Deal || Czech Harry Styles fanfiction

49. chapter ♦ Only your signature

Seděla jsem na kraji postele a zírala ven z okna, ovšem výhled na město jsem ignorovala. Třeštila mě hlava snad jako nikdy, a zároveň mi bylo špatně od žaludku. Opakovala jsem si v duchu, že se už nikdy neopiji, ale bylo mi jasné, že to nedodržím jako nikdy předtím. Bylo to se mnou špatné, proto jsem si tiše povzdychla a prohrábla si svoje už dost rozcuchané vlasy.

Neměla jsem se k tomu, aby vstala a došla si aspoň pro prášky na hlavu a sklenici vody. Po chvíli se mé myšlenky zatoulaly k v době, kdy jsem včera přišla domů a byl tady Harry. Matně jsem si pamatovala, jak mě uložil do postele, i když jsem mu neustále opakovala, že to zvládnu sama, což nebyla tak úplně pravda.

Byla jsem vděčná za jeho pomoc, ovšem na tom nezáleželo, protože jsem na něj byla naštvaná za to, co udělal, nemluvě o tom, že sem neměl sebemenší právo chodit. Ano, koupil mi ten byt, ale to pro mě neznamenalo, že si sem nakráčí kdykoliv bude chtít a bude se chovat jako naprostý idiot.

Po nějaké době jsem konečně vstala a na krátký moment zavřela oči pevně k sobě, jelikož se mi zamotala hlava a objevily se mi mžitky před očima. Když jsem byla schopná, udělala jsem pár kroků vpřed a popadla obyčejné bílé tričko z křesla, abych nechodila po bytě jen ve spodním prádle.

Pomalu jsem vyšla z ložnice a hned si to zamířila do kuchyně, abych si vzala ty prášky a tím si pomohla aspoň trochu od nepříjemné bolesti. Asi v polovině místnosti jsem se zarazila, protože mi došlo, že tady nejsem sama. Zůstala jsem stát na místě a otočila se přes rameno směrem k pohovce, na které seděl Harry a koukal před sebe. Trochu jsem přimhouřila oči a zamračila se, nechápala jsem, co tady dělá. Myslela jsem, že jsem mu včera dala dost jasně najevo, že ho nechci vidět.

"Jasmine." vyslovil mé jméno takovým způsobem jakým to uměl jenom on. "Myslel jsem, že budeš spát déle." řekl jako kdyby se mezi námi nic vážného nedělo. Vstal a urovnal si lem u svého saka, které měl teď trochu pomuchlané. Nechápala jsem, proč jsem si všímala všech detailů, i když mi třeštila hlava. Viděla jsem, že má vlasy rozcuchané a kruhy pod očima, což značilo, že se moc nevyspal. Nejspíš to bylo tím, že spal tady na pohovce místo doma v posteli.

"Myslel jsi špatně." pronesla jsem, a pak pokračovala bez jakéhokoliv dalšího slova do kuchyně. Začala jsem prohrabávat skříňky, abych našla nádobku s prášky, které tady někde musely být. Postřehla jsem, že Harry šel za mnou, slyšela jsem tiché kroky a následně cítila jeho pohled upřený na mě.

"Třetí skříňka zleva, vrchní polička." řekl Harry jako kdyby mi četl myšlenky. Koukla jsem se na něho a trochu přimhouřila oči, ale nakonec jsem se otočila a podívala se do skříňky, jak říkal. Opravdu tam oranžová nádobka byla. Vzala jsem si jí do ruky a chystala se natočit si vodu, ale Harry mě předběhl. Udělala jsem jen krok a on stál přede mnou se skleničkou vody v ruce, netušila jsem, jak to tak rychle stihl. "Dej si dva, bude ti potom lépe." pronesl a zvedl koutky v nepatrném úsměvu.

"Díky." špitla jsem tiše, ovšem můj hlas byl pořád chladný. Jestli si myslel, že jedna záchrana z kocoviny vyřeší celou naší situaci, tak byl na omylu. Dala jsem si dvě tabletky, zapila je a těšila se na to, až zapůsobí. Rovnou jsem vypila všechnu vodu ze skleničky, protože jsem měla strašnou žízeň a sucho v puse. Prázdnou sklenku jsem vrátila skleničku Harrymu do ruky a otočila se na patě, načež jsem se vydala do obývacího pokoje.

"Objednal jsem snídani, ale pochybuju, že máš hlad." oznámil Harry, přičemž šel za mnou. Místo toho, abych mu odpověděla, tak jsem se prudce zastavila a otočila se na něho. Došla mi trpělivost, protože jsem netušila, co tady hrál za divadlo.

"Je hezké, že jsi objednal snídani, ale jestli myslíš, že všechno spraví jedna pitomá snídaně, tak jsi na omylu." vydechla jsem a zadívala se mu přitom do jeho očí. Všimla jsem si, jak se zarazil a lehce si oblízl své rty, přičemž přemýšlel nad odpovědí.