Deal || Czech Harry Styles fanfiction

15. chapter ♦ Don't ask

„Ale kdopak se nám to se uráčil přijít.“ uslyšela jsem pobavený hlas Lucille, jakmile jsem za sebou zavřela vchodové dveře a skopla si z nohou lodičky, které hned letěly do rohu předsíně s tím, že je uklidím později. Protočila jsem oči nad jejími slovy a vydala se do kuchyně, kde jsem jí spatřila sedět u stolu, jak zrovna jí salát, který si určitě udělala k obědu.

„Můžeš si aspoň dneska prosím tě odpustit tvoje komentáře a poznámky?“ zeptala jsem se jí, i když to byla spíš řečnická otázka. Neměla jsem moc dobrou náladu, ať už kvůli slabé bolesti hlavy, nebo taky představě, jak mám jít v pátek večer na pitomou večeři s Harryho rodiči, nemluvě o tom, že jeho tátu uvidím zítra v práci, na což se vyloženě těším.

„Ne, právě, že dneska si je odpustit vážně nemůžu.“ pronesla, a pak si nabrala na vidličku kousek rajčete. „A když už jsme u toho, tak jsem vážně nečekala, že na titulní stránce časopisu budeš dřív, než já.“ řekla po chvíli, když už já byla v pokoji a sundávala si kabát, a hned na to ten overal.

„Tys to taky viděla?“ položila jsem zmučeně otázku, načež jsem přešla ke své skříni a vytáhla z ní své oblíbené domácí šedé tepláky a černé tílko. Vzala jsem si je do rukou a vydala se z pokoje, protože jsem se chtěla teď hlavně vykoupat. Pořádně horká sprcha vyřeší skoro všechno.

„Viděl to celý New York a možná i víc, než to.“ odpověděla jakoby nic a pokrčila přitom ledabyle rameny. Povzdychla jsem si, a vydala se do koupelny, ale zastavila jsem se v moment, kdy znova promluvila. „Takže povíš mi jaký je v posteli?“ zeptala se a já zamrzla na místě.

„Já s ním…my spolu nespali.“ řekla jsem trochu koktavě s delšími pauzami mezi slovy, než bych chtěla. „Nic nebylo a dál o tom nechci mluvit.“ dodala jsem po chvíli a možná až moc naštvaně, ovšem nešlo tomu zabránit, jednoduše jsem neměla nejlepší náladu.

„Jasně.“ řekla ironicky, přičemž významně přikývla, ovšem než jsem se nadála, tak její tvář zvážnila. „Tak co se stalo? Jsi taková roztržitá, naštvaná, jednoduše to nejsi ty a ta kocovina za to nemůže.“ pronesla a já se pro sebe musela ušklíbnout, protože odhadla správně, že mám kocovinu, a taky to, že se něco děje. Lucy na to jednoduše měla šestý smysl.

„V pátek jdu na večeři s jeho rodiči.“ oznámila jsem jí a ona se začala smát, nic neřekla, jenom se smála, jako kdyby slyšela nějaký vtip. Trochu jsem se zamračila, protože jsem vážně takovou reakci nečekala, vlastně jsem neměla sebemenší ponětí, jakou reakci vlastně očekávám. „Nesměj se! To není vtipný a neptej se, jak se to stalo!“ dodala jsem po chvíli, kdy jsem viděla, že chce konečně promluvit. „Jdu do sprchy.“ oznámila jsem a bez jakéhokoliv dalšího slova jsem zalezla do koupelny.

---

„Už jsi mi připravila plán na příští týden, Jasmine?“ zeptal se pan Styles, když jsem další den seděla u něho v kanceláři. Jenom jsem zavrtěla hlavou v záporné odpovědi, protože jsem je vždycky připravovala až v pátek a teď byla středa. Cítila jsem, jak v místnosti panuje taková podivná atmosféra. Nemluvili jsme o včerejšku, kdyby vlastně bylo na mě, tak bych o tom vůbec nemluvila, ale věděla jsem, že je jenom otázka času, kdy to zmíní. „To je dobře. Příští týden přijede jeden velice důležitý klient ohledně rozšíření poboček, proto nechci žádné schůzky a podobně. Dobře?“ oznámil a já přikývla.

„Samozřejmě.“ ujistila jsem ho, přičemž jsem se donutila zvednout koutky do nepatrného úsměvu. „Budete potřebovat ještě něco nebo můžu jít? Mám ještě hodně faktur, které musím přepsat do počítače.“ řekla jsem, a pak tázavě povytáhla obočí. Čekala jsem na jeho odpověď.