Deal || Czech Harry Styles fanfiction

53. chapter ♦ Future? Maybe

Pohled Harryho

"Tohle byl ten nejhorší dárek na přivítanou ze všech! I na tebe!" pronesl jsem naštvaným hlasem, když jsem vešel do svého hotelového pokoje, Tobyas mě následoval. "Přijmout mojí bývalou do mojí firmy. Geniální." dodal jsem frustrovaně a svalil se do křesla, a potom si promnul obličej. V hlavě mi pořád probíhalo, jak tragicky dopadl oběd. Když se Jasmine vrátila asi po deseti minutách zpátky ke stolu, přišla s nějakou naprosto otřesnou výmluvou, že musí jít pryč.

"Promiň." promluvil po dlouhé době můj kamarád, čím mě vyrušil z mých myšlenek. Když jsem se na něho koukl, podával mi skleničku plně nalitou mojí oblíbenou whiskey. Aspoň že věděl, jak na mě v téhle situaci. "Neměl jsem sebemenší ponětí, kdo to je." řekl a nalil do další skleničky sám sobě, potom se posadil naproti mě. Tiše jsem si povzdychl, protože jsem věděl, že si nezaslouží, abych si na něm vylíval zlost. Znal jsem ho moc dobře na to, abych tušil, že by to se mnou případně probral než by udělal takovouhle pitomou věc.

"Nečteš snad noviny?" neodpustil jsem se ho zeptat a na tváři se mi objevil menší úšklebek. Lokl jsem si pité, které mi nalil a vychutnával si tu výbornou chuť na jazyku. Nevěděl jsem, jak se mám cítit ohledně toho, že jsem jí viděl. Bylo to moc brzo, nebyl jsem na to připravený, a proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.

"Čtu, ale přílohu ekonomie, ne s kým ses zrovna tenhle týden vyspal." řekl jakoby nic, a potom se na mě koukl. Bylo mi jasné, že se mi snaží aspoň trochu zvednout náladu, za co jsem mu byl rozhodně vděčný. Cítil jsem se příšerně, mohl jsem to aspoň trochu urovnat a ne začít mlít nějaké blbosti o osudu, ani jsem netušil, jak mě to mohlo napadnout.

"Tak zkus aspoň na jeden den změnit žánr." řekl jsem mu potom, co jsem se znovu trochu napil. Potřeboval jsem teď vymyslet, jak to bude dál. Nemohl jsem bránit Jasmine, aby vzala to místo, i když jsem předpokládal, že ho odmítne sama podle toho, jak to dneska vyplynulo.

"Fajn, příště to zkusím." ujistil mě Tobyas a na krátkou chvíli se odmlčel. "Jinak ten váš vztah, bylo to vážný?" zeptal se docela váhavým hlasem jako kdyby mě měl vystrašit. Věděl, jak jsem na tom byl se vztahy, tak se mnou jednal v rukavičkách.

"Jo." odpověděl jsem po několika vteřinovým zamyšlením. Pro mě to rozhodně bylo vážně, hlavně ty následky potom. Nikdy jsem se takhle necítil, zabíjelo mě, že jsem jí neměl u sebe. Sice to časem pomalu odeznívalo, ale jak jsem jí dneska spatřil, všechno se vrátilo a snad dvojnásobně. Moc jí to slušelo, samozřejmě jsem nepřehlédl její ostříhané vlasy. Zajímalo mě, jestli to byla jediná změna v jejím životě anebo udělala ještě něco dalšího. Děsil jsem se těch možností, protože jsem si představoval ty nejhorší z mého úhlu pohledu.

"Tak proč ses s ní rozešel?" položil další otázku a naklonil hlavu na stranu, vypadal, že nad něčím uvažuje. "Vztah se stal stereotypní? Byla stíhačka? Nechtěl ses dál vázat? Špatná v posteli?" začal vyjmenovávat možnosti. Zašklebil jsem se pro sebe, líbilo se mi, jak si naivně myslel, že jsem se rozešel s ní já. Bavili jsme se spolu v době, kdy pro mě byl vztah nepřijatelný.

"Ona se rozešla se mnou." přiznal jsem, a potom se zadíval do země jako kdybych se snad něčím provinil. Pravda byla taková, že jsem to celé zkazil já. Vyčítal jsem si to, opravdu moc. Jednoduše jsem jednal v afektu, své činy jsem si uvědomil až další ráno, kdy bylo pozdě. Jelikož jsem s tím neuměl vypořádat, tak jsem se choval jako idiot i dál, čím jsem pohřbil všechny svoje šance.

"Počkej? To jako vážně?" řekl nevěřícně Tobyas a tiše se uchichtl. "Páni, to bych neřekl, že s tebou takhle vymete nějaká holka." dodal, čím nejspíš narážel na to, jak se právě teď tvářím a chovám. Ušklíbl jsem se a přikývl, vtipná chvilka v rámci možností zase zmizela, atmosféra byla zase vážná. "Miloval jsi jí, co?" položil mi otázku, která se zdála na první pohled lehká.