Deal || Czech Harry Styles fanfiction

25. chapter ♦ I'm look incredible

To Harry: Tak jsem teda tady.

Napsala jsem Harrymu zprávu, jakmile jsem vstoupila do sálu plného lidí ve společenském oblečení. Odstoupila jsem trochu od dveří a rozhlédla se kolem sebe, jestli náhodou neuvidím někoho známého včetně Harryho. Bohužel jsem měla smůlu, zahlédla jsem samé neznámé tváře nebo lidi, které jsem znala pouze od vidění z firmy. V ruce mi zavibroval telefon, proto jsem odemkla a podívala se na zprávy od Harryho.

From Harry: Já jsem na cestě, přesněji stojím v zácpě. Jak já miluju dopravu v NY

From Harry: Ale do půl hodiny bych tam měl snad být

Přečetla jsem si zprávy a tiše si povzdychla. S Harry jsme si psali od té doby, co jsme se rozdělili po snídani, kterou jsme si dali v jedné menší kavárně. Harry pak jel do firmy dodělat nějaké věci a já se podívat do nemocnice na Isaaca. Už jsem se chystala odepsat, ovšem uslyšela jsem vedle sebe známý hlas. Vzhlédla jsem.

"Jasmine." oslovil mě Wren, přičemž jsem na něho upřela svůj pohled. "Vypadáš skvěle." složil mi kompliment a já zvedla koutky v menším úsměvu. Krátce jsem se podívala na mobil ve svých rukách, zamkla jsem displej, a pak ho dala do svého psaníčka.

"Ehm, děkuju." odpověděla jsem, a pak přešlápla nejistě z nohy na nohu. Měla jsem na sobě černé šaty bez ramínek, které měli na horní části našité bílé ornamenty. Sukně byla zvonová a končila těsně nad mými koleny, což byla podle mě ideální délka. Vlasy jsem měla stažené v nízkém drdolu, přičemž mi vlasy dozadu stahovala stříbrná čelenka, která se skládala jakoby z malých lístků. Popravdě jsem si jí zamilovala hned, jak jsem jí viděla a to na takovéhle věci moc nejsem.

"Není za co." řekl, načež se mu na tváři objevil široký úsměv. Přikývla jsem na souhlas, a pak se opět porozhlédla kolem sebe. Nějak jsem najednou nevěděla, co bych měla říct, což se mi ve společnosti Wrena zrovna moc často nestávalo.

"Omlouvám se za ten večerejšek, jak jsem odešla." pronesla jse po chvíli, co jsem se znovu koukla na Wrena. "To víš, Harry někdy dokáže být…“ řekla jsem, a pak se krátce odmlčela, protože jsem potřebovala vymyslet správná slova. "...Harry." dodala jsem s kratším smíchem.

"Nemusíš se omlouvat." ujistil mě, a pak si vzal skleničku šampaňského do číšníka, který prošel kolem nás a nesel je na tácu. Po menším váhání jsem si taky jednu vzala. "Akorát mě mrzí, že jsme si nestihli toho říct víc." dodal, během čeho já upila trochu ze skleničky s šampaňským.

"To mě taky." přiznala jsem nakonec s menším úsměvem. "Tvoje příběhy o Paříži bych mohla poslouchat pořád." dodala jsem po chvíli a krátce se zasmála. Wren přikývl, a pak se taky napil, přičemž trochu přimhouřil oči. Přemýšlel.

"Co kdybychom se někdy sešli?" položil otázku, a než jsem stihla cokoliv říct, tak mluvil dál. "Samozřejmě jako staří přátelé." dodal rychle, jako kdybych to snad měla brát nějak jinak. Zamyslela jsem se, a potom přikývla na souhlas.

"To by bylo fajn." odpověděla jsem. "Co třeba v pátek večer?" navrhla jsem, a pak pokračovala dál. "Znám jednu úžasnou restauraci, kam bychom mohli zajít." dodala jsem a čekala na jeho odpověď, které se mi dostalo rychle.

"Jo, klidně." odpověděl, načež zvedl jeden koutek svých rtů do úsměvu. "Akorát mi pak budeš muset dát adresu." dodal a já přikývla na souhlas, jelikož to bylo samozřejmé. "No nic, já půjdu. Právě jsem zahlédl výkonného ředitele, potřebuju s ním něco probrat. Třeba se ještě během večera uvidíme. Měj se." rozloučil se se mnou Wren.