Sakra." zamumlala jsem naštvaně a práskla pěstí do stolu, protože počítač odmítal se mnou spolupracovat a už se po několikáté zasekl. Dneska jsem toho musela udělat opravdu hodně, tudíž času jsem neměla nazbyt. Nestěžovala jsem si, aspoň jsem nemusela myslet na nic jiného. Statistiky, smlouvy a podobné věci mě zaměstnávaly dostatečně.

Z práce mě najednou vyrušilo zaklepání na dveře, vzhlédla jsem od počítače směrem ke dveřím a čekala, kdo vejde dovnitř, protože jsem křikla dále. V hloubi duše jsem doufala, že tam uvidím Harryho. Během rána jsem mu několikrát volala, ovšem ani jednou to nezvedl, což mě znepokojovalo. On a mobil byl nerozlučná dvojka, teda aspoň mi to tak připadalo.

"Ahoj!" pozdravila mě s širokým úsměvem na tváři Leila, která vešla dovnitř svižnou chůzí. "Mám chvilku volno, tak jsme si řekla, že se zastavím." řekla hned na to, aniž bych jí stačila pozdrav oplatit. Skryla jsem svoje zklamání a usmála se. Nebylo to tak, že jsme jí nerada viděla, jenom jsem si přála víc jinou osobu na jejím místě.

"To jsi hodná." pronesla jsem a otočila se směrem k ní, načež jsem si sundala brýle z očí, které jsem nosila jenom při práci s počítačem. "Chtěla jsem se taky někdy zastavit, ale poslední dobou nevím, co dřív." přiznala jsem popravdě a omluvně se na ní koukla.

"Chápu." odvětila s lišáckým úsměvem na tváři, a pak se posadila do křesílka, které bylo na protější straně mého stolu. "Tvůj přítel tě zaměstnává." dodala a významně zamrkala. Pobaveně jsem protočila oči a zavrtěla hlavou, a následně si tiše povzdychla, jelikož jsem si vzpomněla na včerejšek a moje náhoda byla zase o několik stupňů dole.

"To zase ne. Spíš rodinné problémy a práce." objasnila jsem, ovšem následně jsem hned chtěla změnit téma, protože jsem nerada mluvila o těchto věcech. "Ovšem to je jedno, raději mi řekni, jak se máš." pověděla jsem a se zájmem se na ní podívala. Dovolila bych si říct, že jsem byla jedna z mála lidí, která odpověď na takovéhle otázky, opravdu zajímali. 

"Rozhodně si nemůžu stěžovat." odpověděla mi a na tváři se jí přitom objevil spokojený úsměv, který jenom utvrzoval její slova. Nějakou dobu jsme si ještě povídaly, ovšem pak nastal moment, kdy nám došlo, že bychom se měly vrátit zpátky k práci.

"Tak já teda půjdu." pronesla Leila, a následně si stoupla a upravila si lem svých šatů. "Jinak málem bych zapomněla." řekla a plácla se do čela, přičemž se tvářila jako kdyby byla naprosto hloupá. Trochu jsem přimhouřila oči a naklonila hlavu na stranu, čekala jsem na to, co mi poví. "Zítra jdu s pár přáteli do jednoho baru, nechtěla by ses připojit?" zeptala se mě a tázavě se na mě koukla. "Samozřejmě můžeš vzít sebou Harryho." dodala hned na to.

"No..." začala jsem nejistě, a potom se zhluboka nadechla. Netušila jsem, jak jsme na tom teď s Harrym byli, tudíž jsem rozhodně nechtěla slibovat zítřejší společný večer. "Já ti dám ještě vědět, dobře?" zvolila jsem nakonec diplomatickou odpověď, i když se mi zamlouval večer strávený jinde než doma.

"Dobře." kývla, a přitom se trochu usmála. "Ale doufám, že tě tam zítra uvidím. Navíc dělají tam naprosto výborné koktejly, takže zbytečně neváhej." řekla mi s mrknutím a následně se pomalu rozešla ke dveřím. "Měj se." rozloučila se se mnou a mávla rukou.