Deal || Czech Harry Styles fanfiction

4. chapter ♦ Where is my lunch?

Jelikož schůze skončila přesně v poledne, znamenalo to, že mám pauzu na oběd, kterou jsem uvítala víc než s radostí. Bylo to poprvé, co jsem byla na takovéhle poradě a upřímně, doufala jsem, že tam jednou budu a ne jenom jako nějaká asistentka. Rozešla jsem se jako všichni ostatní z konferenční místnosti. Na Stylese jsem nečekala, jelikož jsem viděla, jak ještě sedí na svém místě v čele dlouhého stolu a baví se s několika lidmi, byl zaneprázdněný. Nechtěla jsem ho proto rušit. Zamířila jsem do kanceláře, abych tam odložila pár papírů a vzala si peněženku, což jsem taky udělala. Pak jsem se vrátila zase přes celou chodbu k výtahům, stiskla jsem tlačítko a čekala, než se otevřou dveře a já budu moc nastoupit.

„Ahoj, Jasmine.“ pozdravila mě z ničeho nic Leila, která si stoupla vedle mě. Podívala jsem se na ní a podle toho, že měla přehozenou kabelku přes rameno, jsem poznala, že jde nejspíš taky na oběd.

„Ahoj.“ oplatila jsem jí pozdrav a také zvedla koutky v menším úsměvu. S Leilou jsem se seznámila hned, co jsem sem nastoupila. Pracuje v archivu, kam často chodím pro různé papíry a tak, tudíž jsme se za tu dobu, co tu pracuji, docela spřátelily.

„Jdeš na oběd?“ zeptala se mě a tázavě přitom povytáhla obočí. Přikývla jsem jí jednoduše v odpovědi, a pak nastoupila do výtahu, který konečně přijel. Byl docela plný lidí, proto jsem si stoupla hned na kraj s Leilou po mém boku. Obě jsme mlčeli, jelikož ve výtahu bylo hrobové ticho, což mě ani moc neudivovalo. Během chvíle jsme sjeli do přízemí, kde skoro všichni vystoupili. Já s Leilou jsme se vydali do bufetu, který zabíral velkou plochu přízemí, jelikož sem chodila jíst většina lidí z budovy a těch bylo opravdu hodně.

„Tak, co si dneska dáme?“ položila otázku Leila, když si vzala do ruky červený tác, stejně jako já. Obě jsme se rozhlédly po stolech, na kterých bylo všemožné jídlo. Člověk si tu mohl dát jak salát, takž už nějaký dort nebo normální teplý oběd.

„Nevím, ale asi zůstanu u mého oblíbeného sendviče.“ řekla jsem jednoduše, a pak se rozešla tím směrem, abych si mohla vzít sendvič zabalený ve slabé fólii. Když jsem si zkontrolovala, že je to doopravdy ten tuňákový, který chci, šla jsem zaplatit.

Během chvíli jsem seděla u jednoho z mnoha stolů společně se Sebastianem, kterého jsem potkala ráno v kavárně a jeho kamarádem Timothym. Leila se k nám samozřejmě připojila a nebyla by to ona, kdyby neměla na tácu hromadu jídla. Nikdo by neřekl, že tak malá osoba jako ona, by mohla spořádat tolik na posezení s tím, že by si klidně ještě dala.

„Takže, co dočasný šéf? Chutnalo mu kafe?“ zeptal se z ničeho nic pobaveně Sebastian, čímž změnil naše téma. Všichni upřeli pohledy na mě a já polkla sendvič, abych mohla promluvit.

„Nevím, jestli našemu naštěstí-dočasnému-šéfovi chutnalo kafe, ale myslím, že jo.“ pokrčila jsem rameny, a pak pokračovala. „Protože kdyby ne, tak by mi to určitě řekl.“ dodala jsem trochu zamyšleným tónem. „Navíc je jako kdyby mi četl myšlenky a věděl každý můj pohyb, je to děsivý. Doufám, že se pan Styles vrátí, co nejdřív.“ řekla jsem popravdě, než jsem znovu kousla do sendviče. U stolu se na chvíli rozhostilo ticho, než ho tentokrát přerušila Leila.

„Jinak slyšeli jste o té akci, která se pořádá?“ zeptala se nás Leila a všichni přikývli. Upřímně, podle mě není nikdo, kdo by nevěděl o každoroční výroční oslavě, která se pořádala na počest založení firmy. Byla to velká akce, na kterou se chtělo dostat hodně lidí, třeba Lucy by dala nevím co za to, aby tam mohla být.

„Jo a dokonce jsem dostal i pozvánku, což nevím, jak se mi povedlo.“ řekl pobaveně Sebastian a trochu se k tomu zašklebil. I když to byla akce firmy, tak se tam moc zaměstnanců nedostalo, teda kromě těch vysoce postavených, ostatní, jako já, si mohli o tom nechat teoreticky jenom zdát.