Deal || Czech Harry Styles fanfiction

56. chapter ♦ The substitute

Už od rána jsem vypisovala tabulky, opisovala formuláře do počítače a třídila faktury. Nebyla to zrovna nejzábavnější práce, ale nestěžovala jsem si. První den v práci zatím probíhal lépe než jsem očekávala. Bála jsem se, že si budu připadat ztraceně a nebudu mít sebemenší ponětí, co dělat, ovšem bylo to naopak. Jediné, co mě překvapovalo bylo, že už jsme toho měli tolik na práci.

Vstala jsem od stolu, jelikož jsem potřebovala dojít okopírovat několik dokumentů. Vzala jsem potřebné papíry do ruky a šla ke kopírce, která se nacházela na opačné straně chodby. Nechápala jsem, kdo jí tam takhle nešikovně dal, ale raději jsem se neptala. Pustila jsem se do kopírování, a během chvíle se u mě objevil Andy, který držel v ruce povědomou krabici. 

"Koukej pro co jsem skočil." oznámil a na tváři se mu objevil široký úsměv. "Další úplatky." řekl pobaveně. Uculila jsem se a sledovala ho, jak otevřel krabici, ve které se nacházela hromada koblih nejrůznějších příchutí.

"Ty úplatky vypadají fakt dobře." musela jsem uznat, a pak zase vyměnila věc, kterou jsem chtěla okopírovat. Nebylo žádná horší činnost, než právě tohle, což byl důvod, proč jsme to museli dělat my stážisté.

"Tak si jeden dej." nabídl mi a natáhl ke mně krabici blíž. Zavrtěla jsem hlavou, vypadaly fakt dobře a nejradši bych snědla všechny najednou, dokonce jsem měla i hlad, ovšem teď jsem měla napilno s kopírování, tudíž jsem musela odmítnout.

"Mám plné ruce." pověděla jsem popravdě a pokrčila rameny. Andy to však nebral jako odpověď, vzal čokoládovou koblihu, kterou jsem měla i včera, a dal mi jí k puse. Pobaveně jsem se zašklebila a kousla si do ní, protože kdo by neodolal? "Je fakt dobrá." zahuhlala jsem s plnou pusou, jelikož jsme si ukousla víc než bych měla.

"Tomu věřím, ale nemáte snad něco lepšího na práci než jedení koblih?" ozval se náhle za mnou hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než Harrymu. Na krátký moment jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla, samozřejmě, že se tady objevil. "Nebo máte snad málo práce? Měl bych vám nějakou přidat?" položil další otázky.

"Ne, my si dáváme jenom krátkou pauzu na jídlo." odpověděl Andy a kousl si do koblihy, kterou držel v ruce. "Dáte si taky?" zeptal se Harryho a kývl směrem ke krabici. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát, jelikož Harryho nezaujatý výraz stál opravdu za to.

"Vraťte se raději k práci." pronesl suše Harry, upravil si límec u saka a vydal se pryč. Sledovala jsem jeho záda, jak mizí v dálce, přičemž jsem si tiše povzdychla a otočila se zpátky ke kopírce. Andy stál vedle mě a dojídal tu koblihu, jak se zdálo, tak ho tahle situace ani trochu nerozházela.

"Jak jenom mohl odmítnout? Vždyť jsou tak výborný." zamumlal, čím mě donutil se krátce zasmát. 

"On jednoduše neví, co je dobrý."

---

Dnešek jsem měla jasné naplánovaný. Pracovat do tří, potom hned jít domů a učit se na zkoušku, která mě čekala zítra dopoledne. Bylo toho opravdu hodně k naučení a já uměla sotva čtvrtku, což jsem chtěla dnes dohnat, ale bylo mi jasné, že se to nepovede, když jsem se vrátila zpátky ke svému stolu. Ležela na něm hromada papírů. Hned mi bylo jasné, o co jde, jelikož nikdo jiný na stolu nic podobného neměl.

Rozhodla jsem se to prozatím neřešit, pustila jsem se do své předchozí práce s tím, že vše ostatní vyřeším případně později. Teď jsem na to neměla chuť ani sílu, jelikož se mi každou chvíli dokazovalo, že stáž v téhle firmě byl opravdu špatný nápad. Vztah mezi mnou a Harrym jednoduše nemohl fungovat, teď mi vše bylo čím dál tím víc jasnější.