Deal || Czech Harry Styles fanfiction

10. chapter ♦ Imaginary list

Neuběhlo dlouho a auto naštěstí už zastavilo před restaurací. Cesta mi byla po tom všem nepříjemná, snažila jsem se sedět, co nejdál od Harryho, což znamenalo sedět skoro natisknutá na dveřích a držet ruce spojené v klíně. V hlavě mi vířilo tisíce myšlenek, ovšem to jsem se snažila nedat najevo, proto jsem koukala celou dobu ven z okýnka. Periferně jsem však zahlédla, že Harry na rozdíl ode mě je uvolněný a chová se přirozeně, jako by se naprosto nic zhruba před deseti minutami nestalo.

„Jsme tady.“ oznámil Harry, což byl teprve podnět, který mě donutil se na něho plně podívat. Jen jsem lehce přikývla hlavou a čekala, než vystoupí, což chvíli trvalo, protože řidič musel obejít celé auto a otevřít dveře. Poté, co jsem za pomoci Harryho vystoupila, jsem se ocitla naproti vchodu do restaurace, která vypadala krásně, ovšem zároveň i draze.

„Pojď.“ pobídl mě Harry, přičemž mi nabídl rámě, které jsem nemohla odmítnout. Chytla jsem se ho a následovala ho do restaurace, vyšli jsme několik schodů, než jsme prošli dveřmi a dostali se tak do vstupné haly, kde stál vysoký stoleček s číšníkem za ním. „Rezervace na jméno Styles.“ pronesl Harry po mém boku, dřív, než ten číšník stačil cokoliv říct.

„Jistě, pane Stylesi.“ přikývl ten starší muž, aniž by se podíval do notebooku, který měl před sebou. „Připravili jsme pro vás váš oblíbený stůl. Následujte mě.“ dodal hned na to s milým úsměvem, přičemž nás zavedl do velké místnosti, pokračoval dál v chůzi, dokud se nezastavil u stolu pro dva v rohu místnosti. „Tady to je. Číšník tu bude za chvíli.“ řekl, než odešel a nechal nás tady o samotě. Začala jsem si sundávat kabát a z ničeho nic se Harry objevil za mnou, pomohl mi, a pak kabát pověsil na věšák kousek od nás.

„Ehm, děkuju.“ řekla jsem trochu nejistě, během čeho mi odsunul židli, abych se mohla posadit. Rozhodně byl gentleman, kterého by snad každá holka chtěla, nemluvě o jeho vzhledu, ale nějaké věc způsobovala, že jsem se v jeho přítomnosti nemohla cítit uvolněně. Nejspíš za to mohlo, co udělal v tom autě. Jak to řekl, ještě při vzpomínce na to mi na rukách naskákala husí kůže.

„Není zač.“ odvětil Harry, přičemž na mě mrknul a posadil se na židli naproti mně. Já se mezitím nenápadně porozhlédla po restauraci, načež jsem se trochu zavrtěla na místě, protože jsem si najednou nepřišla nejlépe v mém obyčejném tričku, černém svetru a džínech. Všechny ženy tu měly šaty nebo sukně, popřípadě kalhoty, které patřily k nějakému kostýmku. „Neboj se. Jsi z nich stejně nejhezčí.“ pronesl Harry z ničeho nic, což mě donutilo se na něho otočit. Už jsem měla další věc na seznam, proč jsem se cítila v jeho přítomnosti zvláštně. Byl jako kdyby mi četl myšlenky, doslova. Nervózně jsem polkla, naštěstí jsem nic nemusela říkat, protože se objevil mladý číšník.

„Dobrý den, dneska váš budu obsluhovat já.“ pronesl číšník, během čeho se na nás střídavě koukal. Také nám podal jídelní lístky. „Co vám můžu nabídnout k pití?“ zeptal se nás po chvíli profesionálně.

„Ehm, já si dám mi-„

„Doneste nám flašku nějakého vína a dvakrát ty závitky s bylinkovou omáčkou.“ řekl Harry, čímž mi skočil do řeči, ale jak se zdálo, tak mu to bylo naprosto jedno. Trochu jsem se na něho zamračila a zavrtěla hlavou v gestu, že nic nechci, což byla pravda. Ani ne před dvěma hodina jsem snídala, nepotřebovala jsem teď obědvat. „Dvakrát.“ dodal, a pak na mě koukl. Jen jsem protočil oči, ale potom jsem se donutila alespoň trochu mile usmát na toho číšníka a vrátit mu jídelní lístek, který jsem bohužel ani nevyužila. „Proč se někdy neusměješ takhle na mě?“ položil otázku Harry, podívala jsem se na něho a bez jakéhokoliv zamyšlení odpověděla.