Deal || Czech Harry Styles fanfiction

7. chapter ♦ Cosmo and whiskey

Protože se Sebastian zapovídal s nějakým jeho kolegou, tak jsem se omluvila s tím, že si jdu pro pití k baru. Proplétala jsem se mezi lidmi ve společenském oblečení a občas se s někým pozdravila, nebo dokonce i krátce popovídala, ale vždycky to bylo jenom takové formální. Dávala jsem si velký pozor, abych si při chůzi nešlápla na šaty, což by se mi mohlo stát hodně snadno, hlavně kvůli tomu rozparku, díky kterému se při každém mém kroku ukázala celá noha. Byly to na mě odvážné šaty, ale jak večer plynul, tak jsme si v nich připadala čím dál tím lépe. Když jsem došla po chvíli k baru, lehce jsem se o něj opřela loktem a mávla na barmana, aby mě postřehl, což také udělal. Krátce kývl hlavou, ale pak začala pracovat na nějakém koktejlu, pochopila jsem to tak, že mě bere v potaz, a že snad za chvíli přijde. Protože jsem neměla teď co dělat, tak jsem se nejdřív porozhlédla po sále, a pak si začala pročítat nějaký letáček, který ležel na baru.

„Zdravím.“ ozval se z ničeho za mnou mužský hlas. „Smím vás na něco pozvat?“ zeptal se dotyčný, přičemž se opřel bokem o bar, což jsem postřehla periferním viděním. Přestala jsem číst letáček a vzhlédla. Trochu jsem se zarazila v moment, kdy jsem pohlédla do tváře Harrymu, který se zatvářil překvapeně, když poznal, že to jsem já. „Nečekal jsem, že tady budeš.“ pronesl klidným hlasem, přičemž jsem pocítila, jak si mě prohlížel jeho pronikavým pohledem.

„Jo, to já původně taky ne.“ řekla jsem po chvíli a pokrčila k tomu rameny. Fakt, že to tykání bylo nepřirozené, jsem se snažila ignorovat. Jednoduše, přišlo mi divné, že mám takhle mluvit se svým dočasným šéfém. Trochu jsem se natáhla, abych se podívala, jestli ten barman už dodělal ten koktejl, když jsem uviděla, jak teprve něco míchá, tak jsem si tiše povzdychla.

„Ale stejně, můžu tě na něco pozvat?“ položil znovu otázku, přičemž si trochu upravil černou kravatu. Jako všichni ostatní byl také oblečen společensky. Měl na sobě černý dokonale padnoucí a jistě nehorázně drahý oblek a bílou košili.

„Vzhledem k tomu, že je tu pití zadarmo…“ pronesla jsem, přičemž jsem nechala odpověď doznít do ztracena. Na tváři se mi objevil menší pobavený škleb, během čeho jsem upírala pohled na Harryho, který se nad tímhle faktem trochu zamračil.

„Nevadí.“ řekl, načež se otočil a mávl krátce na barmana, který se během několika vteřin objevil u nás. Musela jsem se nad tím ušklíbnout, ale nedivila jsem se, když to tady člověk celý platí, tak je jasné, že mu dají všude přednost. „Dám si whiskey.“ objednal si pro sebe a hned na to koukl na mě, čímž naznačil, abych si taky něco vybrala.

„Cosmo.“ poručila jsem si pro sebe jednoduše. Byl to nějaký koktejl, který mě zaujal na tom letáčku. Proč si ho nedat, když mám možnost, že? Barman přikývl a hned na to začal pracovat na naší objednávce. Nejistě jsem se krátce podívala na Harryho, a pak upřela pohled do sálu. Sledovala jsem lidi, jak se baví ve skupinkách nebo jak tančí do rytmu pomalé hudby.

„Jinak moc ti to sluší.“ řekl, potom co oskenoval mou postavu jeho pohledem. Cítila jsem, jak si mě prohlížel od hlavy až k patě, jako kdybych snad byla nějaká kořist. Nebylo mi to příjemné, ale co jsem tak s tím mohla udělat?

„Ehm, děkuju.“ zamumlala jsem po tichu. Z ničeho nic jsem najednou zahlédla v davu Sebastiana, který mě postřehl nejspíš ve stejnou chvíli. Na tváři se mu objevil úsměv a hned na to zamířil mým směrem. Netrvalo dlouho a objevil se u baru.

„Tady jsi.“ řekl Sebastian s nepatrným úsměvem na tváři. „Nemohl jsem tě najít.“ dodal hned na to a já nejistě přikývla. Krátce jsem koukla na Harryho, který se teď napřímil a poupravil si sako. Whisky, kterou mu teď donesl barman, ignoroval.

„Nepředstavíš náš?“ zeptal se Harry a tázavě u toho povytáhl obočí. Trochu jsem přimhouřila oči, protože se mi něco na tomhle nezdálo, ale dejme tomu. Jinou možnost jsem stejně v tuhle chvíli nejspíš neměla.

„Takže, Harry, tohle je můj kolega Sebastian Carter.“ představila jsem Sebastiana, přičemž jsem na něho upírala pohled. „Sebastiane, tohle je syn pana Stylese a dočasný vedoucí Harry Styles.“ řekla jsem a tentokrát koukala na Harryho, který mi pohled upřeně oplácel.

„Těší mě.“ pronesl ze slušnosti Sebastian.

„Mě taky.“ řekl Harry přátelsky, což mě donutilo sledovat ho trochu s přimhouřenýma očima. Pak k němu natáhl ruku, aby si spolu se Sebastianem protřásly na seznámení. „Vy pracujete v jakém oddělení?“ položil otázku, načež pak vzal do ruky skleničku se zlatavou tekutinou a trochu odpil Whisky.

„V analytickém.“ odpověděl mu Sebastian.

„Aha, zajímavé.“ přikývl Harry, načež se podíval na luxusní hodinky, které měl na zápěstí, aby zjistil, kolik je hodin. „Budu muset jít. Za chvíli mám projev a ještě se musím připravit. Omlouvám se.“ oznámil, a pak na ex vypil skleničku. „Užijte si večer, i když jsem si jistý, že na sebe ještě narazíme.“ rozloučil se. Netrvalo dlouho a zmizel v davu.

♦

Seděla jsem u jednoho z mnoha kruhových stolů v místnosti a zrovna dojídala dezert, který se podával k večeři. Chutnal výtečně, jako všechno jídlo, které nám během večera naservírovali. Ovšem ještě předtím, než začali, tak měl Harry projev místo svého otce. Mluvil tam o počátcích firmy, o tom jak se rozrůstala a jakých dosáhla úspěchů v tomhle roce, ale i celkově. Nakonec všem poděkoval. Pokud měl trému, nebylo to na něm vidět. Působil celkově sebejistě, a i když jsem si tím nebyla jistá, tak se mi zdálo, že několikrát se na mě podíval. Možná to byl výplod mé fantazie, vlastně určitě to byl výplod mé fantazie. Nabrala jsem si další kousek lahodného dortu, a přitom částečně poslouchala Sebastianovo historku z vysoké. Upřímně, byl strašně milý, ale zároveň děsně upovídaný. Celý večer pořád něco vyprávěl a mě už z toho hučela hlava, ale nechtěla jsem to dát najevo. Proto jsem jen přikyvovala a usmívala se.

„Vy jste Jasmine?“ zeptal se mě neznámý muž, potom co mi zaklepal lehce na rameno a já se na něho otočila. Nejistě jsem přikývla. „Pan Styles by s vámi rád mluvil. Mohla byste prosím?“ položil hned na to další otázku a já znovu kývla hlavou.

„Ehm, samozřejmě.“ řekla jsem. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Možná nastal nějaký problém s nějakou smlouvou a musí se to řešit hned teď, nebo třeba bude potřeba nějaká pomoc s tímhle prokletým večírkem. „Hned jsem zpátky.“ otočila jsem se na Sebastiana, který přikývl. Pak jsem vstala a následovala toho vysokého černovlasého muže někam dozadu. Šli jsme dlouhou chodbou, ovšem z ničeho nic jsme se pak zastavili u velkých dvoukřídlých dveří.

„Pan Styles je uvnitř a již vás očekává, takže můžete jít dál.“ promluvil, a pak mi pokynul hlavou, abych šla dovnitř, což jsem taky udělala. Vešla jsem tím do velké místnosti, která vypadala jako obývací pokoj. Byli v ní luxusní černé pohovky a na jedné z nich právě seděl Harry. Podle toho, jak uvolněně seděl, koukal zamyšleně před sebe a pil ze skleničky zlatavou tekutiny, tak mi došlo, že o nějakou smlouvu nepůjde.

„Ehm, děje se něco?“ zeptala jsem se ho nejistě, čímž jsem také potom upoutala jeho pozornost. Neodpověděl mi, místo toho kývl směrem k pohovce naproti němu. Pochopila jsem z toho, že se mám posadit, což jsem taky udělala. Sedla jsem si a z nějakého důvodu, jsem si přišla jako nějaké dítě na hanbě, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Místo toho, aby Harry promluvil, tak se napil a dával si na čas. Sledovala jsem ho s přimhouřenýma očima.

"Vím, že máš problémy s penězi…“ začal. Po jeho slovech jsem okamžitě zpozorněla a chystala se něco namítnout, ovšem on mě zastavil tím, že zvedl ruku do vzduchu. „Proto mám pro tebe nabídku.“

-------------------------------------------

♦ Nová část je tady! Mám z ní sice smíšené pocity, ale hlavní je, že další částí se dostáváme k hlavnému ději celé povídky! Těšíte se tak jako já? :D Co myslíte, že to bude? :D

♦ Jinak moc děkuju, že komentuje a dáváte votes. Moc to pro mě znamená! A tak mě napadlo, že pokud by jste se v komentárích hodně rozepsali, tak bych přemýšlela nad doubleupdate! :))