Deal || Czech Harry Styles fanfiction

16. chapter ♦ I need to go

"Děkuju." řekla jsem s menším úsměvem řidiči, který mi otevřel dveře, abych mohla vystoupit z auta. Harry pro mě poslal auto, aby mě odvezlo k domu jeho rodičům, vlastně podle toho, jak jsem se teď rozhlédla kolem sebe, bych to spíš nazvala zámek. Upřímně, byla jsem nervózní. Bála jsem se toho, jak to všechno dopadne. Taky jsem si nebyla jistá, jestli jsem se správně oblékla. Lucy tady nebyla, aby mi poradila, jako vždycky. Odjela totiž k příbuzným, ale předem mi řekla, že si od ní můžu půjčit cokoliv, co budu chtít. Nakonec jsem si od ní vzala černé šaty bez rukávů, u kterých byla skládaná sukně, jejž se rozšiřovala. Ovšem důvod, proč jsem si je vybrala, byl bílý vzor, který je dělal zajímavější. Abych nic nezkazila, tak jsem si vzala obyčejné černé lodičky a pár drobných doplňků. Vlasy jsem si natočila trochu víc, než obvykle.

"Tak. Jde se na to." zašeptala jsem si pro sebe, a potom stiskla zvonek, dost dlouze a pořádně na to, abych si byla jistá, že to nepřeslechnou. Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu, během čeho jsem čekala, až mi někdo otevře dveře. Než jsem se nadála, tak se dveře otevřely a v nich stál Harrym, přičemž držel v náručích malou holčičku, které mohly být nanejvýš, tak tři roky.

"Ahoj. Tak jsi tady." pozdravil mě hned, během čeho se usmál. Trochu jsem přimhouřila oči, protože to nebyl to jeho perverzní nebo pobavený úšklebek, byl to normální úsměv, který působil na člověka příjemně. "Moc ti to sluší." dodal, potom, co si mě prohlédl. Ani se to nesnažil skrývat, což mě ani moc nepřekvapilo.

"Ehm, ahoj a děkuju." řekla jsem trochu nejistě, a pak se podívala na tu holčičku, která si zrovna hrála s náramkem na své drobné ručičce. "Kdo to je tahle malá roztomilá holčička?" zeptala jsem se, přičemž jsem udělala krok blíž, abych získala pozornost té holčičky. Pak jsem se podívala zpátky na Harryho a tázavě povytáhla obočí.

"Tohle je Poppy." představil mi tu malou holčičku a já se trochu usmála. Byla rozkošná. "Moje dcera." řekl naprosto vážně, načež jí pohladil Poppy po zádech. Nebyla jsem si jistá, jestli to myslí fakt vážně, nebo si jenom dělá srandu a chce mě vyděsit. Doufala jsem, že je to ta druhá možnost, ovšem i přesto jsem se jistě tvářila vyděšeně. "Prosím tě. Dělám si srandu, ale měla bys vidět svůj výraz. Jinak je to dcera mé sestry a já jí teď musím hlídat, protože Gemma vaří společně s mámou večeři." vysvětlil se smíchem a já neměla ponětí, kde se to ve mně vzalo, ale uhodila jsem ho lehce pěstí do ramena.

"Chtěla bych vidět tvůj pohled, kdybych ti řekla, že mám dítě." řekla jsem s menším úšklebkem na tváři a myslela to naprosto vážně. V hlavě jsem viděla naprosto živě jeho výraz, jak mu jen tak náhodou oznámila, že mám dceru.

"No, to je jedno. Pojď dál." pobídl mě, načež o krok odstoupil, abych mohla vejít. "Už se určitě teď diví, kde jsme tak dlouho." dodal s úšklebkem. Protočila jsem oči a radši na to nic neříkala, místo toho jsem si sundala a pověsila ho na věšák, který byl kousek ode mě. "Viď, Poppy? Maminka už tě určitě musí hledat." uslyšela jsem říkat Harryho za sebou takovým tónem hlasu, který bych u někoho nikdy nečekala.

"Neřekla bych do tebe, že to umíš s dětmi." pronesla jsem, když jsem následovala Harryho dlouhou chodbou, která byla vymalována krémovou barvou, přičemž na stěnách viselo mnoho obrazů, které vypadali dost draze, což mě nepřekvapovalo.

"Není nic, co bych neuměl." odpověděl mi, a pak se na mě otočil přes rameno s významným úšklebkem. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale najednou jsme vešli do velké jídelny, kde byl pan Styles nejspíš s jeho manželkou a taky Harryho sestra Gemma, nebo jak se jmenovala.

"Dobrý večer." pozdravila jsem nejistě, čímž jsem zajistila, že se všichni na nás otočili a přestali si povídat mezi sebou. Nejistě jsem se usmála, a pak ucítila, jak mě Harry objal kolem pasu, čímž mi připomněl, proč jsem tady.