Deal || Czech Harry Styles fanfiction

50. chapter ♦ Be a better person

Sevřela jsem desky pevněji v rukách a zadívala se na svůj odraz ve skleněných dveří. Zhluboka jsem se nadechla, byla jsem připravená udělat to. Dlouho jsem přemýšlela, i když vlastně nebylo pořádně nad čím. Potřebovala jsem začít od začátku vzhledem k tomu, co se za poslední dobu stalo. Nepoznávala jsem samu sebe, což bylo špatně. Nevěděla jsem, kdo jsem, protože jsem chtěla dělat věci, za které bych si nejraději sama nafackovala.

Na jednu stranu jsem chtěla odpustit Harrymu. Chyběl mi, pořád se vkrádal do mých myšlenek, i přesto co udělal. Na druhou stranu jsem věděla, jak moc špatný nápad to je. Nemohla jsem být s někým, kdo provedl něco takového, jelikož jak bych mu mohla důvěřovat a být si jistá, že neudělá něco stejného znova?

Nabídka, kterou mi včera donesl, byla pro mě naprosto ideální. Znamenalo to spálit všechny mosty v mém životě a začít teoreticky od začátku s čistým štítem. Mohla bych se přestěhovat, konečně dostudovat vysokou školu a najít svoje ztracené já. Netoužila jsem teď po ničem víc, i když jsem věděla, že mi něco bude chybět nebo spíš někdo. Nechtěla jsem si to však připustit.

Pomyšlení na nový start mě ani trochu neděsilo, spíš jsem ho v duchu už nadšeně vítala. Potřebovala jsem vyplavat nad hladinu, jelikož jsem se začínala ve všem topit.Za tak krátkou dobu jsem začala cítit k Harrymu něco, co jsem nedokázala pořádně popsat. Bylo to však intenzivní a tušila jsem, že bez sebemenšího zaváhání bych byla pro něho schopná udělat cokoliv. Museli jsme se navzájem nechat jít, oba jsme to podvědomě tušili.

"Slečno, půjdete dovnitř?" vyrušil mě náhle z přemýšlení hlas. Rychle jsem zamrkala a ohlédla se kolem sebe, načež můj pohled padl na mladého recepčního, který postával vedle dveří. Přešlápla jsem z nohy na nohu a nejistě si prohrábla vlasy. Trvalo mi chvíli, než jsem byla schopná konečně promluvit.

"Ehm, ano." odpověděla jsem na jeho otázku a vydala se ke dveřím, které mi ochotně otevřel. Děkovně jsem kývla a následovala halou směrem k výtahům. Zmáčkla jsem tlačítko a čekala, než se otevřou jedny ze dveří. V duchu jsem doufala, že Harry nikam nešel a nebude spát, jelikož bylo vcelku pozdě. Zkontrolovala jsem čas na hodinkách, nechybělo moc do půlnoci.

Trvalo jen několik vteřin, než přijel výtah a já do něho nastoupila. Stiskla jsem příslušný knoflík a vyjela do patra, kde bydlel Harry. Netrvalo dlouho a ocitla jsem se před dveřmi od jeho bytu. Zhluboka jsem se nadechla, teď už nebyla cesta zpátky, nemluvě o tom, že jsem mu chtěla předat podepsané papíry osobně. Nebyl můj styl, abych mu je sobecky poslala do kanceláře a zmizela jako pára nad hrncem. Celý náš vztah si zasloužil důstojné zakončení, i když nezačal nejlepším způsobem.

Zazvonila jsem, a během chvilinky jsem uslyšela tlumené kroky, jak se blíží ke dveřím. Semkla jsem rty k sobě a čekala, přičemž mi srdce bilo mnohem rychleji než obvykle.

"Myslel jsem, že už nedorazíš. Chtěl jsem už začít..." mluvil Harry, ale jeho hlas se vytratil jakmile mě spatřil. Vypadal značně překvapený, jednou rukou se opíral o dveře a druhou si ohrnoval vlasy z tváře. "Jasmine. Nečekal jsem tě tady." dodal po chvíli, čím naznačil, že si mě spletl v první moment s někým jiným.

"Promiň, že jsem přišla neohlášeně." řekla jsem po chvíli, co jsem byla schopná konečně promluvit. Měla jsem knedlík v krku a pocit, že jsem přišla o hlas. "Klidně můžu přijít jindy, jestli tě od něčeho vyrušuju." objasnila a v ten moment jsem uslyšela z bytu hlasitý smích. Bez váhání mi bylo jasné, že patří několika mužům.

"Nic nevyrušuješ." pronesl Harry možná až moc rychle. Napřímil se, ale pořád se opíral o dveře. "Jenom tady hraju s pár kamarády poker. Myslel jsem, že jde další z nich." vysvětlit. Kývla jsem na souhlas a mlčela, protože jsem netušila, co dalšího říct, stejně tak Harry. Jen jsme na sebe koukali, dokud se neozval jeden z jeho kamarádů.