Deal || Czech Harry Styles fanfiction

61. chapter ♦ I'm here

Nesnášela jsem čekání. Pořád jsem se dívala na hodiny a každá minuta mi přišla přitom nekonečná. Nervózně jsem poklepávala nohou a rozhlížela se kolem sebe. Na chodbě nikdo kromě mě a Isaaca sedícího na vedlejší židli nebyl. Připadal jsem si teď naprosto stejně jako dřív v nemocnici, kdy jsem pokaždé čekala na výsledky Isaacovo testů a podobně.

Náhle jsem uslyšela jsem kroky, zpozorněla jsem a upřela pohled směrem, odkud jsem slyšela hluk. Místo nějaké známé tváře jsem viděla projít jenom dva policisty, kteří zrovna něco vášnivě diskutovali. Během několika vteřin zase zahnuli za rohem a chodbou se rozhostilo hrobové ticho.

Nejhorší na všem bylo, že jsem ani pořádně nevěděla, co se děje. Tobyas mi sice hned po příjezdu na policejní stanici stručně vysvětlil, že Harryho zatkli kvůli podezření z podvodů, ale než jsem se stihla zeptat na detaily, omluvil se, že musí jít zařídit něco s právníky. 

"Jestli chceš jít domů, tak klidně řekni." pronesla jsem po chvíli a otočila se na svého bráchu, který se zamyšleně díval před sebe. Nechtěla sem ho nutit zůstávat tady, zvlášť když už jsme tady seděli nejméně přes hodinu a nic se nestalo. Já bych byla samozřejmě schopná tady sedět v tuhle chvíli nekonečně dlouho, ale byla jsem ochotná jít i domů a čekat jen na telefonu.

"Ne, to je v pohodě." ujistil mě s menším úsměvem, čím mi ukázal, že svá slova myslí vážně. Na krátký moment se odmlčel, a potom položil otázku. "Nechceš něco?" zeptal se a tázavě povytáhl obočí. "Dole jsem viděl nějaké automaty." doplnil po chvilce a kývl směrem ke schodišti.

"Děkuju, ale ne." odpověděla jsem, protože hlad jsem neměla ani trochu, vlastně jsem si byla úplně jistá, že bych si nebyla schopná dát ani sousto. Bála jsem se o Harryho, jelikož tohle nebyla žádná sranda a mohlo to dopadnout špatně. Ani jsem si raději nechtěla představovat všechny možnosti.

"Já si pro něco rychle skočím, nevadí?" zeptal se mě. Jen jsem zavrtěla hlavou, protože jsem s tím neměla sebemenší problém. "Hned jsem zpátky." řekl, a potom vstal a vydal se ke schodišti, které předtím ukazoval. Sledovala jsem ho, dokud mi nezmizel úplně z dohledu.

Stoupla jsem si, protože jsem se potřebovala aspoň trochu protáhnout, seděla jsem už moc dlouho. Začala jsem pomalu chodit sem a tam, přičemž jsem letmo koukala na plakáty pověšené na stěně. Všechny měly něco společného s kriminalitou nebo jak se chránit v případě napadení. Co jiného také čekat na tomto místě?

Po nějaké době jsem se posadila zpátky a frustrovaně si prohrábla vlasy. Nejvíc ze všeho mě ubíjelo, že jsem nevěděla, co se děje. Nemohla jsem nic udělat nebo pomoc, nebyla jsem prostě typ člověka, který jen nečinně seděl. Bohužel mi v tuhle chvíli nic jiného nezbývalo.

"Stejně jsem ti nakonec něco koupil." pronesl Isaac, když seděl zpátky vedle mě a podával mi mojí oblíbenou čokoládovou sušenku. Ani jsem nepostřehla, že se vrátil. Podívala jsem se na jídlo, co mi koupil a nepatrně se usmála.

"Díky, to jsi nemusel." řekla jsem mu a sušenku si od něho nakonec vzala. Pohlédla jsem na něho a na věci, které si přinesl, vypadalo to, že vykoupil celý automat. 

"Maličkost." ujistil mě, během čeho otvíral sáček bonbónů. 

---

Už jsem ani netušila, jak dlouho jsme tady čekali, možná něco přes dvě a půl hodiny? Přemýšlela jsem, jestli se nemám pokusit najít Tobyase, ale pak jsem si řekla, že nebude nejlepší ho rušit. Slíbil mi, že když se něco stane, tak mi přijde dát vědět. Možná bylo dobře, že nejsou žádné zprávy.