Deal || Czech Harry Styles fanfiction

43. chapter ♦ It'll be ok. I promise

Zírala jsem na tu sestru neschopná slova, což bylo nejspíš dobře, protože jinak bych na ní křičela věci, kterých bych později litovala. Polkla jsem těžkost v krku a snažila se ignorovat paniku, která mě přepadla. Musela jsem myslet racionálně, protože to bylo jediné východisko téhle šílené situace.

"Jste v pořádku?" zeptala se mě ta recepční. Nezbývalo mi nic jiného, než přikývnout, protože co bych jí tam měla říct? Že svěřila mého bratra do rukou naprostého šílence?

"Jo." ujistila jsem a donutila se k tomu usmát, což mě stálo snad všechnu sílu, kterou jsem měla. Odstoupila jsem pár kroků od recepčního pultu a zašmátrala v kabelce, načež jsem vytáhla mobil. Odemkla jsem displej, což bylo náhle náročnější, než se zdálo, jelikož se mi trochu klepala ruka. Vytočila jsem číslo a čekala, než se dotyčný ozve. "No tak, zvedni to." mumlala jsem pro sebe tiše, přičemž jsem chodila nervózně sem a tam.

"Jasmine?" uslyšela jsem najednou hlas, ze kterého se mi svíral žaludek. Olízla jsem si své suché rty a chystala se promluvit, ale nešlo to. Hlasivky odmítaly pracovat, tak jak měly. "Jsi tam?" zeptal se a tentokrát jeho tón nebyl moc příjemný.

"Kde je Isaac?" donutila jsem se náhle říct, protože to byla jediná věc, na které právě záleželo. Pevně jsem sevřela mobil v ruce a čekala na odpověď. Čas najednou utíkal na můj vkus až moc pomalu. Přišlo mi jako věčnost, než Sebastian znovu promluvil.

"Jsme v Central Parku. Nepřijideš za náma?" zeptal se v moment, kdy jsem už spěchala k výtahu. Několikrát jsem zmáčkla tlačítko, abych ho přivolalo, ovšem zbytečně. Neměla jsme trpělivost, proto jsem se rozeběhla po schodech dolů.

"Jsem na cestě." zamumlala jsem udýchaně, jelikož jsem běžela snad nejrychleji ve svém životě. Neměla jsem ani trochu dobrý pocit z toho, že je Isaac se Sebastianem. Sice jsem věděla, že by mu teoreticky neublížil, ale pořád se mi to nezdálo.

"Sejdeme se u velké fontány." pronesl, a pak zavěsil. Hodila jsem telefon zpátky do kabelky a mířila si to velkou halou nemocnice ven, přičemž jsem přemýšlela jestli bude rychlejší jet metrem nebo taxíkem. Vzhledem k situaci jsem se rozhodla pro první možnost, i když nebyla tak pohodlná.

"Jasmine!" uslyšela jsem z ničeho nic své jméno, když jsem se ocitla na schodech před budovou. Zastavila jsem se a udiveně pohlédla na Harryho před sebou. Netušila jsem, kde se tady bere, protože předtím říkal, že musí pracovat.

"Harry." vyslovila jsem nejistě jeho jméno a frustrovaně si prohrábla vlasy, jelikož poslední věc, kterou jsem právě teď potřebovala řešit byl Harry. Teda přesněji, jak se ho zbavit, aniž by na nic nepřišel. "Neměl si náhodou pracovat?" zeptala jsem se ho, během čeho jsem se snažila tvářit jako normálně.

"A ty jsi neměla být náhodou na návštěvě?" oplatil mi otázku a tázavě povytáhl obočí. Už jsem se chystala něco říct, když Harry natáhl svou ruku a chytil mou dlaň, kterou lehce stiskl. "Co se děje, Jasmine?" zeptal se vážným tónem a pohlédl mi do očí.

"Nic." zamumlala jsem a sklopila pohled, přičemž mi bylo jasné, jak příšerná jsem lhářka. "Co by se mělo dít?" pronesla jsem, když jsem mu pohlédla do tváře. Harry si tiše povzdychl a druhou rukou mi zastrčil pramen vlasů za ucho, díky čemu jsem se zachvěla.

"Řekni mi pravdu." pronesl Harry a lehce mě pohladil palcem po tváři. Najednou jsem byla jako zhypnotizovaná. "Už dlouho se tady něco děje a já chci konečně vědět co." řekl. Věděla jsem, že jinou možnost nemám, navíc jsem s tím potřebovala s někým svěřit. Bylo toho na mě moc, navíc jsem v takovýhle věcech neuměla chodit. Nikdy jsem to nepotřebovala.